Jaroslav Miko: Blíží se komunální volby, spojenectví Roma Luma s pseudovlastenci je nepochopitelné

V souvislosti s blížícími se komunálními volbami a vznikem nové romské politické strany Roma Luma se na sociálních sítích mezi Romy opět rozběhla živá diskuze o významu romských politických stran založených na národnostním principu. Jsem obecně zastáncem názoru, že romská politická strana může mít svůj smysl na komunální úrovni, kde může lépe pomáhat řešit problémy místních Romů, které zástupci strany mohou znát nejlépe. Na té celorepublikové úrovni už mi, upřímně, taková politická strana velký smysl nedává.

Sázka na spojenectví s pseudovlastenci je chyba

Má to však jedno ale. Vedení nové romské strany nyní, pro mě absolutně nepochopitelně, vsadilo na spojenectví s lidmi, jako je pražský zastupitel Robert Vašíček a jiní, tedy bývalí členové SPD, kteří jsou nadále ve styku s dalšími postavami, které jsou z mého pohledu extremisté.

Tito lidé, jako je pan Vašíček, se nyní snaží ze všech sil přesvědčit část společnosti, že “Oni” nejsou rasisté, nýbrž vlastenci, a že česká státnost a naše kulturní identita je pod neustálým ohrožením a je třeba vlastenců, kteří český národ zachrání.

Z mého pohledu jde jen o obyčejné strašení veřejnosti, jako tomu bylo při migrační krizi, tedy že sem k nám dorazí někdo cizí a ten nám vezme naši vlast, naši kulturu a národní identitu. Nic takového ale nehrozilo a ani nehrozí.

Ve skutečnosti jde u těchto pseudovlastenců o obyčejnou nesnášenlivost k jinakosti a xenofobii.

Stejné je to i v případě nynější války na Ukrajině. Opět se tu straší veřejnost, že se údajně pomáhá jen Ukrajině a Ukrajincům na úkor našich občanů, a „my, vlastenci, hájíme zájmy našich občanů a to je přece vlastenecké”.

Ve skutečnosti žádná pomoc Ukrajině a Ukrajincům není na úkor českých občanů, ale naopak – tato pomoc je v zájmu Česka a občanů naší země.

Je v našem vlastním zájmu pomáhat společně s ostatními státy svobodného světa Ukrajině v jejím boji za vlastní nezávislost, neboť pokud bychom opět dali hlavy do písku a dělali, že se nás to netýká, a že máme svých vlastních problémů dost, tak by nás ten problém s imperiálními choutkami Ruska dohnal se všemi jeho negativními důsledky, včetně našeho bezpečí.

Toto už historie zná z počátku druhé světové války a ústupkům Hitlerovi, neboť v té době ve Francii či Británii také vítězily přesně tyto hlasy, které říkávaly, „není vlastenecké se starat o nějaké Československo, Polsko a jiné státy, my musíme hájit jen ty zájmy vlastní.”

Bylo to tehdy, jak už dnes víme, naivní a krátkozraké, neboť v našem světě bývají zájmy společné a nedělitelné.

S “vlastenci” bychom se brzy ocitli mimo EU a nakonec pod vlivem Ruska

Marek Cavali, jakožto předseda politické strany Roma Luma, skáče vyloženě na špek těmto demagogům, kteří mají vazby na SPD, a kteří se tu snaží namluvit hlupákům, že jsou přece vlastenci a nikoliv rasisté, a že hájit zájmy tohoto národa není rasistické.

Tito lidé ale žádné zájmy této země ve skutečnosti nehájí, právě naopak. S jejich politikou bychom se brzy ocitli mimo EU, protože by se to označovalo jako boj za naši nezávislost a samostatnost.

Takový scénář by Česko ekonomicky velmi oslabil a nakonec bychom skončili pod vlivem Ruska, kde, mimochodem, žije většina Romů na okraji společnosti mimo jakoukoliv právní ochranu, a kdy Rusko neuznává ani verdikty evropského soudu pro lidská práva.

Náš svět je globálně propojený a představa, jak malé Česko bude naprosto nezávislé na nikom a zároveň ekonomicky silné a prosperující, je naprostá utopie.

Dokonce Švýcarsko, byť není členem EU, musí přijímat evropskou legislativu, aby mohlo využívat výhody společného evropského trhu.

Roma Luma tak jde ve své podstatě proti zájmům českých Romů, neboť se dává dohromady s lidmi, kteří prosazují politiku proti zájmům Česka, jejich občanům a proti zájmům českých minorit, jimiž jsou i čeští Romové.

Pro úplnost bych rád zdůraznil, že tento můj postoj není motivován nějakou nelibostí vůči této politické straně a jejímu vedení. Sám jsem obdržel nabídku kandidovat v Praze za Roma Luma, za kterou jsem poděkoval, ale odmítl, neboť pokud bych měl někdy vstoupit do aktivní politiky, musel bych nejprve dojít k přesvědčení, že takový krok by přinesl nejen Romům užitek. Tohoto přesvědčení jsem ale ještě nenabyl.