Trpí Češi předsudky vůči lidem, kteří žijí s nimi v jedné zemi, ale vypadají
jinak než ostatní? Samozřejmě jak kteří Češi, chce se odpovědět.
Odpovědí jsou nyní i reakce na záměr ředitele základní školy ve Valašském
Meziříčí. Do prvého ročníku tam zapsali rodiče dvacet dětí a mají vzniknout dvě
první třídy, jedna pro deset dětí romských, druhá pro deset neromských.
Místostarostka Dagmar Lacinová (ČSSD) je zaskočena – všechny děti, které se
„normálně“, jak řekla, zapisovaly do zvláštní školy, se zapsaly do školy
základní na ulici Masarykova. Pro školu a radnici je to prý „velmi nečekaná
situace“.
Všichni ale vědí, že někteří neromští rodiče nechtějí, aby jejich děti chodily
do třídy s romskými. Mají obavu, že úroveň vzdělávání bude nízká. To ale může
škola řešit i jinak než segregací, tedy oddělením dětí do romských a neromských
tříd.
Bouří se teď i romští rodiče, které segregace uráží a jejich děti poškozuje. I
stát je proti ní, ministerstvo školství a ministr pro lidská práva. Ten dokonce
varuje před jihoafrickým apartheidem z 80. let. Vláda totiž ručí občanům a za ně
i mezinárodní veřejnosti, že se v ČR budou chránit lidská práva a dodržovat
mezinárodní smlouvy – například proti apartheidu a o vyloučení všech forem
rasové diskriminace.
V novém trestním zákoníku, který nabude účinnosti v lednu, je už segregace jako
forma apartheidu trestným činem, na naléhání Rady Evropy a OSN. A podle ankety
na jednom serveru je u nás víc než polovina lidí proti odděleným třídám.
Není pravda, že Romy nikde v (západní) Evropě nechtějí, protiromské postoje tam
jsou výjimkou. A není pravda, že u nás jsou lidé jen proti Romům. Urážky,
diskriminace, ba fyzické útoky směřují i na lidi jiných etnik. Česká společnost
naopak za 20 let velmi zmírnila antisemitismus a homofobii (strach z
homosexuálů). Pomalu integruje zdravotně postižené. Mění i svůj postoj k dětem a
trochu i k ženám. To vše jsou části jednoho kulturního balíku. Sečteno a
podtrženo – Češi nejsou většími rasisty než jiné národy. Záleží na výchově,
vzdělání a sociálním postavení jak těch, kteří se bojí cizího, tak těch, kteří
jsou odstrkáváni. A ještě více na studiu a pobytech v cizině, na uznávání
jinakosti a multikulturality. Naší školou je nyní EU.
Odpor k cizímu, neznámému má každý. Nesmíme ho popírat. Mluvme naopak o tom, jak
ho zažíváme. Pak je už vyhráno, dokážeme ho v sobě potlačovat. Zeptal se Karel
Čapek T. G. Masaryka, kdy přestal být antisemitou. „Po celý život jsem se snažil
dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý,“ řekl. „Proto se říkalo, že s
nimi držím. A kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem
snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.“
