Jarmila Balážová: Co by mohla korespondenční volba přinést Romům žijícím v zahraničí?

AUDIOVERZE ČLÁNKU

Zeptala jsem se Gabriely Hrabaňové, která dlouhodobě žije a také volí v Belgii, dále Martina Grinvalského, který v ČR volil pravidelně, ale ve Španělsku a zejména ve Velké Británii, kde studuje a pracuje, už pro něj dojet na konzulární úřad v době voleb znamená z jeho místa pobytu mnohahodinovou zátěž a také ekonomickou ztrátu. A můžete si přečíst i názor Gabriely Müller, která kvůli volbám jezdila hodiny vlakem nebo autem ve Švýcarsku a tuto zkušenost prodělala i ve Spojených státech, kde s manželem a dcerou žijí nyní.

Korespondenční volba, bude-li finálně schválena, může zvýšit celkovou volební účast a týkat se dle odhadů až půl milionů Čechů v zahraničí, mezi nimi desítek tisíc Romů, pochopitelně volících různě, ale mnohem víc kopírujících statistiky volebního výběru stran Čechů žijících „venku“, jednoduše řečeno mizivá podpora extremistických stran.

A právě poslanci opoziční SPD proti možnosti volby „poštou“, která by Čechům žijícím v zahraničí s českým občanstvím (včetně studentů na zahraničních pobytech, lidí v zahraničí pracujících atd.) výrazně ušetřila čas i finance, vystupovali nejhlasitěji. Varovali před možným zneužitím, které ale zkušenosti ze zahraničí, kde tato možnost voleb je, absolutně nepotvrzují a tuto hrozbu za závažnou nevnímají ani mnou oslovení Romové. Naopak si myslí, že by tato možnost účast Romů v zahraničí zvýšila, minimálně těch ve středním věku a mladších.

„Věřím, že i Romům, kteří žijí v zahraničí, by tento krok mohl zjednodušit vyjádření jejich politického názoru a možnost ovlivnit tak dění v zemi, kde máme své blízké, k níž máme i my blízko a vycházím tak ze svých zkušeností, kdy komunikuji jako ředitelka sítě romských organizací ERGO Network s mnoha Romy žijícími v mnoha evropských, ale i mimoevropských zemích,“ říká Gabriela Hrabaňová. Ona sama vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii a i proto každé volby považuje za zásadní.

„V Belgii žiji a pracuji více než deset let, mám tu dcerku, která samozřejmě mluví výborně i česky a ví, odkud je, kam pravidelně jezdíme, i když se narodila tady. Každé volby v České republice jsou pro mě pochopitelně velmi důležité, protože se týkají i mé rodiny a přátel. Volím přímo z české ambasády, ale korespondenční volbu vítám, protože to ušetří jiným lidem spoustu času a peněz, volba pro ně bude mnohem jednodušší“ uzavírá Hrabaňová.

Volby ze zahraničí probíhají většinou na zastupitelských úřadech, velvyslanectvích a konzulárních úřadech České republiky v daném státě. Voliči nejenže musí být zapsáni do zvláštního seznamu voličů nebo musí mít zřízený voličský průkaz, ale především se musí v době konání voleb dostavit na patřičný úřad osobně. A to často znamená problém pro ty, kteří žijí hodiny cesty od místa, kde volbám vymezený úřad je. Své o tom ví Martin Grinvalský, který pobýval rok ve Španělsku a teď volby řeší ve Velké Británii, kde již osm let žije a pracuje jako barman při studiu.

„Na SAE Institute the Digital Filmmaking si dodělávám titul Bc, takže samozřejmě při studiu musím i někde pracovat. Ačkoliv mi budoucnost země, ve které jsem se narodil, kde mám rodinu a mnoho kamarádů, není lhostejná, volby pro mě v tuto chvíli, znamenají komplikaci, zátěž. Volit je možné jen na ambasádě v Londýně nebo Manchesteru, já žiji v Glasgow. To jsou hodiny cesty a finanční ztráta. Je mi to líto, protože doma jsem byl zvyklý volit vždy, tady už jsem to musel i oželet z důvodů, které jsem napsal. A to se rozhodně netýká jen mě. Takže možnost korespondenční volby jednoznačně vítám a věřím, že voličskou účast zvýší bez nějakých velkých rizik. Koneckonců bude ošetřená a ty obavy se nenaplnily ani v jiných zemích,“ zdůvodňuje mi svá slova Grinvalský.

Návrh by ale umožnil volit i těm, kteří jsou třeba na výměnném studentském programu v rámci Erasmu či na jiných studijních cestách. Organizace ROMEA dlouhá léta finančně i motivačně podporuje studenty z řad Romů, z nichž řada stáží či studiem v zahraničí prošla a i pro ně by zmiňovaný návrh znamenal jednoznačnou výhodu.

A to nehovoříme o mnoha těch, kteří odešli před lety do Kanady, Velké Británie, Austrálie, Irska a jiných zemí a jejichž dětem nebo dokonce i jim se podařilo v těchto zemích vystudovat, podnikat a o dění v České republice se nepřestali zajímat.

Další dotazovaná ale patří do jiné skupiny. Se svojí studentskou láskou se na práci v zahraničí připravovali dlouho a systematicky. A skutečně hned po studiu odjeli do Švýcarska, kde žili dlouhých sedmnáct let, tam se jim i narodila dcera. Před více než dvěma lety dostal manžel další pracovní nabídku. Znamenala výzvu, posun, změnu, ale i nové začátky a překonávání bariér pro celou rodinu.  I pro Gabrielu Müller, která ve Švýcarsku začala studovat jiný obor, než kterým prošla v Čechách a vlastní pílí už učila v jedné ze švýcarských škol. Gabrielu znám od jejich osmnácti let, kdy jsme se s ní i jejím tehdy přítelem, dnes už dávno manželem, „protli“.  Od té doby jsme v kontaktu. Tak poctivou, zodpovědnou a pracovitou osobu nepotkáváte denně. Poctivá a zodpovědná je i v přístupu k volbám.

„Žijeme s manželem od roku 2005 v zahraničí. Máme za sebou sedmnáct let ve Švýcarsku a nyní dva roky ve Spojených Státech, ve státě Severní Karolína. Korespondenční volbu považujeme za skvělou, protože nám zjednodušuje možnost uplatnit naše volební právo. Ušetříme si šesti hodinovou jízdu do Washingtonu D. C. Když jsme žili ve Švýcarsku, volili jsme mezi variantou jet čtyři hodiny do Bernu nebo šest hodin domů, do Krušných h or, což jsme často dělali a spojili s návštěvou rodičů a rodin. Ne vždy se nám to ale podařilo, oba jsme pracovali a studovali, dcera chodila do školy. Švýcaři nám umožňují korespondenční volbu. Tím, že máme dvojí občanství, nám ze švýcarské konzulární kanceláře chodí poštou volební lístky s obálkami a my takto máme možnost účastnit se referenda a můžeme ovlivnit dění v zemi, kde jsme strávili podstatnou část našeho dospělého života. Bylo by fajn, kdybychom to tak mohli dělat i ve vztahu k vlasti, ve které jsme se narodili, kde máme kořeny, rodiny, přátelé. My jsme opravdu zodpovědní voliči, kteří studují programy stran, zvažujeme možnosti, chceme být a jsme občansky dost aktivní,“ říká Gabriela Müller, která v Čechách vystudovala sociální práci, magisterský obor v oblasti koučingu a terapie vystudovala již ve Švýcarsku. V současné době vyučuje ve Spojených státech soukromě německý jazyk.

V souvislosti s chudými vyloučenými lokalitami se někdy hovoří o kupčení s hlasy, více jde-li o komunální volby. Snaha politiků nebo lobbistů pro nich pracující získat za pár stovek hlasy se ale špatně dokazuje. Navíc se týká zanedbatelného množství lidí.

Volby parlamentní, evropské a prezidentská, jichž se korespondenční volba má týkat, znamenají riziko menší. A buďme upřímní, minimálně první roky by přece korespondenční volbu využívali ti voliči, kterým na jejich hlase záleží natolik, že kvůli tomuto svému právu byli ochotni překonat nepohodlí i finanční ztrátu a cestovat klidně několik hodin. Zneužití hlasů těchto voličů opravdu moc nehrozí. V porovnání s výhodami, které by zavedení této možnosti nyní znamenalo, jde o marginálii. Navíc pokud tato volba projde a osvědčí-li se, otevírá cestu k volbám na internetu. A být v jedenadvacátém století mezi čtveřicí zemí, které ještě korespondenční volbu nemají, není fakt nic moc.