Po přečtení článku paní Kučerové, který byl zveřejněn na internetovém serveru
www.romea.cz dne 12. 1. 2007 pod názvem „Je Čunek provokatér nebo realista?“,
jsem se rozhodla reagovat. Paní Kučerová podobně jako mnoho dalších novinářů,
romských aktivistů a odborníků na romskou kulturu a otázku komentovala svoje
názory na Čunkův příspěvek z 11. 1. 2007 „Systémová pomoc sociálně vyloučeným“ z
pražské konference KDU – ČSL.
ČTĚTE TAKÉ
Je Čunek provokatér nebo realista?
Paní Kučerová ve svém článku píše – cituji doslova – že Listina základních
lidských práv a svobod ČR „ jasně odráží idealizovaný „bílý“, chcete-li
majoritní představu o civilizovaném a tedy správném světě. V „ bílé“ Listině
není problém najít hned několik bodů, které kolidují s pravidly tradiční romské
rodiny, neřkuli kmenových zvyklostí. Dále paní Kučerová tvrdí, že „Čunek má
pravdu“ a – znovu si dovolím doslovnou citaci z jejího článku – že „Tradiční
romská kultura a její hodnotový systém jsou v řadě případů v rozporu s Listinou
základních práv a svobod,……“ Dále pokračuje: “I další věta je víc než
pragmatická. Tedy, že politika sociálního začleňování může být úspěšná pouze
tam, kde se podaří oslabit závislost vyloučených na tradičních rodových
strukturách. Správnost tohoto tvrzení ostatně potvrzují i sami romští aktivisté
a intelektuálové, kteří postavili vzdělání na vrchol svého žebříčku hodnot a
svým chováním se velice sbližují s majoritou. Jejich partnery či partnerkami se
stávají často „majoritníci“. Leckteré romské intelektuálky jsou zároveň vysoce
emancipované a neplánují rozhodně rodinu o vysokém počtu dětí.“
Dala jsem na paní Kučerovou a také sáhla po Listině lidských práv a svobod ČR
a dovolila si kromě dokumentu prostudovat i komentáře Ústavního soudu ČR,
vztahující se k uvedenému dokumentu. Po jejich prostudování mi však vyšel závěr,
že nemohu souhlasit s výše uvedeným názorem paní Kučerové, že Romové svojí
kulturou porušují v některých bodech Listinu základních práv a svobod. Text
Listiny vychází z doktríny uznávající neporušitelnost přirozených práv člověka,
práv občana a svrchovanost zákona navazující na obecně sdílené hodnoty lidství,
které souhrnně můžeme vřadit pod systém lidských práv. Katalog práv a svobod
člověka, občana je navržen tak, aby rozvíjel principy rovnosti a svobody všech
lidí bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství,
politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k
jiné národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Integrační a dostatečně výmluvný rys Listiny je obsažen v článku 1: „Lidé jsou
svobodní a rovní v důstojnosti i v právech“. Podle mého názoru má tak stát a
společnost garantovat jednak individuální rovnost a jednak podporovat kolektivní
– skupinovou různorodost.
Dostáváme se tak k problematice lidských práv, která předpokládají čtyři
klíčové atributy, z nichž následně čerpají argumenty pro svou „obecnou platnost
a kulturní diferenciace“.
1) Lidská práva jsou všezahrnující – univerzální a
nerozlišují na základě národností, stavů, nebo tříd, protože jsou založena na
lidské přirozenosti.
2) Jsou to práva individuální, jejich nositelem je jedinec,
a to i tehdy, když je pouze bezvýznamným a bezejmenným členem lidské
společnosti.
3) Lidská práva jsou vrozená: vyplývají bezprostředně z lidské
přirozenosti, zdaleka nejsou výsledkem zespolečenštění, ale spíše jsou stavebním
kamenem každé politické společnosti: žádný stát nemá trvání, který je přechází
či potlačuje.
4) Zakládají nároky vůči státu a vyžadují striktní respektování
sféry osobní svobody, která je předem daná. Jejich nárokovost (právo jedince
vůči státu) vyvěrá z přirozeného práva na osobní svobodu a soběstačnost. Lze
vyslovit předpoklad, že pramenem založené svobody a rovnosti je všeobecné
přirozené právo člověka jako takového.
Reálný dopad a funkčnost obecně sdílených principů lidství v demokratických
společnostech se zrcadlí v ochraně lidské důstojnosti. Autorka v textu
vyjmenovává specifické rysy romské, tradiční kultury, přičemž ji srovnává s
kulturou majoritní a přidává jí hodnotu druhořadé kvality, která si zaslouží být
rozmetána nebo alespoň oslabená, protože Romům brání v integraci do společnosti.
Nemohu se ubránit konstatováni, že moje důstojnost lidská a etnická byla
zpochybněna a hrubě napadena. Byla napadena na základě hrubé neznalosti. Paní
Kučerová si myslí, že do kultury Romů lze řadit vysoký počet dětí, neschopnost
se emancipovat, aniž bychom se vzdali vlastní kultury, a také, že rozum a
inteligence jsou hodnoty, které Romové zpochybňují a nesdílí. Velmi mi by mě
zajímalo, co z romské – tradiční kultury nebo jaké kmenové zvyklosti Romů
porušují práva společnosti podle paní Kučerové? Také jak přišla na názor, že
Romové a Romky, které se vzdali svoji etnické identity, se stali díky tomu
úspěšnými nebo lépe kontrolují svoji porodnost. Obecně platí, že ženy, které
mají děti později, se rozhodly realizovat se jinak, než se od nich očekává.
Přičemž se nevzdaly svého ženství a v případě úspěšných Romek ani svého romství.
Právo volby, od výběru partnera, počtu dětí, až po chápání vlastní identity je
soukromou volbou a právem každé lidské bytosti v demokratické společnosti,
kterou je každý z nás povinen bránit a hájit.
