Jana Horváthová: Spolupráce památníku v Letech a pražského centra Romů a Sintů může změnit náhled veřejnosti na zapomenutou genocidu Romů

Projev Jany Horváthové v Letech u Písku

Dnes, 8. 5. 2022,  je to 79 let a 1 den přesně, co do Osvětimi dorazil transport s 853 romskými ženami, dětmi i muži z protektorátu, z nich bylo 420 odvezeno přímo odtud z místního koncentračního tábora v Letech.

Tak letský koncentrák fakticky přestal existovat, jeho baráky byly spáleny z obavy před infekcí tyfu, jen budova velitelství byla přemístěna do pracovně výchovného tábora v Mirošově na Rokycansku.  Přesto známky existence někdejšího tábora byly ještě hluboko po válce velmi zřetelné i bez odkryvu zeminy. Taková byla situace ještě na počátku 70. let, kdy se na místě tábora a v jeho těsné blízkosti zbudoval vepřín, jak uvádí archeolog tohoto místa doc. Pavel Vařeka.

Na následky věznění v táboře zahynulo minimálně 326 obětí, z nichž vysoké číslo tvořily právě děti, z 36 dětí narozených v průběhu věznění na tomto místě přežily maximálně 4

13. 5. 1995 byla z iniciativy kanceláře prezidenta Havla umístěn památník Z. Hůly, a to na místě, kde se předpokládaly masové hroby obětí – nouzové pohřebiště, správnost umístění památníku i provizorních hrobů potvrdil tým doc. Vařeka na sklonku léta v roce 2019, oběti byly umístěny tak mělce, že stěží lze mluvit o hrobech: 25-10 cm pod povrchem země.

Teprve v roce 1997 se Čeněk Růžička, tehdy padesátník, od novináře Markuse Papeho dozvěděl, že v Letech byla vězněna kromě dalších příbuzných i jeho maminka a jeho malá sestřička zde zahynula. Otřesen těmito zjištěními zakládá Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR a dalších 20 let je v čele bojů za likvidaci vepřína na tomto místě, dlouho vypadaly beznadějně, ale vytrvalost a úsilí se vyplácí, obrovskou hnací silou pak je vědomí, že bojujete za správnou věc.

V dubnu roku 1998 bylo místo, na kterém se nacházíme  vyhlášeno nemovitou kulturní památkou – památkový katalog říká, že (cituji): „památka politického a morálně-etického významu je mementem těchto událostí,“ (konec citace) rozumějme toho, proč a za jakých okolností se lidé do  místního koncentráku dostali, co se v něm dělo a jaké bylo finále toho všeho, co v protektorátu započalo.

V roce 2012 Památník Lidice toto místo upravil, zbudoval  amfiteátr, parkoviště i naučnou stezku. Odrazem neshod tehdejšího správce místa s potomky přeživších byly každoročně dva pietní akty k připomínce stejných událostí. Nejen proto, ale také úřad vlády a Rada vlády pro záležitosti romské menšiny navrhovaly jistě od roku 2015 shromáždění míst romského holokaustu v ČR pod správou Muzea romské kultury (dále jen MRK).

Tak se stalo v roce 2018, kdy MRK převzalo, jak památník v Hodoníně u Kunštátu, tak také KP Lety i zdejší vepřín, který byl v závěru roku 2017 odkoupen státem. Smlouvu na odkup vepřína se mnou podepisoval, respektive jako ministr kultury kontrasignoval, Daniel Herman. Jeho motivace dosáhnout konečně zpietnění místa tak dlouho zneklidňovaného nevhodným prasečím velkochovem byla silná. Také z toho důvodu podpořil přání přeživších v čele s Čeňkem Růžičkou, aby  byly Lety – odlehlé místo v krajině – pevně propojeny s hlavním městem Prahou, kde vznikl plán zbudovat Centrum Romů a Sintů na památku událostí, jež se staly našim historickým původním českým a moravským Romům a Sintům, kteří v této zemi žili od konce 17. století a za války byli téměř zcela vyvražděni a poté v naší zemi i zapomenuti.

V Praze, kam se sjíždějí turisté z celého světa, právě tam si přeživší přáli mít expozice tyto události připomínající, aby i děti a mládež sem mohli pravidelně docházet se svými školami a dozvídat se to, co je součástí českých dějin, i když to v učebnicích dosud chybí. Přeživší a potomci původních českých Romů zde chtějí prezentovat světu svoji kulturu a vzájemně se setkávat. Zároveň s tím by po Brnu i Romové v hlavním městě Praze anebo vůbec Romové v Čechách mohli mít svoji „kapličku“ romské kultury – muzeum, vždyť Romové představují naši nejpočetnější národnostní menšinu, dle kvalifikovaných odhadů čítající přes 250.000 obyvatel.

A tak byl rozhodnuto, že toto Centrum Romů a Sintů zbuduje s pomocí NF MRK. O to usilujeme již druhým rokem, a co nás velmi těší, tak se tak děje v těsné a efektivní spolupráci s přeživšími včele s panem Růžičkou. Tým architekta Adama Rujbra zpracoval úchvatný projekt na adaptaci rodinné vily z roku 1938 po židovské rodině Perutzových pro účely veřejné činnosti Centra. Na přípravě edukací Centra spolupracujeme se zkušeným norským partnerem – Wergeland centrem z Osla, který po celém světě učí, jak vychovávat k demokracii a proti násilí.

Tady v Letech se, pevně věřím, již brzy schyluje k demolici vepřína, začínáme realizovat projekt na výstavbu památníku ze zdrojů NF a také s vydatnou pomocí našeho zřizovatele-MKČR, vážíme si vstřícnosti ministra Baxy, který projekt podporuje a chápe jeho unikátnost i mezinárodní význam.

Synergie budoucího památníku v Letech a pražského centra Romů a Sintů může mít velký vliv na změnu náhledu veřejnosti na zapomenuté téma – genocidy Romů u nás v době II. světové války. Návrat vytěsněné kapitoly českých dějin do našich myslí může pomoci narovnat pokřivený obraz vzájemného soužití, minulý i současný. Je to dlouholetý dluh této společnosti vůči Romům i Sintům. Bude něco stát, nebude to málo. Ale za ty dlouhé roky, které jsme v této věci ztratili ignorancí, se dluh nastřádal a budeme-li dále váhat, menší nebude. Propojení Letů a Prahy má obrovský smysl, i když realizace těchto projektů přichází v těžké době války na Ukrajině a zdražování, věřím, že jeho podstatnou část zrealizujeme. Věřím v pochopení i pomoc veřejnosti, protože bez Vás to zvládneme jen stěží. Výsledek ale bude sloužit nám všem.