Jana Horváthová: Žijeme ve svobodné zemi. A jestli se v integraci Romů něco změní, záleží jen na nás
Přinášíme druhý text z „vánoční bilanční ankety“ serveru Romea.cz. Požádali jsme především romské osobnosti, aby s námi sdílely dojmy z končícího roku 2015, ve kterém se stalo mnoho věcí, jež mohou nebo by měly ovlivnit i život Romů v naší společnosti. Co považuje za zásadní ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová? (Text Karla Holomka můžete číst zde)
Pro Muzeum romské kultury to byl rok perný, ale dobrý. Sbírky jsme letos obohatili o nádherné a početné přírůstky, vydali hudební CD, natočili nové filmy, do cestovního kufru zabalili zbrusu novou kopii stálé expozice o dějinách Romů od Indie po současnost. Oslavili jsem důstojně a plejádou veřejných akcí deset let existence muzea pod státem. Troufli jsem si dokonce zorganizovat pro muzeum tak netypickou akci jako je ples. A už máme objednávky na další ročníky, kterým však nemůžeme dostát. Počet veřejných akcí byl skutečně vysoký a jejich návštěvnost zjevně stoupá. Stále ale spokojení nejsme, je co zlepšovat, námětů je mnoho. Prostě a jednouše, obhájili jsme čest a dobré jméno, byť to není v době vyhrocené vůči všemu cizímu, nic lehkého.
Na celostátní úrovni sleduji některé sympatické snahy, ale jinak i dosti přešlapování na místě. Nový vítr v Agentuře pro sociální začleňování vnímám jako naději na zvýšení její efektivnosti a věřím, že se do její práce podaří zapojit více Romů v potřebných lokalitách. Bez nich to prostě nepůjde. Jako ne tak velký pokrok, jaký jsme čekali, se mi jeví dlouho očekávaná novela školského zákona. Poslední rok povinné předškolní výchovy od září 2017 je přece jen málo. Zda a jak se podaří účinně bránit proti segregaci romských dětí ve škole bude spíše testem úrovně obecních samospráv. Půjde totiž o to, jak chytře obce nastaví spádové oblasti, aby k separaci romských dětí v jedné třídě nebo škole prostě nedocházelo. Víme, že právě tento problém je jedním ze zásadních momentů, který jde všemi směry proti snaze Romy do společnosti zapojit.
Podle letošní analýzy GaC v nelichotivém prostředí sociálně vyloučených lokalit, poznamenaní školním neúspěchem i absencí práce, žije až 80 tisíc Romů v ČR. A tak se také netrpělivě čekalo na nově schválenou koncepci sociálního bydlení. Bohužel i ta má mezery. Odpovědnost za sociálně znevýhodněné přenáší stát na starosty obcí, což nedává velkou šanci na změnu k lepšímu. Politici samospráv potřebují za omezené čtyřleté období uhrát body pro své další zvolení a nikoliv voliče odlákat sice rozumným, ale nepopulárním řešením, kdy segregaci vyloučených v ghettech naruší jejich rozptylem mezi ostatní. Odpovědnost za tak zásadní moment v celé integraci Romů by měl mít stát.
A jak je možné, že v dnešní pokročilé době, kdy se tváříme, že o integraci Romů skutečně stojíme, není resort práce schopen vyřešit zásadní její překážku. Totiž, že se práce nevyplatí. Brát dávky a pracovat byť nárazově na černo hodí víc. Mezery v systému nejsou chybou těch, kteří jich využívají, ale systému, že je umožnil. A v samotném důsledku jsou pak jeho největšími oběťmi právě a zase jen ti, co těchto nelegálních děr systému využívají. Při nepravidelné práci, ztrácejí morálku i pracovní návyky, dostavuje se frustrace z neuspořádaného života na hraně zákona, nemluvě už o pochybných vzorech pro vlastní potomky.
A média tomu všemu stále nasazují svoji unavenou korunu: pozitiva o Romech netáhnou, a tak se budeme raději tvářit, že zde kromě sociálně vyloučených otevřeně nejmenovaných (Romů) ani žádní další prostě nežijí.
Odchod Patrika Bangy z veřejnoprávní ČT by v této věci mohl něco podstatného naznačit či přímo otevřít starý vřed.
Ale zase tu máme mnohá pozitiva, která nelze přehlédnout, byť problémy soužití vyřešit nemohou. Třeba to, že stát zřídil a podporuje ve světovém měřítku ojedinělé všeobecné muzeum Romů na světě, že se daří uspořádat soutěž Roma spirit a z předávání cen a odvysílat hodinový pořad aspoň na ČT2. A čerstvý vír do stojatých vod přináší i brněnská radnice. Zde snahy o změnu prezentuje náměstek primátora a lidskoprávními cenami ověnčený Matěj Hollan ze sdružení Žít Brno.
Ale hlavně, žijeme ve svobodné zemi! To je obrovský dar pro naše životy, kterého bychom si přece jen už konečně měli začít vážit. A jestli se v integraci Romů něco změní, to záleží jen na nás. Totiž na tom, jestli budeme či nebudeme podporovat politiky, kteří koncepční řešení tohoto problému nepovažují za prioritu. Jenom diskusemi to holt nezlomíme. A nejde přece jenom o Romy, ale taky o nás všechny.
