Lukáš Houdek: Česko-romská vlajka aneb Kdo ve skutečnosti zneužívá státní symboly
Projekt
Výběrové řízení na českou-romskou vlajku slovenského umělce Tomáše
Rafy, který vystavuje venkovní pražská galerie Artwall, podle očekávání
vzbudil bouřlivou diskusi. Zatímco se dalo předvídat, že vášně rozhoří
zejména na straně nacionalistických Neromů, odehrávají se téměř až
hysterické diskuse v romských fórech na sociálních sítích, ale také pod
některými články a rozhovory, které jsou projektu věnované.
Téměř
všechny z komentářů romských diskutérů, které jsem měl možnost přečíst,
jsou velmi negativní. Diskutéři Rafův projekt rezolutně odmítají,
většina z nich se cítí dotčena a zostuzena. Někteří píší, že Romové už
přeci svou vlajku mají, není proto potřeba dělat novou. Jiní naopak
říkají, že se plně identifikují se stávající vlajkou ČR. A v tom právě
já sám vidím podstatu a velké pozitivum Rafova projektu. Jeho cílem
určitě není vytvořit skutečnou romsko-českou vlajku, která by
aspirovala na to stát se buď symbolem Romů žijících v České republice,
nebo všech občanů České republiky.
Projekt, jak už autor
několikrát uvedl, se snaží upozornit na problematiku rostoucího
nacionalismu, kdy přívrženci ultrapravicových stran rozdmýchávají v
rozličných českých lokalitách násilí a nepokoje, zatímco v ruce drží
českou vlajku a vykřikují : „Nic než (bílý) národ!“ či "Čechy Čechům
(bílým)". Jiní v rukou svírají vlajku s bílým lvem, který v očích
některých Romů (jak se v diskusích ukazuje) je symbolem ultrapravicové
Dělnické strany sociální spravedlnosti. To samo o sobě poukazuje na
vážnost situace. Ten domnělý ultrapravicový lev je totiž státním
symbolem ČR! Je společným symbolem pro všechny občany této země, bez
ohledu na jejich etnickou příslušnost.
Státní symboly se ale
bohužel postupně v rukou neonacistů stávají bezduchými a zprofanovanými
obrázky, které tak získávají naprosto odlišnou interpretaci, než k čemu
byly původně vytvořeny. Autor poukazuje právě na zneužívání symbolů,
které patří nám všem, včetně Romů, Poláků, Slováků a lidí z dalších
skupin, kteří jsou občany České republiky a jednoznačně tím odmítá
jejich zneužívání vybranými zájmovými skupinami.
Projektu se
očividně podařila jedna výborná věc, a to spojit celou řadu Romů, kteří
mají potřebu se proti němu vymezit. A o to tu právě jde. Většina z
diskutérů se v kontextu naší země identifikuje se stávající vlajkou
České republiky, s vlajkou, která byla ustanovena v době, kdy už byli
Romové po staletí součástí země, pro niž byla vytvořena. A tudíž je i
jejich vlajkou, jsou tu stejně doma jako kdokoliv jiný.
Projekt
proto zcela jednoznačně upozorňuje také na nesmyslnost kádrování občanů
České republiky na základě jejich etnické příslušnosti a posuzování,
kdo v naší společné zemi ještě doma je, a kdo už není. Kdybychom šli do
důsledků, zjistíme, že většina obyvatel v pohraničí, kde se podobných
demonstrací odehrává nejvíce, je osídlila po druhé světové válce,
stejně jako Romové.
Byl bych proto rád, kdybychom mohli projekt
Tomáše Rafy vnímat jako podnětný příspěvek do diskuse o tom, jakým
způsobem neonacistické a podobné skupiny s našimi společnými státními
symboly nakládají a jak nakládají s interpretací naší společné vlasti.
A využít pozornosti, jež je mu věnovaná, k tomu, abychom se proti
takovému zneužívání našich symbolů mohli vymezit.
