V současném světě, plném negativních emocí, deziluzí, dezinformací a všelikých
dezinterpretací nějaké další už asi nikoho nepřekvapí. To, že snad nejvíc
účelových nepravd se v médiích objevuje v souvislosti se změnami v systému péče
o sociálně hendikepované děti a mládež ovšem přece jen trochu překvapující je.
Jediné, na čem se všichni v tomhle tématu shodnou, je fakt, že ústavní péče
nemůže nahradit kvalitní rodinné zázemí a lásku. Vše ostatní je džungle
protichůdných, převážně emočně podbarvených názorů a tvrzení, často víc než
hraničících s unfair útoky na názorovou protistranu. A u žádného jiného tématu
se snad v médiích neobjevuje tolik zjevných nepravd.
Nejčastější nepravdou jsou kupodivu čísla. I tady, na Romea.cz, jste se
například mohli dočíst, že v dětských domovech je nyní 20 tisíc dětí. A
skutečnost? Ve všech zařízeních náhradní výchovy dohromady (dětské domovy,
diagnostické ústavy, dětské domovy se školou – někdejší výchovné ústavy pro děti
do 15 let – a výchovné ústavy) je na 10 tisíc dětí a mladistvých. V samotných
dětských domovech je jich pak kolem 6 tisíc (přesná čísla uvést nelze, protože
se stále mění).
Krom nepravdivých čísel média zafixovala do obecného povědomí i řadu dalších
nepravd. Jednou z nich je například velké procento, občas údajně i většina
romských dětí v ústavní péči. Ani zde sice exaktní údaje nejsou k mání, ale
zařízení, kde je romských dětí aspoň polovina byste spočítali na prstech jedné
ruky.
Nepravdou dokonce je i to, že pěstounská péče je pro dítě v každém případě
lepší, než ústavní výchova. Platí to samozřejmě ve všech případech, kdy jsou
pěstouni kvalitní a poskytují svým svěřencům vše, co pěstounská péče poskytovat
má a dítě u nich vydrží. Přesněji – pokud oni zvládnou problémy spojené se
zátěžemi, s nimiž k nim dítě přichází a nevrátí je zpět, odkud k nim přišlo.
To by ale byl ideální stav a jak známo, od skutečnosti k ideálům bývá
sakramentsky daleko. Už teď je nemálo případů, kdy pěstouni vracejí děti zpět do
ústavní výchovy. Co taková zkušenost a zklamané naděje udělají s dětskou duší už
tak dost pošramocenou předchozími zlými zkušenostmi si jistě dokážete
představit… Jak by to vypadalo při hromadném náboru pěstounů snad raději
nedomýšlet!
Další četné nepravdy putují médii ohledně nového zákona o sociálně-právní
ochraně dětí. Odpůrci zákona tvrdí, že zákon zbrklým rušením zařízení náhradní
výchovy zvyšuje riziko pádu dětí do sociální sítě, jejich sociálního vyloučení a
možnost jejich dalšího poškození. Obhájci zákona pak většinou nehájí zákon
komplexně, tak jak byl koncipován, ale akcentují jeho součást, preferující
urychlený přechod na pěstounskou péči.
Obě strany se tak dopouštějí dezinterpretací, v důsledku zvyšujících riziko chyb
při implementaci zákona do praxe. V debatách o novém zákoně zaniká, že bude
výrazně posíleno postavení a role OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dítěte =
sociální pracovníci) a tudíž i to nejdůležitější v systému – preventivní práce s
ohroženou rodinou. Otázkou ovšem zůstává, kde vzít prostředky a dostatek
kvalifikovaných a kompetentních lidí na naplnění litery poměrně kvalitního
zákona v praxi.
Ale vraťme se k tématu mediálně nejfrekventovanějšímu: existují četné příklady
dobré praxe při výběru pěstounů, jejich přípravě i zvládnutí nelehké role, ale
otázky, kde se urychleně najdou potřebné stovky, možná i tisíce dalších
pěstounských rodin a kde jsou kapacity na jejich přípravu i potřebný dlouhodobý
odborný servis, zůstávají věrozvěsty rychlého přechodu na pěstounskou péči
nezodpovězeny.
Při letmém i podrobnějším pohledu na názorové bojiště obou znesvářených táborů
se bojím, aby opět nezvítězila síla nad rozumem, aby při prosazování dalšího
dobrého úmyslu nebylo vylito s vaničkou dítě, aby systematicky démonizované
dětské domovy nepřišly o desítky kvalitních, kvalifikovaných a obětavých
vychovatelů a v důsledku jsme nepřipravili špatnou aplikací dobrého úmyslu a
solidního zákona peklo dětem, o něž a o nichž se tato pře vede.
Karel Navrátil je publicista a předseda občanského
sdružení Múzy dětem, které různými způsoby spolupracuje s cca 70 zařízeními
náhradní výchovy v celé ČR a pomáhá jim děti připravovat na budoucí samostatný
život.
