Lucie Fuková v Hodoníně u Kunštátu: Nezapomínejme na genocidu Romů a bojujme proti nenávisti
V Hodoníně u Kunštátu se v pátek 18. srpna uskutečnila pietní akce k uctění obětí romské holokaustu. Piety se zúčastnila i vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková, která ve svém projevu připomněla 80. výročí vypravení hromadného transportu romských mužů, žen a dětí z tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.
Fuková také vyzvala, aby se významné dny romské historie staly součástí výuky na základních a středních školách. “Apeluji na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby dodrželo závazek začlenit tematiku Romů do rámcových vzdělávacích plánů dle Strategie romské integrace a na základě přijatého usnesení Rady vlády pro záležitosti romské menšiny ze dne 11. 4. 2023,” uvedla Lucie Fuková v projevu, který zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.
Projev Lucie Fukové na pietní akci v Hodoníně u Kunštátu 18. 8. 2023
Vážení hosté,
Dnes si připomínáme 80 let od vypravení hromadného transportu romských mužů, žen a dětí z tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.
Připomínat si významné dny romské historie je důležité pro nás všechny – pro zástupce přeživších, politiky, úředníky, Romy, majoritu a další.
Vnímám jako důležité, aby se významné historické dny Romů staly součástí výkladů historie v běžné výuce na základních a středních školách. Apeluji na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby dodrželo závazek začlenit tematiku Romů do rámcových vzdělávacích plánů dle Strategie romské integrace a na základě přijatého usnesení Rady vlády pro záležitosti romské menšiny ze dne 11. 4. 2023.
Na genocidu Romů lze nahlížet jako na zapomenutou část historie Romů i uvnitř romských rodin – o osudech rodin v době druhé světové války se v mnoha romských rodinách nemluvilo. Na smutné, nelidské osudy se mělo zapomenout. Strach z minulosti a nevyrovnání se ní umlčelo vzpomínky v mnoha romských rodinách na Slovensku i v ČR.
Pro mne osobně je toto místo osobní záležitostí – pravděpodobně na tomto místě byla vězněna a poté odsud transportována do Osvětimi má rodina po mém dědečkovi Eliáši Polákovi. Nikdy o své rodině nehovořil a dodnes nevím, jaký osud měla jeho rodina, která v době druhé světové války žila na Moravě. Děda prožil druhou světovou válku na Slovensku. Jen díky tomu přežil a já bych tu dnes nestála. Část rodiny, která žila na Moravě, ale zmizela. O jejich osudech nemám dodnes žádnou informaci. S myšlenkami na ně je pro mě nesmírně těžké tu dnes stát.
Nezapomínejme na to, co konečnému řešení předcházelo. Protiromská opatření, antisemitské zákony či vyhraňování se k různým menšinám nesmí být již nikdy součástí politické kultury a rozhodnutí. Nedávejme ani dnes prostor takovým názorům, které mohou oslovit masy lidí a šířit nenávist vůči jakékoliv menšině.
Demokracie je křehká a musíme o ni společně pečovat. V době krizí si uvědomíme, jak jsou pro nás důležité její principy. Dodržování základních lidských práv pro nás mohou být záchranou před návratem do totality.
