Markus Pape: O čem je Roma Pride aneb Proč TO zatím nejde

Začátkem
měsíce proběhl třetí ročník Roma Pride v České republice podobně jako v
mnoha dalších evropských zemích. Koordinuje je Evropské protirasistické
hnutí zdola (EGAM) jako pokus o vytvoření celoevropské platformy pro
občanská práva po vzoru severoamerického hnutí Civil rights movement
kdysi vedeného osobnostmi jako například Martinem Lutherem Kingem.

Prozatím
jde v jednotlivých zemích vždy o akci maximálně několika stovek lidí
různých barev kůže. Počet účastníků se výrazně nezvyšuje, akce zůstává
spíše okrajovým jevem společnosti. Zdejší pořadatelé po letošní akci
čelili ostré kritice některých Romů. Prý se chtějí jen zviditelnit
anebo dokonce separovat společnost v době, kdy spousta Romů se už
úspěšně integruje.

Rozdělená společnost

Podle pražského
hudebníka Gyully Bangy šlo o akci mimopražských Romů, které se pražské
Romové prý z dobrých důvodů neúčastní. V celostátních médiích byla
většinou ignorována. Tam, kde se o ní informovalo, nebyly zmíněny jasné
požadavky demonstrantů. Dokonce některé mediální zprávy vyvolaly dojem,
že účastníci akce oslavili hlavně sami sebe. Proč tomu tak je, se
pokusím vysvětlit na konkrétním případu, který jen zdánlivě s podobnými
akcemi nesouvisí.

V současné době probíhá kampaň na obnovení
procesu údajně nespravedlivě odsouzeného Vlastimila Pechance. Ten byl v
létě podmínečně propuštěn z vězení poté, co si odseděl 13 let ze svého
17-letého trestu za rasisticky motivovanou vraždu svitavského Roma Otto
Absolona z roku 2001. Jeho děti se krátce na to po smrti své matky
staly sirotky.

Nedávno se Pechanec zúčastnil nenásilné blokády
pražského pochodu na podporu zrovnoprávnění homosexuálů s názvem Prague
Pride. Neonacisté pořádají koncerty na podporu této „oběti systému“.
Ministryně spravedlnosti v současné době posuzuje jeho žádost a obnovu
procesu.

Znalci romské hudby si dobře pamatují svitavskou kapelu
Točkolotoč, která v devadesátých letech slavila velké úspěchy jak na
tuzemské scéně, tak i v zahraničí. Jednoho jejího člena Ladislava P.
pobodal v roce 1997 před poštou ve Svitavách jistý Vlastimil Pechanec.
Za těžké ublížení na zdraví ho jako mladistvého svitavský soud odsoudil
k trestu vězení v délce dvou let. Poté, co už byl počtvrté soudem
odsouzen za násilný čin, povýšil v roce 2001 na vraha.

Solidarita s oběťmi

Dnes
Pechanec veřejně tvrdí, že Ladislava P., tedy svou první oběť, nožem
jen poškrábal na rameni. Pravomocný rozsudek naopak odkazuje na
lékařské posudky prokazující, že oběť útoku utrpěla bodnou ránu do
hrudníku blízko srdce, která ohrozila jeho život. V demokracii platí
svoboda projevu, člověk může i veřejně lhát. Pokud však Pechanec chce
přesvědčit soud o tom, že třináct let trávil nevinně ve vězení, měl by
se vyjádřit opatrněji.

Nyní ale zpátky k Roma Pride. Dokud jeho
pořadatelé nedokážou sdělovat přes média jasné požadavky na změnu
společnosti, nebude divu, že veřejnost bude akci vnímat i nadále jen
jako další jarmark v centru hlavního města. A když lidé jako Gyulla
Banga nepochopí, že se např. koncerty na podporu rasistického vraha
bytostně týkají i každého romského hudebníka v této zemi, potřebné
změny společnosti zůstanou jen sny jednotlivců.