Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

Jan Urban: Takhle vypukly války na Balkáně… Babiš cíleně rozvrací společnost i stát

22. ledna 2023
Čtení na 3 minuty
Andrej Babiš a Monika Babišová (FOTO: Facebook Andreje Babiše)
Andrej Babiš a Monika Babišová (FOTO: Facebook Andreje Babiše)
Ještě neskončilo sčítání voličských hlasů a nejvěrnější český putinovec Jaroslav Foldyna už vyjednával podporu jemu podobných pro jednoho ze dvou finalistů prezidentské volby – Andreje Babiše. Sama tato informace by měla být dostatečně vypovídající o tom, koho máme v Babišovi před sebou. Je toho ale samozřejmě mnohem více.

Babiš začínal politickou kariéru na tehdy uvěřitelné protikorupční rétorice a na kritice střídavě skrytého a otevřeného mocenského kartelu ODS a ČSSD, který přivedl českou politiku do slepé ulice.

To, že sám byl přitom velmi dlouho jeho integrální součástí a často i hybatelem (i když ještě ne šéfem), pochopitelně neříkal. Připomeňme ale třeba rok 2010, když se prezident Václav Klaus pokusil z čistě ideologických důvodů zhatit Babišovu miliardovou investici do zpracování řepkového oleje.

Ten si ztrátu očekávaných mnohamiliardových zisků nemohl nechat líbit. Dodnes je otázkou, zda by kdy do politiky vůbec vstoupil, kdyby k tomuhle konfliktu nedošlo.

Andreji Babišovi se tehdy v rekordním čase podařilo prolobbovat ve sněmovně přehlasování prezidentského veta – šlo o zcela unikátní hlasování v poslední den před volbami. Tehdy ke svému překvapení zjistil, jak jednoduché je v České republice manipulovat média i politiku.

Iluze makajícího politika

Inteligentně se také poučil z neúspěchu projektu nové politické strany TOP 09, která před ním usilovala o stejný segment nejméně třiceti procent nespokojených voličů. Příliš brzy však pod tlakem ambiciózního Miroslava Kalouska zapomněla na svoje voliče a spokojila se s ošetřováním svých rychle nabytých pozic ve vládě a v parlamentu. Protikorupční téma tak bylo opět volné a Andrej Babiš nezaváhal.

V následujících třinácti letech dokázal vytvořit směs inovativního politického marketingu, opřeného o přímé vlastnictví médií s osobní mobilizací svých příznivců.

Důvěru politického středu, který obvykle vyvažuje extrémnější pozice, už zřejmě nenávratně ztratil. Zbývá mu jen agresivní útěk vpřed.

Babiš v nespokojené části elektorátu na čas vzbudil představu tvrdě pracujícího „lidového“ politika, ministra financí a nakonec i premiéra. Ale s rostoucími problémy, mezi nimiž tolik omílaná korupce určitě nechyběla, se začala projevovat křehkost jeho podpory a vlivu, vyplývající především z jeho neschopnosti představit jakoukoliv pozitivní politickou vizi.

Až do této chvíle mu stačilo útočit na jakéhokoliv „nepřítele“ či protivníka. Najednou se ukázalo, že bez „nepřítele“ nemá co říci.

V politickém hnutí ANO, které je typickou „stranou jednoho muže“, se nenašel nikdo, kdo by v takové chvíli podnítil diskuzi o další strategii. Ti, kdo nesouhlasili třeba právě s korupcí a „agrofertizací hnutí“, potichu odcházeli. Mohli být třeba šokováni i zjištěními antikorupčního spolku Kverulant, podle kterého „od října 2016 do října 2020 kraje s hejtmany zvolenými za hnutí ANO uzavřely s firmami patřícími bývalému premiérovu holdingu až trojnásobný objem smluv, než je tomu v krajích, které byly vedeny hejtmany z jiných stran“.

Všichni ostatní se v ANO spolehli na navyklý konfrontační styl svého šéfa. Ten dávno před parlamentními volbami v roce 2021 vědomě polarizoval politickou scénu, a tím předem znemožnil jakýkoliv kompromis s ostatními politickými stranami.

Namísto snahy o programové průniky a kompromis začal shánět podporu u stále radikálnějších a otevřeně antisystémových skupin. Na jejím konci je dnes logicky Jaroslav Foldyna jako symbol Babišových dnů příštích.

Postrašíme vás válkou

Extremistů všech odstínů bude kolem Andreje Babiše už jenom přibývat. Pokud nevyhraje, bude se jen s velkými obtížemi navracet do civilnější a smířlivější politiky.

Důvěru politického středu, který obvykle vyvažuje extrémnější pozice, už zřejmě nenávratně ztratil. Zbývá mu jen agresivní útěk vpřed. V demokratické společnosti by měly existovat jisté hranice slušnosti, za které by se politik s pocitem sounáležitosti a spoluzodpovědnosti nikdy nepustil.

Prošel jsem v životě několik válečných konfliktů a přesně vím, co strach z násilí a ohrožení života s lidmi dělá. Takhle vypukly války na Balkáně v devadesátých letech. Politici si začali kvůli volbám pohrávat se strachem z války a „bojovat“ proti vnitřnímu nepříteli, který tu válku prý chce. Skončilo to postupně čtyřmi konflikty, nekonečným a nekončícím utrpením, sty tisíci mrtvých a miliony uprchlíků. Společnosti zůstaly traumatizované na mnoho desítek let.

Andrej Babiš nechal s předstihem vyrobit a den po prvním kole voleb vylepit desítky billboardů strašících válkou. Nízkost, kterou ukázala už jeho nedůstojná tisková konference po vyhlášení výsledku prvního kola voleb, plná nechutností a přímých lží.

Stádně poslušní poslanci a funkcionáři ANO ve své většině (čest výjimkám) svého předsedu bez odmluv následují. To není demokratická politika. To je rozvracení společnosti i státu. Andrej Babiš se nikdy neměl o prezidentský úřad pokoušet. Je to jeho největší chyba a doufejme i začátek jeho konce.

Jeho zatím úspornému a nehysterickému nestranickému kandidátovi Petru Pavlovi by mělo stačit, když si osobních útoků unaveného a znervóznělého Andreje Babiše nebude všímat.

Na rozdíl od něj pochopil, že většina voličů v České republice žádá od prezidenta, aby byl zprostředkovatelem a diskrétním rozhodčím vyjednávání všech politických subjektů, ne lhavým a hádavým všeználkem a pomlouvačem.

Článek vznikl pro Ústav Nezávislé Žurnalistiky což je nezávislá, nezisková organizace – zapsaný ústav. Zabývá se poskytováním informací, zpravodajstvím a žurnalistikou. Články, analýzy či datové výstupy nabízí všem bez rozdílu k použití za předem daných podmínek.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon