Jana Ustohalová: Prezident Petr Pavel opakuje stereotypy o sociálních dávkách

Takže opakuje stereotypy člověka, který není schopný nahlédnout, že tato “několikátá generace na dávkách” je strukturální problém. Ovšem ne těch lidí, a navíc především ve strukturálně postižených regionech. Že je to komplexní problém, který má řešit vláda, ne ti jednotlivci tím, že si mají najít práci. Namátkou vyjmenuju některé z těch problémů, které se skládají do systémové pasti pro řadu lidí, kteří tím pádem musí žádat o dávky:

1. Nulová vzdělanostní mobilita, tedy školství betonuje chudobu. České školství totiž extrémně počítá se zapojením rodiny. Pokud rodiče nespolupracují, protože třeba sami nemají vzdělání, takže nemůžou dítěti pomáhat s úkoly a učením, je pro dítě velmi těžké získat vyšší vzdělání. Neexistuje podpůrná síť pro děti, které mají horší prospěch, neexistuje školení pro učitele, jak s nimi zacházet, neexistují pravidla jako v jiných zemích, která by zamezila školnímu neúspěchu. V podstatě záleží jen na tom, jaké štěstí má konkrétní dítě na jednotlivé učitele. A my víme, že je tu nemálo učitelů, kteří neváhají naflákat prvňákům a druhákům trojky nebo pětky, což by měl být zločin. V sociálně vyloučených oblastech je to ještě potuněné desítkami segregovaných škol pro romské děti.

Narůstá tak počet dětí, které mají jen základní vzdělání, v regionech, jako je Karlovarský nebo Ústecký je to třeba 15 % mladých do 18 let, což je obrovské číslo. Připočtěme k tomu současný kritický nedostatek míst na středních školách pro nynější patnáctileté děti a vyjde nám, že tito lidé mají nižší vzdělání než by mohli mít a tedy nižší příjmy a budou tím pádem platit nižší daně a častěji žádat o dávky. Takže velmi jednoduše: české školství tyto pobírače dávek vychovává.

2. Drahé bydlení a obchod s chudobou, kde hraje roli taky diskriminace. Majitelé dnes mají tak silné postavení vůči nájemníkům a zároveň je tak málo volných bytů, že řada lidí musí vzít zavděk vysokým nájmem, pokud nechce bydlet pod mostem. V regionech hraje opět roli diskriminace, kdy třeba pokud jste Rom a žijete v Ústí nad Labem, nemáte šanci získat jiné bydlení než předražené třeba na sídlišti Mojžíř, ze kterého tak vznikla sociálně vyloučená lokalita, kde jsou nájmy výrazně vyšší než ve zbytku města, což taky znamená, že tady musí víc lidí žádat o příspěvek a doplatek na bydlení, protože to prostě neutáhne. Říká se tomu začarovaný kruh.

3. Nízké platy obecně, kdy se lidé stále vzpamatovávají z kumulované 40 % inflace za posledních 6 let a víc než třetina populace má problém vyjít na konci měsíce s penězi. Ano, řešení je druhá nebo třetí práce, ale copak je smyslem života upracovat se k smrti jen kvůli tomu, aby měli na nájem a jídlo, tj. základní životní komfort? To je návrat do 19. století, před sociální stát.

4. Úřad práce neplní roli ohledně rekvalifikací ani při shánění práce, člověk je odkázaný víceméně sám na sebe a opět, pokud jste v regionu a nemáte kvalifikaci, z jakých pracovních míst si asi tak můžete vybírat? Z montoven s minimální mzdou. Protože ty podporuje kdo? Dosavadní vlády za pomoci podnikatelů a průmyslníků. Česká ekonomika stojí totiž na levné pracovní síle užitečné především pro autoprůmysl, se kterým se chlubíme. Stačí ale aby krachla jedna předlužená fabrika, jako Liberty Ostrava, a máte ze dne na den tisíce lidí bez práce a na dávkách. Protože najít práci jako hutník není úplně lehké.

5. Na vnitřních periferiích, ale i jinde, je problém se vůbec i do nějaké práce dostat. Veřejná doprava nefunguje, zrušily se vlaky i busy, všichni musí mít auto. Třeba za Žlutic na Karlovarsku běžně lidé jezdí na noční směny do fabriky do Plzně, protože blíž prostě není žádná práce. Naopak firma na autodíly ze sousedního okresu dokonce musí svoje zaměstnance svážet z okolních vesnic vlastním busem, a to opět kvůli tomu, že neexistuje veřejná doprava.

6. Velká část lidí, kteří pobírají dávky, pracovat opravdu nemůžou a to ze zdravotních důvodů a z nějakého důvodu nepobírají invalidní důchod. Znám řadu lidí, kteří vydrželi v práci měsíc nebo dva a pak museli zpátky na pracák, protože to nedali zdravotně. Lidé s nižším vzděláním mají totiž na výběr většinou jen z fyzicky náročných prací, kde se jim zdravotní stav spíš zhoršuje.

7. Tu “několikátou generaci na dávkách” si vychovala sama společnost. Řešení není ale větší represe těchto lidí, ale udělat jim takové podmínky, aby pracovat mohli. Protože pracovat chtějí, hodně jich taky pracuje načerno, protože jinou práci neseženou.

8. Ne každý má inteligenci, dovednosti, kapacitu nebo energii, aby se sám vypracoval, překonal všechny systémové překážky a dostal se do střední třídy nebo aspoň nebyl chudý a závislý na dávkách. Jenže neziskovky, které takovým lidem pomáhají, nemají peníze ani lidi. I proto je v Česku jedna z nejnižších sociálních mobilit v EU, přeloženo: pokud se narodíte v chudé rodině, která pobírá dávky, s velkou pravděpodobností budete taky chudý a pobírat dávky, protože vás nikdo během dětství a mládí nepodpoří a nedokáže vás z tohoto prostředí vytáhnout.

9. Dávky, tak jak dnes vypadají, čerpá jen asi třetina lidí, kteří na ně mají ve skutečnosti nárok. Pobírat by je měly další statisíce lidí, kteří je z nějakého důvodu nepobírají. Někdo by měl prezidentovi vysvětlit, že tady je obrovské množství chudých lidí, kteří tak na první pohled nevypadají a nechlubí se tím, ale každý den je pro ně boj o přežití.

10. Prezident prokázal základní neznalost mechanismů sociálních jevů a zopakoval stereotypy, které se s chudobou a dávkami pojí. Popravdě jsem teda čekala víc.