Byl to sobotní den jako každý jiný. Ráno jsem vstal v půl osmé, do překapávače nalil vodu na dva hrnky kávy a otevřel svůj laptop, abych si přečetl nové zprávy. Příprava batohu a fotografického vybavení trvala pár minut a já tak mohl před půl devátou vyrazit na autobus na sever Čech, kde měla toho dne DSSS naplánovanou trojici demonstrací populismu, arogance a sebezahleděnosti.
O Varnsdorfu jsem si toho v průběhu předchozích dnů přečetl poměrně dost. Přesto jsem ale během sobotního odpoledne nevycházel z údivu. Obchody v ulicích kolem náměstí byly zavřené, přestože tabulky s pečlivě rozepsanou otevírací dobou slibovaly opak. Měl jsem strašný hlad, proto jsem vzal u dveří jednoho z asijských bister za kliku, abych zjistil, že i zde dnes mají neplánovaně zavřeno. Po chvíli ale bylo za sklem možné rozeznat ustrašený obličej asi čtyřicetileté ženy, která na mě mávala klíči. Po odemčení se nejprve bázlivě rozhlédla kolem domu, až potom mě pustila dovnitř.
Demonstrace na náměstí začala těsně po půl šesté. Tomáš Vandas davům varnsdorfským i pravicových extremistům ládoval do hlavy stejný proslov, který o pár hodin dříve přednesl v Novém Boru a o dvě hodiny později i v Rumburku. Musím uznat, že tak činil s grácií jemu vlastní, která nedávala posluchačům o jeho slovech pochybovat. Do svého varnsdorfského projevu vložil pár nových slov a úšklebků, nicméně zůstaly oklepané žerty o jointech, liškách a Džamilách. Místní těmto fórům nadšeně tleskali s rukama nad hlavou, přestože celá řada z nich jistě tyto „jointy“ vloni do Poslanecké sněmovny volila.
Neméně úspěšné byly i populistické narážky na práceštítivost Romů a jejich pobírání sociálních dávek, které jsou o mnoho vyšší než ty, které se dostávají majoritě. Důkazy o takových praktikách Vandas doposud nepředložil, stejně jako nezmínil ani systém, jakým k takovému zvýhodňování dochází. Jedině že by si sociálka vedla nelegální seznamy Romů, na základě kterých by jim potom dávky mohla vyplácet. Nebo se v příslušných žádostech o dávky objevuje kolonka „Vypadá jako Rom“, kterou vypisuje sama úřednice?
Čtyřsethlavý dav demonstrujících, neonacistů i tamních řadových občanů se po rozpuštění mítinku vydal na pochod městem, jehož metou byla romská ubytovna Sport. Musím říct, že jsem si nedokázal představit, čeho chtějí demonstrující „slušní občané“, kteří křičeli hesla jako „Cikáni do plynu!“, dosáhnout. Představovali si snad, že vytáhnou z ubytovny všechny její nájemníky a na základě kolektivní viny, stejně jako po roce 1945 s Němci, provedou rychlý proces? Nevím. Už vůbec si ale nedokážu představit pocit desítek nebo stovek Romů, kteří ten den seděli ve svých domovech a čekali, až je přijde agresivní dav vytáhnout před jejich dům. Co asi říkali svým dětem, které to všechno společně s rodiči sledovaly v televizi nebo za záclonou?
Policie proti demonstrujícím zakročila. A nebylo to v rukavičkách (přesto zásah nepřiměřený, jak někteří tvrdí, nebyl). Musím ale přiznat, že jsem se za přítrž rasistickým heslům, která davem u mostu přes řeku lítala, modlil. Nedokážu si totiž představit, jak jinak měla policie na dav házející láhve, kameny nebo popelnice reagovat. Na dav, který navíc neuposlechl několik výzev policie, aby pod pohrůžkou donucovacích prostředků ustoupil. Na dav, který byl dle mého názoru připraven lynčovat nevinné lidi.
Situace ve Varnsdorfu je neúnosná. Nemyslím, že za ni ale může jen série několika přepadání, která jsou svalována na všechny varnsdorfské Romy bez rozdílu. V době schvalování sociálních reforem, které řadu lidí mohou v důsledku přivést na mizinu – zejména potom v pohraničních městech trpících vysokou nezaměstnaností – se hledání viníka jeví jako logické vyústění frustrace zdejších obyvatel. Do ohně navíc přilévá olej několik velkých eg v čele s Lukášem Kohoutem nebo Tomášem Vandasem (který mimo jiné vstává každý den v půl šesté ráno, jak rád veřejně prohlašuje), která se pod zástěrkou pomoci a pochopení snaží o získání vlivu a úspěchu v dalších komunálních či parlamentních volbách. No, máme se na co těšit!
PS: V sobotu jsem si uvědomil, že nejsem „slušným“ občanem. A jsem na to hrdý!
