Klára Kalibová: Brno. Skutečný antifašistický úspěch? Ani náhodou. Přístup státu a policie k věci je více než problematický

Ponechme nyní stranou, že se sešlo hodně lidí, kteří se proti NSF postavili, nelitovali volného dne a naplnili ulice Brna smysluplnou a v zásadě nenásilnou kontraakcí. Díky za to.

Podívejme se ovšem na ty, od kterých je třeba vyžadovat, aby ulice města a její obyvatele chránili jako první – stát a policii. Jejich přístup k věci je více než problematický.

V prvé řadě, pochod se neměl konat vůbec. Za druhé měl být rozpuštěn mnohem dříve. Za třetí louče jsou zbraně.

Zákon o právu shromažďovacím jednoznačně určuje, za jakých okolností je možné předem zakázat, případně následně rozpustit na místě veřejné shromáždění. Protože se do konfliktu dostává s Listinou zaručené politické právo veřejně se shromažďovat a vyjadřovat, jde to pouze ve velmi výjimečných případech. Konkrétně pokud by shromažďování směřovalo k účelu:

• popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;
• dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;
• jinak porušovat ústavu a zákony.
• Pokud je tento účel seznatelný předem je možné demonstraci zakázat, pokud je zřejmý na místě, je nutné ji rozpustit.

Národní sociální fronta zvala na demonstraci v Brně způsobem, který rozhodně mohl vést k závěru, že nepůjde o mírumilovný pochod za pracovní podmínky zotročovaných dělníků.

Předem bylo jasné, že odkazuje na tradici podobných pochodů v Brně (a Praze v sudých letech) (viz. pozvánky v tištěné i video podobě; slogany, barevnost; symboly – připomeňme podrobně například v judikátu NSS Dělnická strana II.), že hodlá použít louče a že směřuje minimálně k hrubé neslušnosti, spíše však k rozněcování nenávisti, a též k porušování zákona (vnášení loučí) a ústavy (porušování zásady rovnosti bez ohledu na barvu pleti, národnost, etnicitu, pohlaví, politické či jiné smýšlení atd.).

Již tedy v době před shromážděním bylo jasné, že demonstrace je protizákonná.

Z minulosti víme, že apriorní zákaz demonstrací je vždy problematický. Nikoli však pro to, že by jej nešlo realizovat, jako spíše pro to, že byl několikrát realizován špatně (například pod zástupným důvodem, že ve městě probíhá rekonstrukce ulice), municipalitám se to nepodařilo a následně ještě prohrály u soudu.

Místo, aby z toho bylo dovozeno, že je nutné zlepšovat právní argumentaci při aprioráním zákazu, došli k závěru opačnému, že sice raději rezignují na ochranu demokracie a demonstraci umožní. Současně ale rezignovali i na výkon dobré a hospodárné správy. Dobré v tom smyslu, že každý správní orgán má vždy vážit zájmy veškerých osob dotčených svou činností, tedy i těch, kterých se nenávistné pochody dotýkají, hospodárné v tom smyslu, že není nic nehospodárnějšího než asistence desítkám osob, které porušují zákon, všichni to víme a přesto jim vytvoříme koridor, aby svůj pomýlený výklad chodu světa mohli hlásat co možná nejveřejněji.

Nejpozději v okamžiku, kdy hlavní lídr skupiny, tedy ten jehož výroky lze přičítat celé demonstraci, začal předskandovávat “něco tady hnije, je to židokracie” a celý dav to po něm opakoval (tedy se s jeho sloganem ztotožnil), šlo shromáždění rozpustit. Účel prokazatelně začal směřovat k rozněcování antisemitismu.

Ani tajemník Brna střed, ani velitel policejního opatření na toto žádným způsobem nereagovali. Nechali průvod dojít dál a nechali jej zapálit louče. Aby jim následně sdělili, že je mají uhasit a demonstraci rozpustit.

Zde je nutné podotknout, že pravomoc na demonstraci je dělená. Úřad zde sděluje co je nelegální a žádá policii o součinnost, pokud se účastníci neřídí jeho pokyny či jiným způsobem narušují veřejný pořádek. Vedle toho může policie zasahovat vůči jednotlivcům zcela individuálně, tedy může je například zadržovat na místě, pokud individuálně porušují zákon (výroky, symboly).

Zákon o právu shromažďovacím jasně říká, co nesmí účastníci demonstrace dělat:

“Účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně, výbušniny nebo pyrotechnické výrobky. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím.”

Bývalo dobrým zvykem před každou demonstrací udělat ve městě “filtr” a účastníky odzbrojit. Kam se tohle bezpečnostní opatření podělo, bůh suď. Jedno je ale zřejmé, louče lze použít jako zbraň a chování účastníků bylo, alespoň předem, možné mít za to, že i tak použity být mohou.

Během demonstrace bylo toto vše stále jasnější a jasnější. Demonstrující prošli městem za skandování “něco tady hnije, je to židokracije” a … s tajemníkem Brna střed to ani nehnulo. Policie preventivně vyklízela ulice varováním, že bude ochotna použít zákonných prostředků, pokud by se snad neonacistům do cesty pokusil někdo postavit.

Brno bývalo vždy město, kde se lidé proti krajní pravici stavěli vehementně a s invencí. Bývalo také městem, ve kterém došlo k rozpuštění demonstrace Národního odporu v době, kdy byl na vrcholu. A toto rozpuštění vedlo k jeho postupnému pádu. Kam se poděla odvaha reprezentantů města proti zlu zasahovat právními prostředky se můžeme a máme ptát. Protože včera v Brně nedemonstrovali neonacisté v plné síle, ale až budou, bude už pozdě.

Zdá se totiž, že na všechny nástroje, které státní správa a policie k dispozici proti nenávisti má, je ochotna zapomenout argumentací po veřejném pořádku v ulicích.

Co je to ovšem za veřejný pořádek, pokud je veřejnost přesvědčována, že louče, antisemitismus a nenávist do druhého českého největšího města patří.