Markus Pape: Životu nebezpečné image

Na jaře letošního roku se
zvedla třetí a zatím největší vlna protiromských pochodů v této země.
První z let 2007-9 vyústila v zatím nejzávažnější žhářský útok na
romskou rodinu ve Vítkově, respektive zatčením jeho pachatelů v srpnu
2009. Druhá z let 2011-12 skončila dvoutisícovým pochodem v Břeclavi,
kde místní i přespolní vášnivě protestovali proti údajnému útoku Romů
na 15-letého chlapce, který si – jak se o měsíc později ukázalo – celý
útok vymyslel. Jakou událostí skončí letošní série nenávistných
pochodů, se zatím neví – vážné obavy tu však jsou.

Vedle silně
traumatizujících zážitků, hlavně u dětí žijících v terčových objektech,
každý takový pochod vytváří kriminogenní aktivační prvky u svých
účastníků, tzn. čím více pochodů se člověk zúčastní a čím více na nich
cítí podporu své nenávisti u většiny místního obyvatelstva, o to více
je ochoten překročit zákon a spáchat trestné činy proti adresátům své
nenávisti.

Prozatím se tímto fenoménem žádná sociologická
studie nezabývá komplexně. Zkušenosti z předchozích let však naznačují,
že se počet útoků na terče nenávisti následkem série pochodů postupně
zvyšuje. V rámci první vlny docházelo k závažným organizovaným útokům
například  v Benešově, litvínovském Janově, Berouně, Havířově a po
několika méně úspěšných žhářských útocích i v již zmíněném Vítkově.
Druhá
vlna aktivizovala skupinu s názvem BH Bohemia (Blood & honour =
krev a čest, zkratka mezinárodní neonacistické organizace), která
spáchala žhářský útok v Chebu a podle policie připravila i cílené útoky
na politiky, než byla policí odkrytá a zadržená. Do vazby její členové
nebyli vzati, na jejich soud se čeká už více než rok a půl.

Vlna
anticiganismu tehdy přímo, nebo nepřímo uvolnila agrese, které vyústily
v několik případů úmrtí člověka. Násilnou smrtí zehdy během pěti půl
roku zemřelo nejméně pět Romů: v Děčíně, Tanvaldu, Praze, Kynšperku a
Chotěbuzi. Jen ve třech případech bylo zahájeno trestné stíhání
podezřelých, ve dvou případech byli pachatelé odsouzeni k dlouholetému
odnětí svobody.

Letošní vlna je v tomto směru atypická. Zatím
nemáme zprávy o závažných násilných činech proti Romům, pouze proti
příslušníkům policie. Nutno dodat, že v předchozích letech i letos v
Českých Budějovicích však police některé případy dlouho tajila před
veřejnosti, jednak na základě taktických pokynů vyšetřovatelů, jednak
aby případy jako inspirace nespustily lavinu dalších.

Největší
společenský dopad mají podobné pochody na již tak vysoce poškozenou
pověst Romů všeobecně. Mediální zpravodajství o pochodech chtě nechtě
transportuje a zesiluje stereotypy a vytváří další stigmata.
Demonstrace proti Romům jsou totiž tzv. propagandou nohama. Čtenář nebo
divák si snadno řekne: když lidé proti nim jdou do ulic a nikdo se za
ně nepostaví, asi na tom „něco bude“.

O to těžší pak je pro
Romy v celé zemi najít zaměstnání, bydlení a vystupovat rovnoprávně
před úřadem anebo policií. Všude jsou pak konfrontováni se zesílenými
předsudky anebo dokonce se strachem, že by mohli jen kvůli svému
etnickému původu případným zaměstnavatelům anebo majitelům bytu uškodit.

Jak
z toho ven? Zákazy demonstrace, o které žádají kupodivu
pravicově-liberální neziskovky jako například Člověk v tísni,
nepomohou. Vícekrát se tento rok konaly pochody proti Romům bez ohledu
na to, zda byly řádně ohlášeny nebo zakázány. Policie jejich konání
tolerovala, aby se demonstranti nerozptýlili po městě. Pak by
jednotlivé skupiny sotva mohla účinně sledovat.

Desetileté
zkušenosti ze zahraničí ukázaly, že jediný účinný lék proti takovým
vlnám je velká demonstrace odpůrců nacismu se špičkovými politiky z
různých stran jako komunálními tak vládními v čele.
Ve státní svátek
28. října 2013, kde se mají konat další nenávistní pochody v Plzni, v
Českých Budějovicích a v Ostravě, nově vzniklá občanská iniciativa
Barevná Ostrava pořádá demonstraci s mottem

„Chceme tady žít
společně v míru“, na ostravském náměstí Svatopluka Čecha. Členy
platformy jsou například dvě menší mimoparlamentní politické strany,
různá občanská sdružení, místní katolické biskupství a českobratrská
evangelická církev.

Nyní záleží na zástupcích politických
stran v Ostravě, zda přiznají barvu. Pokud se v tomto bodu sjednotí,
mají šanci ukončit letošní nenávistní sezónu vlastníma nohama. A vyzvat
vládu, aby se místo následky problémů začala zabývat jejich příčinami.