Markus Pape: Jak město Libáň zakázalo svým občanům pomáhat

Když se člověk rozhodne pomáhat rodině v tísni k důstojnému bydlení, může ve východočeském městečku Libáň tvrdě narazit. Ve středu 20. března 2013 zasedalo zastupitelstvo města, které po různých výzvách státních a nestátních organizací a jednotlivců, probíralo žádost občana Stanislava Pence. Penc nyní dostal šanci svou žádost veřejně představit. V žádosti loni na podzim požadoval souhlas vedení města se záměrem výstavby bytového domu a podporovaných sociálních bytů.

Stanislav Penc je od osmdesátých let 20. století aktivistou pro lidská a občanská práva. Už
třináct let chová zvířata v nedalekých Milkovicích. Jednoho dne se dozvěděl, že dům jedné libáňské rodiny je v exekuci a rodina každou chvíli může přijít o střechu nad hlavou.
Rodinu Penc zná prakticky od té doby co se do Milkovic přistěhoval. Penc se přihlásil k dražbě domu, který za půjčené peníze pohotově koupil.

Jelikož je dům v dezolátním stavu – a to nikoliv vinou jeho obyvatel – sestavil s pomocí architekta Davida Vávry známého například z televizního pořadu "Šumná města" a Nadace Výbor dobré vůle projekt na novostavbu. Podle něj by uskutečněný projekt mohl sloužit jako vzor pro řešení situaci dalších občanů města, kteří se nevinně dostali do situace, jež vlastní silou už nedokážou řešit.

Zjistil, že na výstavbu bytového domu, může zažádat o dotace u Ministerstva pro místní rozvoj. To ovšem pouze za podmínky, že se postaví bytový dům s více byty a nikoli rodinný
a město souhlasí s poskytováním sociálních služeb, provozováním
podporovaných sociálních bytů. Přitom z rozpočtu města Penc žádné peníze na
projekt nepožaduje. Jediné, co mu chybí na podání žádosti u ministerstva, je
změna územního plánu, tak aby umožnil stavbu bytového domu se čtyřmi
bytovými jednotkami. Ze zákona je k tomu potřeba mít souhlas zastupitelstva
města.

Rodina Mikóvých čítající dnes 13 lidí třech generací žije ve městě od padesátých let minulého století. V roce 1986 si rodina tento dům koupila.
K domu ještě před tím patřily chlívky a stodola, kterou podle rodiny ještě
před koupí někdo rozebral a rozkradl. V devadesátých letech se po neodborně
provedené drenáži dům podmočil, do sklepa se dostala voda, která šla před
tím mimo dům a sklep. Od té doby rodina žije v improvizovaně opravené části domu, maringotce a bytovém kontejneru. Dědeček rodiny František Mikó celý život pracoval na údržbě silnic a příležitostně nádenicky pro různé občany města.

Na schůzi zastupitelstva,
kde se mělo rozhodnout, zda město souhlasí s provozováním podporovaných
sociálních bytů, starosta Petr Soukup nejdříve celý projekt představil a dodal: „Stále nevíme, kdo se o dům bude starat a v jakém režimu bude spravován“. Poté předal slovo Pencovi, který znovu vylíčil celý příběh rodiny s tím, že on sám má jen zájem rodině pomoci a nechce z toho mít žádný zisk. Například by mohla vzniknout nezisková organizace pod městem, která bude dům spravovat, vybírat nájem a z něho investovat do jeho údržby.

Na otázku zastupitele, zda v budoucnu nebude někdo chtít dům rozšiřovat na další byty, Penc odpověděl, že změna v územním plánu může
stanovit maximální počet bytových jednotek v domě. Další zastupitel se ptal Pence, zda udělal anketu mezi občany města o jejich souhlasu s projektem. Penc uvedl, že nikdo z občanů si na rodinu Mikóvých nestěžoval. Neměl však potřebu zjišťovat, zda se projekt někomu líbí nebo nelíbí, protože od toho jsou občany zvolení zastupitelé města. Evidentně však měli zastupitelé obavy, že pokud budou s projektem souhlasit, nebudou třeba v dalších volbách zvoleni. Na otázku, kdo vyrovná rozdíl mezi případně poskytnutými dotacemi a skutečnou cenou výstavby, Penc dodal, že další peníze nebude třeba shánět, protože na výstavbě budou dobrovolně pracovat čtyři členové rodiny společně s šesti dobrovolníky, kteří mu již v minulosti pomáhali s opravami na jeho farmě, a velkou část stavebního materiálů sežene od dárců.

Starosta podotknul, že se jedná o ušlechtilý záměr, který je ale spíše vhodný pro větší města, kde mají sociální obor. Podle starosty „tahle komunita“ není schopná dům udržovat v dobrém technickém stavu. Aby nebyl nařčen z rasismu, navrhl starosta zastupitelům rozhodnout obecně: „Souhlasí zastupitelstvo s výstavbou podporovaných bytů ve městě?“ Jednohlasně se usnesli, že ne. Tímto rozhodnutím však zastupitelstvo brání nejen rodině Mikóvých, ale všem občanům v budoucnu zažádat stát o dotace na výstavbu sociálních bytů. Zároveň tím znemožnili občanům svého města nezištně pomáhat rodině, která se dostala do tísně, k důstojnému bydlení za podpory státu a to bez ohledu na barvu kůže.

VIDEO

Více informací nalezenete zde.