Mezi Čechy českého původu a mezi Čechy romského původu panuje napětí. Je
očividné, i když ne vždy jednoznačně statisticky dokázané (ach ta politická
korektnost!), že Češi romského původu jsou v průměru méně vzdělaní, více
nemocní, umírají dříve, jsou více nezaměstnaní a mají větší sklon ke
kriminalitě. Existují dvě vysvětlení pro tento varovný a bolestný fakt.
ČTĚTE TAKÉ
SPECIÁL: Čunkova popularita klesá, znovu útočí na Romy
První: Romové jsou dlouhodobě většinovou společností diskriminováni.
Nedostávají stejné šance jako jiní. K tomuto vysvětlení se kloní Romové,
Evropská unie i obhájci lidských práv.
Druhé: Romové mají proti ostatním občanům výhody. Zneužívají je. Nemají zájem
pracovat, jsou asociální. Jejich jediným cílem je získat maximum na účet
takzvaných „gadžů“. Pokud zajdete do jakékoliv restaurace v Česku, kde sedí
většina bílých lidí, vsadím se s vámi, že tuto teorii bude zastávat nejméně 80
procent osazenstva.
Nemnozí odborníci v této věci varují, že po revoluci se sociální situace Romů
dále zhoršuje. Nezaměstnanost je masová. Zoufalství roste. Varují tím, že se
můžeme dočkat i války v ulicích. Žádný dobrý obecný prostředek na to, jak
zmírnit či úplně vyhladit nepřátelství mezi Čechy světlejší a tmavší barvy, však
nemají.
Zaručené recepty mají naopak lidoví rasisté.
Dnes už zapomenutý populista 90. let Miroslav Sládek sbíral popularitu tím,
že chtěl poslat Romy zpátky do Indie. Holohlaví mladíci občas vykřikují: Cikány
do plynu. Policisté to přehlížejí.
Jiří Čunek není ani sociologický odborník, ani lidový rasista. Je něco mezi
tím. K druhému pólu má bohužel o něco blíž. Kdyby nebyl vrcholným politikem,
mohli bychom říci: roztomilý popleta.
Podle Čunka je zdrojem problémů romská velkorodina, jejíž zásady jsou prý v
rozporu s Listinou práv a svobod. Romové by měli být rozmístěni mezi většinovou
populaci v poměru jedna ku deseti.
Nezjednodušujme to, co pan Čunek říká: jeho řešení vychází ze zdravého rozumu
a jistě i z upřímné touhy po tom, aby se měli Romové dobře a nemuseli zbytečně
brát sociální dávky, které občas potřebují i milionáři.
Sociologové však vidí příčinu současného úpadku Romů právě v rozpadu
velkorodiny. Její soudržnost, obrovská láska k dětem, ctění starších a zároveň
volnost, obrana proti vnějšku byly hodnoty, které Romům dávaly identitu. Mnohdy
samozřejmě obrácenou proti bílé společnosti, která z nich dělala tuláky, potravu
pro holokaust a nakonec uřezala kola jejich vozům, ukradla jim koně a nahnala je
do paneláků.
Rodinná pouta se nyní rozpadají, mladí Romové hledají novou identitu a
nacházejí ji v polokriminálním prostředí bílé lůzy. Jinam je většinou jejich
vzdělání a společenské zařazení nepustí.
Jiří Čunek vidí, že se k sobě Romové stěhují (cosi z velkorodiny ještě
zůstalo), snaží se přelstít sociální úřady (ty, které je posílaly do plynu a
řezaly kola jejich vozům). Rád by to dobře zařídil pro všechny. Není Sládek,
který by poslal Romy do Indie. Prostě by je rozptýlil mezi ty „správné“. Mezi
ty, co nekradou, neberou úplatky, nelžou druhým do očí, natož aby brali dávky,
na které nemají nárok. Nemluvě o tom, aby si v rámci velkorodiny ukládali
navzájem peníze na konta.
Problém je, že to už chtěl v zájmu Romů udělat socialistický stát. A šel
ještě dál. Nabídl jim velkoryse práci a platil jim, i když nepracovali. Ba i
rasismus zakázal.
Jiří Čunek se ve svých diagnózách a receptech prokazatelně mýlí. Jako jeden z
mála politiků však mluví o jedné z největších bolestí bohatnoucí společnosti.
Kéž by se jeho příkladu chopil někdo vzdělanější a obratnější. Češi romského i
českého původu.
