Lukáš Houdek glosuje výrok Marka Ebena: Demokracie a svoboda je o tom, že o jeho hloupých výrocích můžeme diskutovat
Ebenovo vymezení proti tzv. svazákům, kteří dnes lidi popotahují za vtipy (evidentně v tom vidí i kritiku některých na vlastní osobu za sexistické vtipy ve Star Dance), je další z plejády pláčů privilegovaných mužů, kteří si stěžují na to, že už nic nemůžou, zatímco o tom mluví z DVTV nebo z pódia.
Marek Eben při uvedení digitálně zrestaurovaná verze filmové adaptace románu Milana Kundery Žert na festivalu v Karlových Varech: “Je o svazácích. A zatímco dříve se hlídala vedoucí úloha strany, dnes se hlídá politická korektnost…”
Tihle lidé zapomínají na jednu věc. Demokracie a svoboda slova není o tom, že člověk plácne nějakou hloupost (nebo blbej vtip, případně třeba homofobní hlášku) a ostatní mlčí. Ale to, že o té hlouposti mohou lidé diskutovat, nesouhlasit s ní, vymezit se vůči ní.
Neexistuje výsadní právo na to říkat si cokoliv a mít automaticky nárok na potlesk a uznání. To je právě spíš známkou toho režimu, na který Marek Eben (a další) nálepkou svazáků naráží. Nadčlověk káže, ostatní tleskají. Ať říká cokoliv.
Když jsem se před časem jednoho blízkého člověka (černocha) ptal, jestli přeci jen není něco špatně (zejména v kontextu USA) na tom, že některé celebrity za své výroky schytávají velký kartáč (případně s nimi ostatní nechtějí spolupracovat), řekl mi: “Oni byli dlouhá desetiletí zvyklí, že jsme mlčeli. Nemohli jsme nic říct. Jenže my (černoši), ani další marginalizované skupiny, už mlčet nemusíme. A nebudeme. A budeme se jich na ty jejich výroky ptát. A hnát je k odpovědnosti. Už jsme mlčeli dost dlouho.”
A já myslím, že na tom něco je.
