Jana Horváthová: Prosím, buďme fér! Boj o paprsky se jmény vězněných v Letech byl bojem o velikost písma

Jde především o podobu celého památníku, speciálně pak o podobu kruhového betonového chodníku kolem areálu bývalého a dodnes nedochovaného tábora. Tento chodník přináší na 1295 nerezových paprscích jména a údaje o 1294 v táborové evidenci evidovaných vězních, 1 paprsek je symbolicky věnován všem těm vězněným, jejichž jména se v evidenci nedochovala. Podoba i tohoto chodníku stejně jako všechny další části nového památníku vzešla z zmezinárodní krajinářsko-architektonické soutěže (KAS), kterou MRK v těsné kooperaci s představiteli potomků přeživších dne 14. 10. 2019 veřejně vyhlásilo.

Za přeživší se vyhlášení v Brně osobně zúčastnil Rudolf Murka, jak dokládá i fotodokumentace celé soutěže či publikace vydaná k soutěži. Do soutěže se přihlásilo 41 návrhů z celého světa, vítězný návrh vybrala v dvoukolovém řízení porota, jejímž předsedou byl věhlasný architekt Josef Pleskot. Účast v závislé (neodborné) části poroty rád přijal mimo jiné i Čeněk Růžička (1946-2022), náhradníkem v porotě pak byl Rudolf Murka stejně jako další potomek přeživších Jan Hauer (1947-2022), kteří se osobně účastnili jednání, při nichž byly návrhy soutěže probírány, což opět dokládá i fotodokumentace.

Zasedání závislé (neodborné) části poroty k výběru vítězného návrhu na nový památník v Letech u Písku, 6. února 2020 (FOTO: Kristýna Čajkovičová)

Ba co víc, Jan Hauer obdařen obrovskou dávkou nejen přirozené inteligence, ale také intuice, na první dobrou ukázal na vítězný návrh ve chvíli, kdy snad nikdo z nás ještě vůbec nestihl zhlédnout všechny návrhy. A právě tento, dnes vítězný a realizovaný návrh byl pak skutečně za naprosté shody všech členů poroty včetně náhradníků zvolen jako vítěz. Šlo o český architektonický ateliér Jan Sulzer a Terra Florida a i dle vítězných návrhů lze vidět, že jeho součástí byl kromě budovy Návštěvnického centra i plán vysázení stromů a taktéž výstavba betonového kruhového chodníku se jmény na nerezových paprscích, viz vítězný návrh dole, kde je názorná vizualizace chodníku se jmény.

Tento návrh byl i za účasti ministra kultury Luboše Zaorálka a také Čeňka Růžičky slavnostně vyhlášen dne 9. 6. 2020 na půdě MKČR. Pan Růžička byl z vybraného návrhu šťasten.

Vyhlášení výsledků krajinářsko-architektonické soutěže na nový památník v Letech u Písku, 9. června 2020 (FOTO: Adam Holubovský)

Účast v porotě KAS byla s účastníky zasmluvněna, ti za svou práci v porotě obdrželi zasloužené honoráře. Doklady KAS také plně dokládají že všichni členové poroty podpisem bez výhrad souhlasili s vybraným návrhem, byť bylo jasné, že detaily návrhu se teprve budou projednávat.

Osobně jsem u jednání byla a není  žádné pochybnosti o tom, že i potomci přeživších s vybraným návrhem souhlasili. A nutno dodat, že i pro zdárný průběh KAS a vznik jejího optimálního zadání pro navrhující architekty, MRK z vlastní iniciativy uspořádalo v salonku brněnského Grand hotelu dne 7. 5. 2019 velmi přínosné a příjemné několikahodinové jednání (viz ve sbírkách uložená foto a videodokumentace) debatu potomků přeživších, jejímž cílem bylo popsat rysy původní kultury českých Romů a Sintů, aby  byla respektována i při tvorbě nového památníku.

Mezitím jsme společně s potomky přeživších dne 14. 7. 2022 v Letech slavnostně zahájili demolici vepřína veřejným happeningem, při němž byl Čeněk Růžička naší fotografkou zachycen vzácně šťastně se smějící, když krumpáčem mohl konečně začít vepřín likvidovat.

Mezitím se finalizovala zadávací dokumentace na tendr na zhotovitele stavby letského památníku. Před koncem roku 2022 jsme se v muzeu sešli s odborníky a hlavně zástupci přeživších (Č. Růžička, R. Murka, Z. Serinek Z. Daniel, V. a E. Absolonovi, T. Lagryn), abychom probraly zbývající detaily pro zadávací dokumentaci. Tedy např., jak některé údaje o vězněných na kruhu uvádět a také v jakém pořadí.

Nevedla se za celou dobu žádná debata o tom, že jména nemají být na zemi v betonovém chodníku, protože tato věc byla jasná více než dva roky od výběru návrhu na jaře 2022, to se prostě vědělo a nikdo proti tomu neprotestoval.

Obavy však existovaly, jak zajistit, aby se na jména nešlapalo. Všichni souhlasili, byť to není zcela samo sebou (viz Stolpersteine a Kameny zmizelých umístěné v dlažbě), že potomci přeživších si nepřejí, aby se po údajích šlapalo. MRK toto přijalo a navrhlo, že zavede u vchodu památníku proces, kdy jednak info-tabule uvedou zákaz vstupu na jména a údaje (stalo se, jsou umístěny na několika místech památníku), že budou na místa pokládány květiny nebo jiné zamezující předměty (jako např. svíčky, které na místě spolu s Janou Kokyovou dle dohody umisťovala pracovnice MRK, já osobně jsem položené svíčky vyrovnávala do přesnějšího kruhu. Při slavnostním otevření památníku MRK zajistilo na kruh hlídku dětí s paní učitelkou z místní školy, kteří dodržení zákazu vstupu hlídali.

Autoři architektonického návrhu odmítali část chodníku s údaji oddělit od části pochozí jakýmkoli výraznější prvkem, jaký jsme jim navrhovali. Je třeba objasnit, že jakýkoliv zásah do realizace  vyžaduje svolení autora (architektů, proto mají na stavbě arch. dozor), který je držitelem autorských práv. Sami architekti nepřijali argumentaci, že na jména se nemá šlapat, ale za MRK jsem tento režim nevstupování přislíbila stejně jako umístění kamer, jakmile na ně budou finance. V tomto nedošlo k žádnému zádrhelu a návrh byl přijat i Čeňkem Růžičkou i ostatními.

Ostatně, sám Čeněk a další přeživší se měsíce snažili pomáhat našim dvěma historikům s bádáním nad sestavením co nejsprávnějšího seznamu jmen s údaji pro betonový chodník. A také autoři návrhu – naši architekti zcela logicky uváděli věci na pravou míru: celý chodník má šířku 3 metry, jména vězněných zabírají z něho jen 90 cm při vnitřní straně kruhu, čili místa na pohodlnou chůzi i několika lidí vedle sebe zde je dost.

Co se však nevědělo, a co se na tomto prosincovém jednání zjistilo, byla faktická šíře nerezových paprsků, a tedy i písma se jmény a údaji na nich. V návrhu to  bylo, ale až moji kolegové na jednání ukázali názorně, jak bude paprsek vypadat, zavládlo zděšení u mě,  u Čeňka Růžičky a možná i u dalších, kteří se ale výrazněji neprojevili. Zásadní bylo nikoliv to, jak dnes někdo tvrdí, že jména jsou na zemi, ale jak jsou písmena velká, totiž jak je široký nerezový paprsek.

Architekti tvrdili, že musí zůstat tak, jak navrhli 1,5cm – písmo prý bude i tak dostatečně čitelné. Moji zodpovědní pracovníci (investice, veřejné zakázky) tvrdili, že vysoutěžený návrh dle zákona o veřejných zakázkách nelze měnit, anebo jen s velkými obtížemi a riziky. Čeněk Růžička z jednání odešel pro nevolnost, přesto jsem za ním vyběhla z jednacího sálu a mezi dveřmi mu stihla říct, že i tuto věc jistě vybojujeme, i když v dané chvíli jsem neměla na své straně ani své kolegy. Ale vybojovala jsem to, i u svého týmu, u stavitele i architektů (i když ti nakonec odmítli potvrdit naši žádost o změnu, kterou jsme byli povinni podat ke zřizovateli – Ministerstvu kultury ČR) – zvětšení paprsku z původního 1,5 cm na 2cm šířky (více již nebylo  únosné).

Kontrolní den v Letech u Písku, 16. 5. 2023, na fotografiích: Jana Kokyová, Rudolf Murka, Renata Berkyová a další (FOTO: Jana Horváthová)

Osudové jednání na místě v Letech na stavbě proběhlo dne 16. 5. 2023 (viz foto) už bez Čeňka, zato za účasti jeho neteře Jany Kokyové, Rudolfa Murky, Marie Hauerové, Renaty Berkyové, Heleny Sadílkové, mých interních kolegů, firmy PROTOM a architektonického dozoru stavby, viz zápis z kontrolního dne stavby:

Za muzeum jsem byla ve velmi těžké situaci, přesto jsem na vlastní zodpovědnost slíbila, že MRK tyto vícenáklady uhradí. MRK to stálo bez mála 2 miliony korun. Kvůli tomu MRK nemůže po dobu několika let nakupovat sbírky, a chystá otevřít veřejnou sbírku na svoji podporu. Mě a můj ekonomicko-provozní tým stála tato změna mnoho nervů, energie a úsilí, které nemůže být překryto zavádějícím sdělením (existuje audiozáznam).

 Čeňkův skutečný boj jsme tedy vyhráli. V rozhovorech zaznělo, že Čeněk „s tímto návrhem nesouhlasil,“ vyvrátit to je tak snadné, pětiletá spolupráce nesla výsledky, ale i doklady, záznamy a publikace. Tam to všechno je, dosud žije také řada svědků všech společných jednání.  A také mám v živé paměti, že před koncem minulého roku, když už kruh se jmény byl hotový, jak mi Jana Kokyová do telefonu řekla, že kruh prošla a je spokojená, velikost je již dobrá, písmo čitelné.

Při slavnostní ceremonii v Letech před pár dny se však dopustila argumentačního faulu výrokem, kterým pootočila realitu, přitom neznalí věci si ani ničeho nemuseli všimnout: „Tento kruh není zcela v souladu s naší romskou kulturou. …nevstupujte na jména. Neboť chodit po jménech našich zesnulých je absolutně nepřípustné. Čeněk za tuto změnu bojoval do posledního dechu, ale bohužel jsme byli málo slyšeni.“

Vím, že za pravdu je stálo nutno bojovat, že prostě nestačí pracovat svědomitě s plným nasazením pro věc a jak nejlépe člověk umí. Jako celoživotní bojovník proti nespravedlnosti jsem na sebe toto jho vzala. A tak se nezlobte, ozvat jsem se musela. O to víc mě mrzí, že se dnešní slávy Čeněk Růžička nedožil, vím že by byl spokojený.