Kolektivní vina: Nebezpečný nástroj nenávisti

Historie plná bolesti

Kolektivní vina je jedním z nejúčinnějších nástrojů propagandy. Adolf Hitler dokázal její sílu zneužít způsobem, který svět dodnes děsí. Díky lžím a cílené propagandě rozšířil mezi Němci nenávist vůči Židům, Romům a dalším menšinám. Výsledkem byl holokaust, během kterého zahynulo šest milionů Židů a stovky tisíc Romů. Tato tragédie nám ukazuje, jak snadno se lidé mohou stát oběťmi manipulace, pokud se přestanou ptát a začnou slepě přijímat nenávistné narativy.

Dalším příkladem hrůz, které kolektivní vina způsobila, je masakr německých obyvatel v Žatci a Postoloprtech na konci jara 1945. V rámci poválečných represí bylo zavražděno nejméně 763 lidí, a podle vyšetřovací zprávy z roku 1947 se počet obětí mohl vyšplhat až na 2300. Tito lidé byli popraveni jen kvůli své národnosti, bez ohledu na to, zda měli něco společného s nacistickým režimem.

Romové jako oběti kolektivní viny

Romská komunita v České republice dobře zná důsledky kolektivní viny. Tragický případ upálení malé Natálky v roce 2009 je jen jedním z mnoha příkladů toho, jak hluboko může zajít nenávist podněcovaná předsudky.

V únoru 1991 došlo v západočeském Libkově k rasově motivovanému útoku, při kterém skupina více než třiceti mladíků ubila k smrti dvaadvacetiletého Roma Emila Bendíka a další tři osoby zranila.

V roce 1993 došlo v Písku k tragickému incidentu, kdy skupina skinheadů napadla čtveřici Romů. Tito mladí muži, ze strachu o svůj život, skočili do řeky Otavy. Útočníci jim však bránili ve vylézání z vody, což vedlo k utonutí sedmnáctiletého Tibora Danihela. Tento případ se stal jedním ze symbolů rasového násilí v České republice.

O dva roky později, v roce 1995, vtrhli čtyři skinheadi do domu romské rodiny ve Žďáru nad Sázavou. Tam napadli Tibora Berkiho baseballovou pálkou. Následky tohoto brutálního útoku byly fatální a Tibor Berki na následky zranění zemřel.

V roce 1998 se podobný incident odehrál ve Vrchlabí, kde dva mladíci zahnali Helenu Biháriovou do řeky Labe. Helena, zoufalá a bez možnosti úniku, se v řece utopila. Tento čin vyvolal vlnu protestů a znovu upozornil na hluboce zakořeněné předsudky a násilí vůči Romům v české společnosti.

O tři roky později, v roce 2001, se ve Svitavách stal terčem rasově motivovaného útoku třicetiletý Rom Ota Absolon. Na diskotéce ho ubodal skinhead Vlastimil Pechanec. Tento čin byl jednoznačně motivován nenávistí vůči Romům a pachatel byl odsouzen k dlouholetému trestu odnětí svobody.

V roce 2009 došlo ve Vítkově k jednomu z nejbrutálnějších útoků na Romy v novodobé české historii. Skupina extremistů zaútočila zápalnými lahvemi na dům romské rodiny. Při požáru byla vážně popálena dvouletá Natálie a její rodiče utrpěli těžké popáleniny. Tento útok šokoval celou zemi a pachatelé byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody v rozmezí 20 až 22 let.

V roce 2012 došlo v Býchorech na Kolínsku k žhářskému útoku na dům obývaný romskou rodinou. Skupina mladíků, vykřikující rasistická hesla, hodila zapálenou louč do okna domu, kde se nacházelo pět lidí včetně tří malých dětí a další čtyři osoby na návštěvě. Naštěstí rodina oheň uhasila a nikdo nebyl zraněn. Hlavní pachatel byl odsouzen k čtyřletému trestu odnětí svobody, zatímco jeho komplicové obdrželi podmíněné tresty.

Další incident se odehrál v roce 2012 v Břeclavi, kdy si patnáctiletý chlapec vymyslel brutální napadení třemi Romy. Tato lež vedla k nárůstu napětí mezi místními obyvateli a romskou komunitou. Romové z Břeclavi odmítli princip kolektivní viny a vyjádřili obavy z možných útoků neonacistů, přičemž deklarovali připravenost se bránit.

Romové jsou často paušálně obviňováni z kriminality, zneužívání sociálních dávek či neochoty se integrovat, přestože většina této menšiny žije slušně a zákony neporušuje.

Dalším příkladem jsou ghetta a segregované školy, které vznikají na základě předsudků a systémové diskriminace. Romské děti jsou často bez důkazů označovány za „problémové“ a posílány do zvláštních škol, čímž se jen prohlubuje jejich sociální vyloučení a nemožnost zlepšit svou životní situaci.

Tyto případy ilustrují nebezpečí kolektivní viny a její potenciál vést k násilným činům vůči nevinným jednotlivcům na základě jejich etnické příslušnosti.

Opakujeme stejné chyby

Přesně stejné aplikování kolektivní viny, jaké v minulosti zasáhlo samotné Romy, nyní někteří z nich slepě uplatňují vůči uprchlíkům z Ukrajiny, aniž by si uvědomovali, jak nebezpečné a nespravedlivé to je.

Je alarmující vidět, jak se někteří Romové dnes nechávají unést kolektivní vinou pod vlivem propagandy extremistů, která využívá strachu a frustrace lidí k šíření nenávisti a rozdělování společnosti. Stejně jako se v minulosti šířily lži o Romech, dnes se šíří lži o Ukrajincích. Je důležité si uvědomit, že stejně jako není možné vinit všechny Romy za činy jednotlivců, není možné vinit všechny Ukrajince za problémy, které přinesla válka. Každý člověk je jednotlivec s vlastním příběhem, a než začneme ukazovat prstem, měli bychom si vzpomenout, jaké to je být obětí předsudků.

Zastavme to dřív, než bude pozdě

Pokud se necháme strhnout nenávistí a kolektivní vinou, hrajeme přesně podle pravidel těch, kteří chtějí společnost rozdělit a oslabit. Nenechme se znovu oklamat propagandou a zůstaňme pevní v boji proti nenávisti, ať už míří na kohokoliv.

Nenávist plodí jen další nenávist. Je na čase se z toho poučit.