Martin Hadaščok: Martin Štěpánek zreguluje ubytovny a sníží doplatek na bydlení. Stovky volných obecních bytů však nechá ležet ladem

Martin Štěpánek, kandidát na primátora v nadcházejících komunálních volbách v Ostravě vysvětloval v rozhovoru (pondělí 22.9.) v Mladé frontě DNES vize své předvolební kampaně s heslem „Odmítám byznys s chudobou“.

Na první pohled by se mohlo zdát, že svým úderným sloganem míří na zneužívání sociálních dávek majiteli ubytoven pro sociálně slabé – obchodníky s chudobou. O řešení má jasnou představu – ubytovny částečně zrušit, částečně regulovat, omezit výši doplatku na bydlení. Cestu správným směrem vidí dosavadní náměstek primátora v programu sociální inkluze, který počítá se začleňováním lidí ze sociálně vyloučených lokalit do společnosti. Díky němu už existuje prvních 16 bytů, ve kterých žije zhruba 70 lidí.

Pan Štěpánek buď doufá, že jeho předvolební PR zahraje na tu správnou strunu anebo se šeredně plete.

Sečteno a podtrženo, čísla se za silná slova schovat nedají. I v rozhovoru samotném se můžeme dočíst, že jen v městské části Moravská Ostrava je kolem 300 volných obecních bytů. Mnoho z nich sice potřebuje rekonstrukci (kterou však nikdo zřejmě vlastně ani neplánuje), ale v žádném z nich nikdo nebydlí a obec z nich nemá žádný příjem. Zatěžují rozpočty jednotlivých městských částí náklady na správu bytového fondu.

Ubytoven v celé Ostravě je kolem 40. Žije v nich 6 až 10 tisíc lidí – za často nevyhovující podmínky od nich soukromníci – majitelé ubytoven inkasují (podle Štěpánka) třeba i 20 tisíc korun za početnou rodinu v jedné nebo dvou místnostech. Co ale pana Štěpánka netrápí je to, že kdyby město Ostrava poskytlo své prázdné a nevyužívané obecní byty lidem z ubytoven, mohlo by mít těch 20 tisíc ve své vlastní kase. To znamená 72 milionů ročně jen pro obvod Moravská Ostrava. To znamená, budu-li se držet svého odhadu – téměř 1000 volných městských bytů v celé Ostravě – milionů je to 240. Podle mého názoru je to „jackpot“, který městu stojí za to, aby se nezabývalo hypotetickou změnou několika zákonů s cílem omezit příjmy majitelů ubytoven, ale naopak hledat efektivní způsoby, jak tyto příjmy alokovat městu.

Na jednu stranu se pan Štěpánek chová k obecním penězům a majetku tak, že obecní majetek nevyužívá, státní peníze utrácené majitelům ubytoven mu vadí, ale zároveň mu nevadí utrácení evropských peněz na to, aby se obsadilo 16 bytů 70 lidmi – zatímco zavírá oči před 240ti miliony, které má město nadosah. Přitom jde pořád o jedny a tytéž veřejné peníze.

„My chceme změnit podmínky financování – omezit výši doplatků tak, aby vlastníci ubytoven nemohli dostávat 20 tisíc korun za početnou rodinu, která se tísní v jednom nebo dvou pokojích,“ říká Štěpánek a druhým dechem na jiném místě dodává: „Město nemůže řešit problémy soukromých domů za jejich vlastníky.“ Že tu něco nehraje? Kromě toho, že vlastníci ubytoven jsou rovněž soukromníci, plošný zásah do zákona o doplatcích na bydlení by nezasáhl pouze majitele a obyvatele ubytoven, ale především důchodce, hendikepované nebo rodiny s dětmi.

Pan Štěpánek totiž nechápe (nebo nechce chápat?) rozdíl mezi sociálním byznysem na ubytovnách – neboli obchodem s chudobou za veřejné peníze bez jakýchkoliv standardů – a mezi sociálním bydlením, které má svým občanům v nouzi poskytovat obec – Ostrava (které za to stát nabízí až 240 milionů ročně).

„Přidělit byt a nic neřešit, je špatně,“ říká v rozhovoru Štěpánek a má pravdu. Avšak přidělit za tři roky 16 obecních bytů 70 lidem a použít na to miliony z veřejných prostředků, tentokrát evropských, je absurdní – shodneme-li se na tom, že prvotní příčina všech těchto problémů je vysoká nezaměstnanost, a tedy nedostatek pracovních příležitostí. Na jejich vytváření by se mělo město při využívání evropských peněz zaměřit především.

Město nechce poskytnout své volné byty „neplatičům“ – lidem, kteří dluží na nájemném. To je vcelku pochopitelný argument. Jak je ale možné, že ti samí lidé v ubytovnách za nájem nedluží? Pravděpodobně to bude tím, že jejich nájemné, tedy peníze z jejich sociálních dávek, jdou (včetně velké části za doplatek na bydlení) rovnou na účet majitelům ubytoven. Dlužil-li by někdo z nájemníků na nájemném majitelům ubytoven, už by pravděpodobně na ubytovně nebydlel.

Zdá se mi, že bez aktivního přístupu samotné obce se mnoho problémů efektivně vyřešit nedá. Obec by měla hledat a nacházet způsoby, jak svým občanům pomoci – jak vytvářet pracovní místa, jak poskytnout bydlení těm, kteří ho potřebují (zvlášť disponuje-li stovkami prázdných bytů). To za ni nevyřeší žádné veřejné peníze, ani transfery ze státního rozpočtu, tím méně z toho evropského – které navíc nejsou dostupné nekonečně, ale jen na omezenou dobu.

Dobrý politik by měl používat veřejné peníze tam, kde se s problémy dá jenom těžko hnout, nikoliv tam, kde má řešení nadosah z lokálních zdrojů. Problémem v Ostravě nejsou ubytovny, ale nedostatek pracovních míst obecně. Na to by se měly, podle mého názoru, evropské peníze používat především. Problém není ve změnách zákonů, které samosprávy obvykle stejně nemají sílu prosadit (to měl pan Štěpánek kandidovat v jiných volbách na premiéra), ale ve změně přístupu obecních samospráv směrem k aktivnímu vytváření pracovních míst. Ty jsou klíčem k řešení sociálních problémů na Ostravsku.

Použít desítky milionů z veřejných prostředků na obsazování bytů, které jsou beztak prázdné, je stejně účinné, jako dopisovat poslancům a senátorům, aby změnili zákony – které problém chronického nedostatku pracovních míst na Ostravsku vyřešit nemohou. Pan Štěpánek totiž jedná v duchu hesla – „dělám, co můžu, večer chodím spát a ráno vstávám (a přes den píšu do Prahy)“.

To je od kandidáta na primátora Ostravy žalostně málo.