Jana Horváthová: Připomínáme si 80 let od tragické noci v Osvětimi. Romové a Sintové byli nejen oběti, ale i bojovníci proti nacismu
Letos 2. srpna si připomínáme už 80. smutné výročí tragické noci z 2. na 3. srpna 1944, kdy byl zlikvidován tzv. cikánský rodinný tábor v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz II – Birkenau. Tu noc byli zbývající romské děti, ženy a muži v táboře usmrceni v plynových komorách.
Tuto událost si připomínáme už mnoho let a i toto připomínání má svůj vývoj, vývoj směrem k odkrytí toho, co se tehdy odehrálo. Zatímco ještě před pár lety jsme uváděli číslo 2897 romských a sintských obětí za tuto jedinou noc, poslední roky už víme, že jich bylo o dost více. Totiž minimálně 4300 lidí přímo v tu noc, celkem však bylo mezi Romy a Sinty obětí nacistické genocidy v řádu statisíců.
V tu jedinou noc bylo mezi oběťmi udušenými v plynových komorách i vysoké procento Romů z protektorátu. Byl mezi nimi také můj pradědeček Pavel Holomek a jeho snacha, zatímco jeho tři mladí synové, věznění na témž místě, už byli tou dobou po smrti – dva byli popraveni za pokus o útěk, další zemřel na tyfus. Z rodiny Holomkovy se z 30 příslušníků nevrátil z koncentračních táborů vůbec nikdo a v celé naší rodině trauma z holokaustu přetrvává desítky let. To bylo jedním ze silných motivů založení našeho Muzea romské kultury v České republice.
Romové a Sintové však nebyli za této světové války jen oběti. Byli také bojovníky proti nacismu – mnoho z nich se zapojilo do partyzánských oddílů a položilo své životy v boji proti nacistickému nepříteli. A dokázali se postavit na odpor i v koncentračním táboře Auschwitz II – Birkenau, proto jsme si nedávno připomínali den romského odboje 16. května.
Šestnáctého května 1944 měla proběhnout likvidační akce tzv. cikánského rodinného tábora, ale tato zvěst prosákla mezi samotné romské vězně. Ozbrojili se tím, co měli, a takto se zavřeli ve svých vězeňských barácích. Nacisté pod tíhou jejich silného vzdoru akci odvolali a uskutečnili ji až za více než dva měsíce. Za tyto dva měsíce se podařilo zachránit ještě několik tisíc mladých Romů a Romek, kteří byli v transportu tzv. práceschopných odvezeni do koncentračních táborů v německém vnitrozemí.
