Jsem vášnivá čtenářka. A tak když jsem si přivedla domů z dětského domova tři romské holčičky, přečetla jsem kdejakou knížku o Romech, povídala jsem si s našimi romskými kamarády, porozhlédla se v romských táborech na Ukrajině… a pochopila jsem, že já, bílá matka, Romky nevychovám. Předám jim svou kulturu, své zvyky a tradice.
Ale dám jim hodně lásky, přijetí a šanci na normální život. Umožním jim také rozvinout všechno nadání a obklopím je velkou rodinou.
Tak jak to chodí v pěstounské rodině s romskými dětmi o Vánocích?
Máme už svoje zaběhané zvyky, děti se na ně těší; ty menší nefalšovaně, ty větší se slovy: ach jo, zase. . . ale také se těší.
1. prosince zavěsím na záclonu v kuchyni 23 barevných obálek se slovním překvapením. Každý den některé z dětí jednu otevře. Uvnitř je třeba napsáno: společně si zazpíváme koledu, rozdělíme si čokoládu, půjdeme na procházku apod. Na stole máme adventní věnec a každou neděli zapálíme o jednu svíčku víc.
Uklízíme, pečeme cukroví, posloucháme koledy a povídáme si o dárcích: co by asi tak komu udělalo radost.
Na Štědrý den se těší děti i maminka. Zdaleka ne jen na dárky, i když na ně taky. Tatínek ty dárky tak neprožívá. Nekupujeme dětem, co si objednají, protože Vánoce nejsou k tomu, aby člověk zbohatl. (Samozřejmě ale vím, po čem kdo touží, a snažím se mu to dát, když to považuji za správné a spravedlivé vůči ostatním.) Dárků máme vždycky kupu, protože každý dává každému a při 10 dětech to už je pěkná hromada. Dárky většinou kupujeme, někdy děti rozdávají svoje výrobky z keramiky apod. Malé děti mají samozřejmě největší radost, když si někdo z větších a velkých rozbaluje dárek od nich. (Chodí s nimi nakupovat moje maminka a bere si je s sebou jednotlivě.) Pro přijaté děti z dětských domovů je snad největší vánoční zážitek, že mají tajemství, někomu chystají dárek a ten obdarovaný má radost. . .
Na dárky děti šetří už od září. Já jim do jejich „vkladní knížky“ vždy v sobotu (v uklizeném pokojíčku) připíšu 10 Kč a před nákupem jim přidám ještě padesátikorunu. Větší děti už hospodaří s kapesným jinak a umožním jim ještě si na Vánoce přivydělat domácími pracemi.
Na Štědrý den chodíme tradičně do ZOO. Sejdeme se tam celá široká rodina. Děti se tam vidí s bratranci a sestřenicemi a maminky si tam vzájemně vymění vánoční cukroví. Po návratu si jdou menší děti odpočinout a ty větší zdobí stromeček. Já většinou hekticky dobaluji dárky a říkám si pokaždé, že příští rok to zabalím dřív. Zašera si děti vezmou zvonečky a jdou se s tatínkem projít. Když někdo zahlédne ozdobený stromeček, zazvoní na svůj zvonec, a všichni si počítají, kolik jich kdo uvidí jako první. Já mezitím připravuji večeři. Potom se sejdeme u stolu, přečteme si z bible o narození Pána Ježíše a každý Bohu poděkuje a o něco poprosí. Pak jde táta „nakrmit králíka“ (a na to se všichni těší, protože tuší, že táta jde asi něco připravovat…). Za chvíli jdeme všichni do půdního pokojíčku ke stromečku, kde už prskají prskavky, hoří svíčky a pod stromečkem čekají dárky. . .
Vánoce slavíme řadu dní, protože se postupně sejdeme s celou širokou rodinou. Přesto v průběhu celého adventu a Vánoc nezapomínáme na to, čí narozeniny se to vlastně slaví. . .
