Kathrin Meyerová (IHRA): Romská genocida v zapomnění. Proč musíme připomínat 2. srpen?
Poznamenejte si datum 2. srpna. Den, kdy si připomínáme romské a sintské oběti a přeživší nacistického pronásledování. Den, kdy se zamýšlíme nad přehlíženými a málo diskutovanými válečnými hrůzami. Kapitolu vymazanou nebo opomenutou v příliš mnoha světových záznamech, učebnicích dějepisu a vyučovacích hodinách.
Příběh Stanisława Stankiewicze je výmluvnou připomínkou této kapitoly. Stanisław se narodil v roce 1943 v nacisty okupovaném Polsku a vyrůstal v nejistotě. „Vše, co moje rodina prožívala, bylo prostoupeno strachem a otázkou, zda budeme zítra ještě naživu,“ vzpomíná. Ze 108 členů Stanisławovy širší rodiny jich genocidu přežilo jen osm.
Jeho rodina byla nucena pracovat na farmě, kde o životě a smrti často rozhodovaly i nepatrné okamžiky. Stanisław si živě vzpomíná, jak se jeho otec schoval na zahradě, aby si snědl kus chleba, když vtom se objevil statkářův syn. V obavě z prozrazení mu otec nabídl, že se s ním o chléb rozdělí, ale chlapec odmítl a utekl. Místo aby je udal, pocítil chlapec soucit a začal rodině tajně obstarávat jídlo. Stanisław se domnívá, že právě tento chlapcův soucit ovlivnil statkářovo rozhodnutí rodinu nedeportovat, navzdory požadavkům nacistů.
Stanisław Stankiewicz se později stal předsedou Ústřední rady polských Romů. Jeho příběh, stejně jako mnoho dalších, přesto zůstává světu do velké míry neznámý. Jednou z příčin je nedostatečné uznání této genocidy, stejně jako omezený výzkum. V mnoha zemích se o genocidě Romů nevyučuje ve školách a 2. srpen není uznán jako památný den.
Toto opomíjení není jen nedopatřením, ale nespravedlností odrážející obecnou diskriminaci, jíž dnes romské komunity čelí. A právě nedostatečné povědomí o historii Romů přispívá k jejich diskriminaci. V průzkumu Eurobarometru z roku 2023 uvedlo 65 % respondentů, že v jejich zemích dochází k rozsáhlé diskriminaci Romů.
Vyzývám proto i další země, aby oficiálně uznaly 2. srpen jako den připomínky genocidy Romů a aby historii této genocidy zahrnuly do svých vzdělávacích programů. Vzdělávání další generace nám pomůže odbourat hluboce zakořeněné předsudky a pěstovat prostředí respektu a rovnosti.
Povinnost prosazovat pravdu mají nejen politici a pedagogové, ale také každý z nás jako jednotlivec. Kampaň #ProtectTheFacts aktivně bojuje proti popírání a překrucování genocidy Romů. Pod vedením IHRA, Rady Evropy, Evropské komise, Úřadu OBSE pro demokracii a lidská práva, Organizace spojených národů a UNESCO usiluje o to, aby byla uctěna památka těch, kteří trpěli, a aby jejich příběhy nebyly zapomenuty. Uznáním genocidy a zachováním historie se zavazujeme bojovat proti nenávisti a diskriminaci.
Mnoho členů Stanisławovy rodiny – a nespočet dalších romských rodin – nepřežilo. Není však pozdě na to, abychom z bezpečí a respektu této komunity učinili prioritu. Oběti a přeživší uctíme tím, že zajistíme, aby jejich životní příběhy nebyly jen marginálií, ale nedílnou součástí naší společné paměti a budoucnosti.
