Karel Holomek: Návrhy řešení se nerealizovaly, čekejme zhoršení vztahů s Romy

Vztahy Romů a Čechů (Neromů) probíhají podle očekávání. V létech 2003 až 2005
navrhla pracovní skupina odborníků a občanů další  nezbytné přípravné
kroky. Odhadla také, co se stane, když se bude pokračovat jako dosud: situace se
bude zhoršovat do té doby, dokud nezačneme na celostátní i místní úrovni místo
dezorganizovaných improvizací řešit romský problém jako celek. Podrobný
doporučený postup ke konkretizaci návrhů, založený na domácích i zahraničních
zkušenostech, nebyl ani schválen, ani zamítnut, ani realizován. Musíme tedy
počkat na další zhoršení vztahů mezi Romy a Čechy a pak s přípravou konkrétního
řešení začít, když už nic jiného nezbude.

To neznamená, že se nic neudělalo. Některé dílčí odborné studie mají úroveň
určitě porovnatelnou se zahraničím. Z rozpočtu ČR i EU jdou opakovaně desítky
milionů a některé dílčí problémy se ve vybraných lokalitách (možná dočasně)
zlepšily. Vznikly nové orgány a organizace, bohužel skoro bez peněz, bez
pravomocí a bez legislativní aktivity. Stovky zaměstnanců, politiků a
dobrovolníků se obětavě snažily pomoci, ale začínají vidět beznaděj svých
izolovaných pokusů a přecházejí k pasivitě.

Samozřejmě, že v bezpečnostní krizi, kdy se takřka upalují děti a jen obtížně
se předchází masovému násilí, musí zakročit policie. To, co vypadá jako
bezpečnostní problém, je však typická situace „nového ghetta“, tedy krize
bydlení. Léta jsme pasivně sledovali politiky a podnikatele, kteří zneužívají
nevhodné legislativy a ghetta organizovaně tvoří. Základní vzdělávání v takovém
prostředí vždy selhává, když se neošetří: my k tomu mlčky přihlíželi. Proto u
nás už léta dorůstají lidé, kteří jsou nezaměstnatelní nebo obtížně
zaměstnatelní, takže budou prostředím vedeni k rutinnímu páchání trestných činů.
Nezaměstnanost už roste.

Vězení by mělo vychovávat a odstrašovat. Ani jedno nefunguje u lidí, kteří bez
práce, bez peněz a bez naděje bydlí po dvanácti v jedné místnosti – statisíce
korun ročně nákladů na vězně platí ostatní občané. Absence herního zákona, jedna
z hlavních příčin, trvá již šest let. Stejně ignorujeme nebo amatérsky
ošetřujeme půl tuctu dalších obtíží a to nejen u Romů. Jako všude jinde, i my
potřebujeme připravit, přijmout a realizovat promyšlený postup (nebo strategii
nebo koncepci nebo plán, nazvěte jej, jak chcete), který bere v rámci rozpočtu v
úvahu nejvýznamnější dílčí problémy, nejen některé z nich, nejen v některých
místech a nejen z hlediska některých úředníků, politiků a podnikatelů.

Připravili jsme již postupně mnoho plánů. Vznikaly tím, že někdo byl vybrán,
aby shrnul své dílčí nápady, několik tuctů lidí je v improvizovaném procesu
připomínkovalo, správní zaměstnanci je redigovali a vláda i obce klíčové
konkrétní návrhy ignorovaly, protože s nimi nic jiného udělat nešlo. Tak se to
už dávno nedělá, protože to nikdy a nikde nefunguje. Je nutné a možné oslovit
skupiny odborníků a zájemců, aby vyzkoušeným postupem připravili své varianty
řešení, výsledky porovnat a nechat vládu i starosty rozhodnout.

Jedním z typických nedostatků byly vynechané odhady dopadů: co se stane s
dílčími problémy, když bude přijata tato varianta řešení? Když se rozhodnutí
odloží? Když se celostátně změní sociální podpora? Když se světová ekonomická
krize zhorší? Co očekáváme po jednom roce a co po deseti letech? Kdo bude
situaci monitorovat?
Přesně vypočítat dopady nikdo nedovede. Je však pozoruhodné, jak významná
varování vzniknou často v nezaujatě řízených diskusích zkušených praktiků,
politiků ,dalších občanů a nevládek nad dobře připravenými a porovnanými
variantami řešení.

Podobně jako na některých místech v cizině, léta zanedbávání a rostoucího
konfliktu vedla k otázce: Pomáhat Romům, nebo na ně být přísný? To je lidsky
pochopitelná otázka těch, kteří trpí, a taktická otázka těch, kteří chtějí z
utrpení jiných získat politický kapitál. Nikde nevedla a ani u nás nepovede k
řešení. Jediný známý způsob je porovnat očekávané dopady konkrétních variant
řešení, nezaujatě připravené. Zkušenost ukazuje, že obvykle vede k odůvodněnému
rozlišení, kdy a na koho být přísný a komu pomáhat.

V těchto dnech chybí krizový štáb. Kromě toho v nejbližších týdnech poroste
tlak na státní, krajskou a obecní úroveň, aby ihned sdělily (neexistující)
konkrétní integrované plány na dlouhodobé zlepšení, nebo aby plány urychleně
připravovaly dosavadním improvizovaným přístupem, který vždy a všude selhal.
Pokud se o to pokusí, zhorší poněkud situaci a tím, kupodivu, přiblíží dobu, kdy
začneme společně pracovat na reálném řešení, protože už nic jiného nebude
zbývat, nechceme-li pokračovat v totálním rozvratu společnosti.

Zpracováno na základě konzultací s autorovým poradcem Čecho-Kanaďanem
Přemyslem Perglerem.