Na sklonku minulého roku, za nulového zájmu médií, se zvedla nová vlna odchodu Romů do zahraničí, konkrétně do Kanady. Tato vlna se převalila i do roku letošního a zatím nevidím nic, co by ji roztříštilo či alespoň zmenšilo.
Vystopovat důvody proč právě v tento čas a do Kanady je velmi snadné. Tato země totiž počínaje listopadem loňského roku zrušila vízovou povinnost, takže odchod je mnohem snadnější. Samozřejmě, že k odchodu Romů přispívá fakt, že mnozí z nich již mají v Kanadě své příbuzné, kteří jim mohou pomoci při adaptaci na místní podmínky. V neposlední řadě je to nízký společenský kredit Romů dotýkající se samého dna, což potvrzuje i dlouhodobé prvenství v žebříčku nejneoblíbenějších etnik u české majority.
V průběhu devadesátých let odešlo několik tisíc Romů do Kanady, další na Nový Zéland, do Austrálie, Belgie, Nizozemska a Velké Británie. Většinová média, která se masově začala o emigraci zajímat až v roce 1997 po odvysílání památné reportáže v pořadu Na vlastní oči, označila emigrující Romy za ekonomické emigranty.
Bohužel už bez povšimnutí masových médií – možná úmyslně – zůstala skutečnost, že v průběhu prvních šesti, sedmi let po sametové revoluci odcházela v drtivé většině tzv. „romská elita“, tedy lidé, kteří byli do většinové společnosti plně integrovaní, neměli problémy v těsném soužití s majoritou a i ekonomicky se dokázali rychle přizpůsobit nové životní realitě. Tito Romové odešli zejména proto, že se už necítili v Československu a později v České republice, v bezpečí, báli se útoků skinheadů na své děti, nedokázali se smířit s otevřeným rasismem, který se stal každodenní realitou.
Odchod této početné skupiny Romů vrhnul řešení tzv. „romské problematiky“ o míle zpět, ti schopnější odešli, ti „problematičtí“ zůstali.
Deset let po největší vlně odchodů se začíná situace opakovat. Dospěla mladá romská generace, jejíž příslušníci jsou vyučení, mají středoškolské či dokonce vysokoškolské vzdělání a jsou úspěšní ve většinové společnosti. Právě oni, schopní rychle se adaptovat na jiné podmínky a prosadit vlastně kdekoliv, se po desítkách denně vydávají na ruzyňské letiště a míří do Kanady. Důvodem není rychlý a snadný výdělek, ale obava z dalšího vývoje v České republice. Vznikla Národní garda, jeden z bývalých vládních představitelů otevřeně prohlásil romskou tradiční kulturu za neslučitelnou s Listinou základních práv a svobod, začínají se množit skinheadské útoky na Romy. To vše je pro mladé a schopné Romy dostatečně silným impulzem pro odchod.
Situace se bohužel zřejmě opakuje i z hlediska médií. O emigraci se uačnou zajímat až ve chvíli, kdy již opravdu začne jít o ekonomické emigranty, o ty, kteří chtějí vylepšit svoji – často bídnou – sociální situaci.
Mrzí mě, že to mladí Romové vzdávají a utíkají. Samozřejmě to i chápu. Není lehké „sklízet shnilé ovoce, jež patří někomu jinému“, ale tímhle způsobem se nám nikdy nepodaří kormidlo lodi „romská problematika“ otočit potřebným směrem, tedy k břehům „integrace Romů do společnosti.“
Takže ke všem, kteří uvažují o odchodu do Kanady či kamkoliv jinam: „Ačkoliv vás mnoho různých příhod přesvědčuje o opaku, i pro vás je Česká republika domovem, zemí, kde jste se narodili a jež vám patří stejně jako kterémukoliv jinému jejímu občanovi. Nenechte se dotlačit k odchodu a bojujte s nepřízní osudu, jelikož bez vás obrat k lepšímu nastat nemůže.“
