Karel Holomek: Inkluze ve vzdělávání je totéž co rovnost
Pan Marek Přibil se nás snaží přesvědčit, po kolikáté už, že inkluze ve vzdělávání je zkáza českého školství, a dokonce prý jde o docela nedůvěryhodný propadák z dílny sociální demokracie. Činí tak argumenty plytkými a po povrchu klouzajícími v článku Propadák političky Valachové,…v MFD z dne 12. dubna.
Ministryni školství Valachovou nazývá matkou české inkluze v domnění, že to je pro ni pejorativní označení. Naopak. Paní ministryni toto označení může těšit a je pro ní ctí. Inkluze stát již vyšla na miliardu korun a výsledkem je pouhých snad 200 dětí s handicapem, které v září minulého roku nastoupily do běžných škol. Můj Bože! Takto si někdo může představovat inkluzi a vynakládání veřejných peněz na ni? To by byl skutečně velmi omezený program.
Ale tak to není. Inkluze je široký a všeobsáhlý projekt začleňování dětí, které zatím nemohly být do hlavního vzdělávacího programu začleněny z nejrůznějších důvodů, a bylo nutno vytvářet další doprovodné programy, aby se tato nerovnost do nebe volající eliminovala. Není a nikdy to nebyla jednorázová akce, má již delšího trvání a neskutečného úsilí na mnoha frontách od shora dolů a zleva doprava. Absence tohoto programu byla předmětem kritiky celé kulturní Evropy a mnoha pokut českému státu za poškození dětí, které v dospělosti nemohly uplatnit své schopnosti. Je to program, který má formovat myšlení a chování i dětí nehandicapovaných, což je problém největší a dosud ani finančně neuchopitelný.
Tohle všechno bylo v mnoha odborných diskusích na veřejnosti již dostatečně vysvětleno a snad i rozumnými lidmi pochopeno. Je nutno spěchat s tvrzením, že česká škola je natolik vyspělá a dobrá, že program inkluze v současné době již pro ni není žádnou vážnou překážkou. Tím nechci říci, že stovky a tisíce dětí, které se právě rodí nebo nejsou ještě ve věku školním, by automaticky byly bez nebezpečí různých nerovností ve vzdělávání především. Rozdělená společnost nám to signalizuje zřetelně.
Mám na mysli stále panující předsudky o špatné vzdělatelnosti romských dětí s jejich handicapem především sociálním. Ale copak tento handicap má něco společného s nemocnou hlavou nebo nízkou mentální úrovní? Další úporně se opakující nesmysly a polopravdy: Pedagogičtí asistenti se rekrutují z prodavaček. Jak je možné, že ty tak zvané prodavačky jsou vysokoškolsky vzdělané osobnosti? Nebylo snad tohle předmětem vynaložených peněz na program inkluze?
Kantoři v běžných školách jsou v drtivé většině proti inkluzi! To je výsledek nějakého prokazatelného výzkumu? Já mám jiné informace, ale tvrdit to tak autoritativně bych si nedovolil bez průkazných zjištění. O chvále našich „zvláštních škol“ v Evropě rovněž nic nevím – a že jsem se po Evropě dost dlouho toulal na nejrůznějších vzdělávacích frontách.
To nemá nic společného třeba i se skvělou úrovní těchto škol. Ale vím něco o tom, jaký tragický dopad mělo zařazení žáka evidentně nehandicapovaného na tuto školu. Nebylo jich málo. Inkluze si prý nezadá s pojmem jako je asimilace. Snad už by bylo na čase ujasnit si rozdíl mezi asimilací a integrací, a jaký tragický dopad asimilační snahy totalitního minulého režimu měly na masivní část romské současné pospolitosti ještě dnes, a jaké povědomí o svém postavení ve společnosti si z tehdejších zvláštních škol romské děti odnesly.
Jedna věc je jistá: rovnost v demokratické společnosti je jedním z jejích pilířů. Není-li jí a není-li ani snahy po jejím usilování, nelze o plnohodnotné demokracii mluvit. Tento pohled budiž prubířským kamenem toho, kdo je či kdo není skutečným demokratem. Nemá to nic společného s tím, je-li někdo sociální demokrat nebo příslušník strany ODS. S tím už raději přestaňme!
Článek vyšel na blogu Aktualne.cz
