František Kostlán: Výročí odstranění Reinharda Heydricha - pohrdají politici a instituce českými hrdiny?
Největším činem českého odboje za druhé světové války bylo odstranění zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Protektorátu Čechy a Morava v květnu 1942. Tato akce byla součástí československého boje proti nacismu a zároveň varováním jeho předákům, že nezůstanou beztrestní. Některé lidé to dnes však nezajímá, přistupují k nacismu a jeho představitelům jakoby o nic závažného nešlo. Vedle dnešních českých následovníků Adolfa Hitlera u nás existují i lidé, kteří v nacismu vidí dobrý kšeft či pouhou historickou událost, která se již nemůže opakovat.
Válečný zločinec
Hned po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora v září 1941 rozpoutal Reinhard Heydrich teror proti českému národu a zahájil holokaust Židů a Romů na území protektorátu. Za pouhé čtyři měsíce výjimečného stavu, který okamžitě vyhlásil, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2 100 Čechů. Již v polovině října byly zahájeny deportace protektorátních Židů do Lodže a Terezín byl určen jako vhodné místo pro jejich soustředění před deportací do vyhlazovacích táborů. Romové byli soustředěni do dvou koncentráků v Letech u Písku a Hodonínku na Moravě. Později byli převezeni, většinou do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Heydricha považoval sám Adolf Hitler za nenahraditelného.
“Na okraji vlastního Německa, jež je osídleno německou krví, se pomalu bude vysouvat vždy jeden německý val za druhým, abychom tak postupovali s německým osídlováním na východ prostřednictvím německých lidí, kteří jsou německé krve. Z tohoto hlediska je třeba vidět všechny úkoly na východě, které tam musíme splnit… Českomoravský prostor natrvalo nesmí se nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to je jejich prostor. Zde jde pouze o jedno, a to, že si nejdříve připomeneme, co je životně důležité a přednostní, jaké má tento prostor historické základy, že se rozhodneme, co tu vlastně jednou uděláme… Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat.”
Z Heydrichova projevu po jeho příjezdu do Prahy
Heydrich byl nacistický válečný zločinec, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera, SS–Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940-1942, v letech 1941-1942 zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Podílel se na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky.
Operace Anthropoid
Exilová londýnská vláda začala tehdy spolu s Brity plánovat větší akce, namířené proti nacistickým okupantům. V noci z 28. na 29. prosince 1941, byly na území Protektorátu vysazeny tři výsadky (Silver A, Silver B a Anthropoid), mimo jiné i s těmi, kteří zmiňovaného válečného zločince později popravili.
Při Heydrichově cestě z Panenských Břežan na Pražský hrad jej v pražské Libni zranili českoslovenští výsadkáři. Jan Kubiš a Jozef Gabčík se rozhodli, že akci uskuteční v ostré zatáčce pod Vychovatelnou v Kobylisích. Na Heydrichovo auto zaútočili 27. května 1942 společně s Josefem Valčíkem a Adolfem Opálkou ze skupiny Out distance. Sedmatřicetiletý Heydrich byl zastupujícím říšským protektorem celkem osm měsíců a osm dní. Heydrichova zranění napřed nevypadala vážně, dokonce se pokoušel pronásledovat atentátníky. Po operaci v nemocnici Na Bulovce se úspěšně zotavoval, pak se však objevily nečekané komplikace, na jejichž následky 4. června zemřel.
Gabčík těžce nesl, že v rozhodující chvíli jeho zbraň selhala. Ještě obtížněji se vyrovnával s vyhlazením Lidic, o kterém se jako o odplatě Němců za atentát dozvěděl ve svém úkrytu v kostele v Resslově ulici v Praze. Společně s Kubišem dokonce uvažovali o tom, že se dobrovolně vydají gestapu. Po zradě výsadkáře Karla Čurdy přepadlo kostel 18. června gestapo; Gabčík spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu, Kubiš vykrvácel po zranění v lazaretu SS v Podolí. V kostele bylo zavražděno celkem sedm parašutistů zahynulo.
Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes 3 000 lidí. (Podrobnosti o celé akci a Heydrichovi ZDE a také ZDE.)
Nacismus a dnešek
Po Josefu Valčíkovi je pojmenována ulice v Praze 8 či ulice v Třebíči a Pardubicích. Po Josefu Gabčíkovi byla pojmenována jihoslovenská obec Gabčíkovo v okrese Dunajská Streda a přeneseně i nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Oba byli několikrát vyznamenáni. České polistopadové vlády všechny hrdiny protinacistického odboje včetně parašutistů ctí, nebyly však schopny prosadit takové zákonodárství (nebo respektování zákonů stávajících) které by zamezily zlehšování nacismu a Druhé světové války či dokonce souhlasu s nimi.
Vzpomeňme kupříkladu na alibismus ministerstva vnitra, které ve svých prostorech po léta trpělo sklad nakladatelství Naše vojsko, jenž vydává a prodává předměty s portréty nacistických válečných zločinců. Před pár dny vydalo toto nakladatelství “Kalendář osobností třetí říše” (sic! – náckové měli podla autorů své “osobnosti”). To už ztratil izraelský velvyslanec v ČR Daniel Meron trpělivost a přes ministra zahraničí Tomáše Petříčka nakonec docílil toho, že vnitro dalo Našemu vojsku výpověď. “Nakladatelství Naše vojsko vydává kalendář s největšími nacisty. Hrdinů, kteří riskovali a obětovali své životy, si však ani nevšimne,” komentoval to Cyril koky, romský koordinátor Středočeského kraje na své facebookové stránce.
Taktéž nacistická “bible” rasismu, antisemiticmu, nenávisti a násilí z nenávisti – Můj boj, jehož autorem je Adolf Hitler – se u nás po různých peripetiích může vydávat naprosto beztrestně.
Zbabělí nájemní vrazi
V roce 2012 zveřejnil web neonacistického Národního odporu nejen tato slova: “Před sedmdesáti lety, dne 4. června 1942, zemřel v městské nemocnici v Praze na Bulovce zastupující říšský protektor Reinhard Tristan Eugen Heydrich, podlehl následkům zranění zbabělých vrahů, kteří 27. května 1942 zaútočili na projíždějící vůz Reinharda Heydricha, pričemž Obergruppenführera SS těžce zranili. Více o atentátu si můžete přečíst v nedávno publikovaném článku. Nyní zveřejňujeme pojednání o dobových náladách, manifestacích a otevřeném nesouhlasu s tímto zavrženíhodným činem, které se po atentátu odehrály na území Protektorátu Čechy a Morava.
Fakt, že byly české vysoké školy zavřeny, si zavinila část české inteligence sama – když se nechala aktivně zatáhnout do některých akcí namířených proti Říši a tím vlastně i proti zájmům vlastního národa. Pokud se týká znovuotevření vysokých škol, stačí si jen připomenout datum – mělo to být roku 1942. A právě téhož roku poslal do Čech samozvaný ,exilový prezident´ Beneš paradesantní výsadky z Anglie, jinými slovy – nájemné vrahy.” (Další informace ZDE.)
Provedení rozsudku smrti nad válečným zločincem bylo tedy podle českého ideologa krajní pravice Romana Elmara Skružného, autora těchto slov, zavrženíhodným činem, který spáchali zbabělí nájemní vrazi… Nedělo se nic, policie a justice jakoby náhle neexistovaly.
Byl jsem víckrát svědkem porušování zákonů neonacisty na různých demonstracích, aniž by přítomná policie jakkoli reagovala. Například výkřiky “Židi do plynu” během náckovského pochodu kolem Velké synagogy v Plzni nebo “Cikáni do plynu,” “upálit je”, “pohřbít zaživa,” atd. při pokusu o pogrom na Romy v Rumburku.
Politici a instituce si zřejmě neuvědomují, že nicnedělání v takových případech je zároveň i vyjádření pohrdání vůči hrdinům protinacistického odboje.
