Jiří Čunek dobyl další metu. Stal se předsedou KDU-ČSL, a navíc jeho lidé naprosto ovládli vedení strany. KDU-ČSL si ho do vedení vybrala hned v prvním kole a jeho vítězství bylo drtivé. Delegátům sjezdu v jeho zvolení nezabránilo ani vyjádření senátního výboru pro lidská práva, jehož členové se den před sjezdem jeli podívat na Jesenicko, aby zjistili jak „to s těmi deportacemi vlastně bylo“.
Byli zděšeni a stěhování jasně označili jako porušování lidských práv. Delegáty neovlivnila ani demonst race, která před budovou, kde se sjezd konal, probíhala.
Delegáty, což považuji za zásadní, neovlivnil naprosto slabý projev, který Čunek přednesl těsně před volbou. Projev neměl prakticky žádný obsah, neobsahoval téměř žádnou vizi, kudy se KDU-ČSL bude ubírat. Jak se novopečený předseda později přiznal, nevěděl ani, kolik na tento projev bude mít času, což považuji za naprosto neprofesionální přístup. Delegáti a členové KDU-ČSL se zachovali v souladu s veřejným míněním a zvolili do svého čela člověka, který „konečně s Romy zatočil“.
Zvolením Čunka předsedou strany se KDU-ČSL prakticky přihlásila k činům a slovům svého předsedy. Uvidíme nyní, jaký bude vývoj této strany, v jejímž čele jsou nyní lidé bez zkušeností z vysoké politiky, uvidíme, jak na tuto volbu budou reagovat ti členové KDU-ČSL, kteří s činy svého předsedy nesouhlasí, uvidíme, jestli nedojde v krajním případě dokonce k rozštěpení strany. Bude záležet na tom, zda hodlá nový předseda ve své protiromské rétorice pokračovat nebo zda jeho vyjádření začnou ovlivňovat mediální poradci. Vývoj KDU-ČSL je tedy nejasný. Strana se od voleb potácí na pokraji klinické smrti a radikální změna ve vedení buď přinese její vzkříšení, nebo se později ukáže, že tato volba byla jen posledním tvrdým „knock outem“.
Řekněme si upřímně, že romská karta, s níž Čunek hrál před volbami, ho vynesla až sem a možná ho vynese až do ministerského křesla, pokud dokáže tyto posty ve vládě pro KDU-ČSL vyjednat. Za zmínku stojí i reakce ostatních stran. Zvolení Čunka do čela KDU-ČSL prakticky všechny strany přivítaly. Pravda je, že jediná strana, která vyslovila velmi potichu své výhrady, je Strana zelených. Otázkou zůstává, jaké budou jejich činy a jaké by byly jejich činy, pokud by Strana zelených hrála nějakou výraznější roli při sestavování vlády. Tu teď nehraje, a tudíž si toto prohlášení mohla dovolit.
V tuto chvíli nejsou Romové bráni jako reálná politická síla, naopak ukázalo se, že pokud politici budou svými činy a rétorikou proti nim, přinese jim to politické body. Kde jsou příčiny tohoto postavení Romů na politickém poli? Politici-Romové prakticky neexistují. Politiku dělají skrze občanská sdružení, romská strana nemá šanci se dostat do parlamentu. Aktivisté z občanských sdružení se utápějí v náročné administrativě a neustálým sháněním peněz na svoji činnost, na to, aby sdružení vůbec přežila. Nemají čas na politickou práci, na lobbování, na ovlivňování politiků. A navíc, nestojí za nimi ani obyčejní Romové, romští lídři jsou naprosto odtaženi od reality, od obyčejných Romů. Ti mají pocit, že jim v ničem nepomáhají. Na různých protestech, které byly namířeny proti postupu pana Čunka, se objevovali titíž lidé, kteří by se dali spočítat na prstech jedné, možná dvou rukou.
Kudy z této tristní situace ven? Jak by se mohli Romové stát politickou silou? Prakticky neexistuje střední romská třída, existují aktivisté (tzn. částečně vyšší třída – to jsou především ti starší lídři a pak mladí romští intelektuálové, kteří za protesty stojí především), je to však stále úzká skupina, prakticky velení bez armády.
Jasně se ukázalo, že cesta strany založené na národnostním principu je slepá, slepá právě proto, že je založena na romství, ale není jasné, zda taková strana má být levicová, pravicová nebo středová, není možné všechny tyto směry ve straně obsáhnout, a tudíž není možné, aby ji všichni Romové volili. Romové nemají jednolitý politický názor, stejně jako jsou mezi Čechy levicově, pravicově nebo středově zaměření lidé.
Cesta politické participace Romů podle mě vede jedině skrze „majoritní strany“. Romové musejí podle svého zaměření proniknout do ODS, ČSSD, KDU-ČSL, do Strany zelených a přímo uvnitř těchto stran ovlivňovat jejich názory. To je první cesta, na které se ovšem musí začít pracovat teď a hned! Již nyní existují první vlaštovky, jako je např. Milan Horváth v ODS, ale to je zoufale, zoufale málo.
Dalším úkolem osvícené části Romů je ovlivnit „obyčejné“ Romy, aby chodili k volbám, aby se stali aktivními, aby se o jejich hlasy začaly strany zajímat. Strany nyní vědí, že politické body jim nepřinesou proromská prohlášení a činy, protože Romové k volbám nechodí a tudíž od řady z nich hlasy nedostanou, naopak jak ukázal Čunkův příklad, hlasy přinesou protiromská prohlášení a činy. Politici se musejí začít bát romské volby a Romové musejí pochopit, že právo volit je třeba využít, a především v komunální politice musejí zabránit tomu, aby se „Čunkové“ a jim podobní po jejich zádech vyšplhali do vedení radnice, do senátu, do vedení strany a nakonec až do vlády. Romové na Slovensku už to zřejmě začínají chápat. V posledních komunálních volbách se dokázali prosadit v takové míře, že bylo zvoleno 20 romských starostů.
