Karel Holomek: Naše děti, české i romské, právě teď potřebují společnou účast ve škole nejvíce
Mluvíme o termínech používaných ve vzdělávání dětí v základních školách.
Avšak dopad těchto programů má zásadní a rozhodující vliv na celou společnost,
až tyto děti dospějí, a to nejméně na dvě oblasti života společnosti: na
ekonomiku a na občanskou gramotnost v oblasti demokracie. Toto tvrzení může být
pro někoho tak nepochopitelné, že si žádá podrobnější vysvětlení.
Vítám rozhodnutí ministerstva školství a jmenovitě paní ministryně Valachové
k nastolení programu inkluze na základních školách. Myslím, že každý může
přijmout bez výhrad axiom: dítě a jeho práva vyznávaný paní ministryní, dík ji
za to.
Právo dítěte na co nejlepší vzdělání je svaté pro každého a to, jak doufám, i
pro ty, kteří o inkluzi tvrdí, že rozvrátí výuku a že zničí celé české školství.
Nebudeme jmenovat, ať se každý chytí za nos! Buďme racionální a věcní.
Nezpochybnitelné argumenty jsou tyto:
Rovnost ve vzdělávání dětí v demokratické společnosti stejně jako rovnost
občanská, což je totéž, jen v jiné podobně, je jeden z principů demokratické
společnosti.
Jestliže někdo se odváží tvrdit, že nastolení tohoto principu v případě
romských dětí je těžké ba nemožné, protože by to poškodilo české školství, je
jen podporovatelem podobného odpírání principů demokracie, které jsou poměřovány
tím, zda lze ustupovat terorismu tím, že z těchto principů ustoupíme nebo je
omezíme. Teď je to naprosto stejný princip setrvání na humánních principech
pomoci lidem, kteří utíkají z válečných oblastí v podobě migrantů. Pořád stejné
principy, kterými jsme dnes a dennodenně poměřováni, bez ohledu jakým překážkám
a nebezpečenstvím jsme tím vystaveni: nastavit opatření, aby žádaný princip byl
dodržen a neohrožoval bezpečnost společnosti nebo rovnováhu ve školství je ovšem
tím podmiňován. To je, ve stručnosti, charakteristika současných výzev ve
společnosti, kterým jsme dennodenně vystavováni.
Mám neodbytný pocit, že tohle všechno je v hlavách lidí vnímáno jen jako
jakési snadné a pohodlné podléhání předsudkům a snaha lehce a jednoduše se toho
problému zbavit. S ulehčením to uděláme, když nás k tomu vyzývají takoví lidé,
jako prezident Zeman a jemu podobní. Kdopak by neodolal tomuto snadnému vábení,
když to říká i taková veličina?
Jen málokdo poměřuje taková lehká a snadná řešení analytickým a racionálním
pohledem.
Ale věci jsou složitější a neskýtají snadná a okamžitá řešení.
Připustit ovšem řešení těchto záležitostí tak, že ve svých důsledcích přináší
prospěch celé společnosti nejen ekonomický, ale i v kultivaci společnosti, je
přece rozumné. Nenávist, strachy, a rozdělování společnosti na ty, kteří si
pohodlně žijí ve svém prostoru a nevidí limity svého počínání, a na ty, kteří si
to uvědomují a hodlají se s tím vypořádat, je jen hra na schovávanou. Kdo to
nechápe, je sám proti sobě. Nejhorší je, že to ani neví.
Nemusíme snad připomínat, že inkluze ve školství se ponejvíce týká romských
dětí a jejich stejných šancí ve vzdělávání. O nic v podstatě nejde. Takových
dětí se ve třídě normální základní školy objeví nejvíce jedno nebo dvě. Přitom
to ani nebudou děti se zvláštní potřebou nebo snad lehce mentálně poškozené, na
rozdíl od těch ostatních, o nichž je teď řeč v souvislosti s inkluzí. Budou to
děti v určitých směrech nadané nad průměr, třeba muzikálně, pohybově, jazykově
nebo výtvarně. Mohou každou třídu jen obohatit, nikoliv poškodit.Jsou jen jiné a
to je dobře. Konečně si naše české dítě uvědomí, že není jen pupkem světa, ale
že jsou tu i jiné děti, od kterých se dokonce mohou i něco naučit. Kéž by si
toho byli vědomi i rodiče těchto dětí a rodiče těch romských, kteří by tak
konečně získali i tolik potřebné sebevědomí.
Každé druhé romské dítě dnes mluví romsky – romaňi čhib. Romsky se domluvíte
všude v Evropě. Kdo to má? To je naprosto unikátní znalost, kterou romské dítě
překračuje o třídu každé dítě české ve svých vědomostech a přednostech. Takové
romské dítě v dospělosti bude rodilým mluvčím nejen češtiny, ale i romštiny. Pro
ty, kdo to netuší, je třeba říci, že romština jako jazyk se kultivovala v době,
kdy český jazyk ještě tápal ve tmách středověku.
Nemohu se zbavit pocitu, že naše děti (české i romské) teď právě společnou
účast ve škole potřebují nejvíce. Je proto dobré spojit proces inkluze i s
procesem snižování segregace na našich školách, kde je v některých městech a
místech jen romské dětské obsazení. To je zkáza a je to špatně a mohli by to
pochopit i speciální pedagogové. Pokud není pochopení proč, tak bych řekl, že už
nevím jaký další argument ještě přinést.
