Dramatické zatýkací akce, silácké řeči, bombastické náklady. Takhle vypadá
současná politika ministra vnitra Martina Peciny v oblasti „potlačování
extremismu“ – alespoň na první pohled. Úřednická vláda, jejíž je Pecina na přání
ČSSD členem, si vytýčila jako jeden ze svých hlavních cílů udělat pořádek na
poli politického extremismu. Podívejme se tedy na to, zda to vnitro opravdu
myslí vážně.
Pecina se chlubí, že je vůbec prvním ministrem, který má odvahu čelit nebezpečí
nárůstu neonacismu v českých zemích. A to, jak říká, hlavně na rozdíl od „příliš
liberálního“ postupu jeho předchůdce Ivana Langera z ODS. Ten se zase brání tím,
že právě jeho resort na poslední chvíli sepsal první účinnou strategii proti
extremismu, kterou jeho nástupce dnes prý jenom realizuje. Hned po nástupu
Peciny do funkce policie spustila první vlnu zatykání údajných neonacistů. Prý
zorganizovali koncerty po celé republice, na nichž se propagoval nacismus.
Policie – tehdy na místě konání koncertů přítomná – však, bohužel, žádné
porušování zákonů nezaznamenala. V čem tedy spočívá trestná činnost lidí, kteří
už celé měsíce sedí ve vyšetřovací vazbě? O tom se dosud mlčí. Kritici „akční
represe“ namítají, že neonacistům prakticky nahrává: postaví je do role
mučedníků podobně jako před lety komunistická nomenklatura členy kapely Plastic
people. A v době svobody názoru jim obyčejní lidé začínají fandit: Copak proboha
provedli, přeci jenom hráli svoji hudbu?
Jak to vypadalo před nástupem Fischerovy vlády? Jakmile se blížily volby,
neonacisté začali masivně provokovat. Pochody v Plzni a v Brně, pokusy o pogrom
v litvínovském Janově moravském Přerově, manifestace v Praze, Brně a Hradci
Královém, za účasti čelních představitelů německých neonacistů. Najednou nic. Je
to porážka nácků nebo klid před bouří?
Už dochází zprávy z různých měst, kde se znovu svolají pochody. V Plzni kolem
synagogy, v dubnu v Ústí nad Labem – a pak každý víkend po celé republice. Blíží
se další volby. V době hospodářské krize je vždy větší počet jinak politicky
zcela pasivních lidí ochoten jít na ulici. A v rámci právního státu není cesta
tomu zabránit.
Kritici Peciny tedy nejsou daleko od pravdy, když tvrdí, že „zřejmě“ znovu
zavedl komunistické praktiky. Za to však může v první řadě mediální politika
vnitra. Podal se už návrh na obžalobu v některé z věcí zatčených? Víme něco
bližšího o útocích neonacistů na Romy z poslední doby? Když se nic neví, nic to
ale také neznamená.
Chce tedy vláda Jana Fischera skutečně zatočit s nepřáteli demokracie? Prozatím
na to nemám jednoznačnou odpověď. Každopádně platí, že od doby vzniku hrozby
neonacismu vnitro přes značné vládní úspory má znovu dostatek peněz. Právě díky
jím zdůrazňované velikosti této hrozby. Jenže kde tyto peníze končí? Tvůrci
mediální politiky neonacistů by narazili, kdyby tvrdili, že vnitro zavedlo
nacistické manýry. To by pomlouvali vlastní hrdiny. Pokud ale vnitro pokračuje
ve svou kontraproduktivní mediální politikou, její následky se mohou promítat do
případného volebního úspěchu nacistických pohrobků. Je to v zájmu vlády Jana
Fischera – anebo jenom jeho ministra vnitra?
