Karel Holomek: Kdo objevil romský tábor v Letech? Jak to bylo s Polanskym na konferenci o romském holokaustu
Jsem přímým pamětníkem událostí, o nichž píše Petr Zídek
v sobotním vydání
Lidových novin (24. ledna 2015) v článku Zpráva o objevu romského tábora v
Letech u Písku. Zejména pak o účasti Američana Paula Polanského o tom, jak tyto
události podává a jak svoji účast posuzuje.
Nemohu říci, že by Petr Zídek nebyl věcný a sám vyjadřuje kritické výhrady
vůči postojům Paula Polanského a jeho kritice české společnosti a vlády. Přece
však jen proti svědectví přímého pamětníka, do kteréžto role se pasuju celkem
oprávněně, má jen málo šancí uspět jak Paul Polansky, tak i Petr Zídek. Zřejmě i
jemu unikly některé historické podrobnosti.
Tedy:
O letském táboře, jakož i dalších podobných táborech na území protektorátu,
jako třeba v Hodoníně u Kunštátu, píše již velmi podrobně Ctibor Nečas ve své
knize Nad osudem českých a slovenských Cikánů vydané v roce 1981 univerzitou
Jana Evangelisty Purkyně, dnešní MU v Brně. Tedy nejméně 20 a více let před
Paulem Polanskym. A to velmi podrobně, jak se na univerzitního profesora
historie sluší a patří včetně soupisu pramenů literatury. Kdo tu knihu četl může
potvrdit, že Ctibor Nečas v žádném případě ani náznakem nešetří informacemi,
které by nějak snižovaly utrpení českých a slovenských Romů nebo že by
neposkytovaly celkem věrný obraz situace, jaká v těchto táborech byla. Na závěr
hodnocení situace v Letech mluví takto: „Tragické výsledky devítiměsíčního
soustředění cikánských rodin v Letech zařazují toto místo mezi smutně proslulé
tábory utrpení a smrti, které připravovala nacistická okupace obyvatelstvu naší
země.“
Pravda, neříká, že dozorci těchto táborů byli výhradně čeští. To si ani
dovolit nemohl uprostřed tvrdé komunistické totality, která židovskému i
romskému holocaustu nakloněna příliš nebyla, natož aby se o ní psalo. Tento
počin od Ctibora Nečase nepostrádá známky občanské odvahy, byť se jeho informace
nemohly dostat do široké veřejnosti.
Přínos Paula Polanského je v tom, jak správně pan Zídek zmiňuje, že na
problém upozornil širší veřejnost, avšak až poté, když to bylo možné po změně
režimu. Vůči Ctiboru Nečasovi se chová hanebně, když říká, cituji, že profesor,
který je největší kapacitou na Romy s ním souhlasí, ale veřejně se k němu nemá.
To bych se moc divil. Paul Polansky nemá ani tušení, jakou obrovskou práci
Ctibor Nečas v této věci vykonal.
Paul Polansky byl mezi řečníky na mezinárodní konferenci k
romskému holocaustu v roce 1995 v Písku na třetím místě. Osobně jsem s ním hovořil poté, co
odmítl vystoupit.
V roce 1995 byl odhalen památník romských obětí v Letech u Písku a Paul
Polansky tam byl. Já taky. Dokonce jsem měl tu čest pronést projev, který
následoval po projevu prezidenta Havla. Autentické foto mám k dispozici. Těžko
si představit, že by tím Romům v mém zastoupení, Bůh mi odpusť, že o tom musím
psát, nebyla dána mimořádná čest a úcta. V tomto směru je kritika Havla z úst
Polanskyho mimo jakoukoliv úroveň. Zmínka o Havlově ruce, kterou Polanskymu
podal, jako o vlhké a mdlé, je už zcela za hranicí jakékoliv slušnosti. Havel mi
ruku podal několikrát. Jeho ruka byla vždy pevná a suchá.
Petr Pithart, pokud vím, na této sešlosti nebyl a měl by vážit svá slova. Ani
já jsem českou společnost za její chování v letech věznění Cikánů nešetřil. To
se dá zpětně prokázat.
Nedosti na tom. Před odhalením památníku téhož dne probíhala mezinárodní
konference k romskému holocaustu v Písku, které pořadatelem bylo Muzeum romské
kultury a Paul Polansky byl mezi řečníky na třetím místě. Osobně jsem s ním
hovořil poté, co odmítl vystoupit. Nedokázal mi to vysvětlit, myslím si, že se
urazil, že byl až třetí v pořadí, ale objektivně vzato, mám za to, že ještě
argumentačně si nebyl ve své věci jist. Hovořil jsem s ním osobně ještě rok poté
v Brně, když dělal hovory s romskými pamětníky, mimochodem značně nepřesně a
neprofesionálně, ale v žádném případě jsme se neshodli na vnímání těchto
událostí.
Stručně vzato, nerozuměl českým poměrům, nerozuměl rozdílnému přístupu k
těmto záležitostem ze strany vlády a ze strany české společnosti, které se dosti
diametrálně liší, a nechtěl přiznat rozhodující podpůrnou roli prezidenta Havla
v podpoře vnímavosti pro Romy a jejich oběti za války. Neuměl česky ani slovo.
Znalosti mé angličtiny jsou na běžné hovorové úrovni.
Ještě k roli Schwarzenberga, na kterém pan Polansky včetně Petra Pitharta,
nenechal nit suchou. V roce 1990 (91?) jsem byl pozván Karlem Schwarzenbergem
jako poslanec České národní rady na Hrad, kde mne jako úřadující šéf jedné z
kanceláří prezidenta ,upozornil na Lety u Písku a tamní cikánský tábor. Od té
doby se datuje přímá podpora kanceláře prezidenta a Úřadu vlády ČR na programu
budování památky na romské oběti. Bez této podpory bychom dnes nebyli ani tam
kde jsme. Proč by to Karel Schwarzenberg dělal, kdyby neměl čisté svědomí?
Aby bylo jasno. Kritika chování vůči Romům je na místě a má své oprávnění
vůči vládě i tehdejší české a slovenské společnosti, ale jen na základě faktů a
nikoliv dohadů a chimér.
