Jak se zneužívají sociální dávky v Česku? V sociálně vyloučených lokalitách je čerpá jen 12 % lidí, kteří na ně mají nárok

Je potřeba si posvítit na dávky. Právě taková vyjádření se linou českým veřejným prostorem řadu let z různých stran politického spektra. Z veřejné diskuse by se mohlo zdát, že zneužívání sociálních dávek je problém, který obrovským způsobem zatěžuje státní kasu. Postačí ale pohled do loňského rozpočtu a pár jednoduchých propočtů a naskytne se zcela jiný obrázek.

Jak na svém facebookovém profilu trefně upozornil ekonom Daniel Münich z IDEA-CERGE, ve státním rozpočtu jsou za „sociální dávky“ považovány i důchody, které ovšem sociální dávkou v pravém slova smyslu nejsou. Jejich podíl je dokonce zhruba 75 %. Další velkou část pak tvoří pojistné dávky, jako je třeba podpora v nezaměstnanosti nebo nemocenská.

Podle Münicha pak činí „opravdové“ sociální dávky jen zhruba 10 % výdajů, což je 74 miliard korun. To jsou 4 % výdajů státního rozpočtu s podílem na HDP o něco málo přes 1 %. Sociální dávky tedy představují mnohem menší zátěž státní kasy, než je veřejně prezentováno. A velmi podobně je to i s jejich omílaným zneužíváním.

Většinu dávek zneužít nelze

Při pohledu na to, jak lze nebo nelze zneužívat státní sociální podporu, je potřeba alespoň trochu přiblížit proces, jakým žádost o ni probíhá. Systém má hned několik problematických míst.

„Z úst pracovníků pomáhajících organizací, a také z úst žadatelů, kteří potřebují podporu nejčastěji, zaznívá, že komunikace s úřady je složitá a nesrozumitelná,“ vysvětluje Barbara Halířová, expertka Agentury pro sociální začleňování na dluhovou problematiku. Veřejnost podle jejích zkušeností z terénu stále i přes všechny snahy ministerstev o vysvětlování postupů vnímá proces žádosti jako náročný a složitý i s ohledem na čas.

Nastavený proces tedy klade na žadatele poměrně velké nároky z hlediska administrativy. Většinu českých sociálních dávek je navíc velmi složité zneužít. Jsou často vázány ke konkrétním událostem, jako je třeba narození dítěte nebo faktické zhoršení finanční situace.

Pro zneužití státní podpory tak zbývá poměrně malý manévrovací prostor, kdy je možné například zveličit problémy nebo uměle situaci zhoršit. Například podle propočtů Ondřeje Lánského z Masarykovy demokratické akademie ale takové případy přestavují zanedbatelnou část státních sociálních výdajů. Nelze se tedy tvářit, že problém neexistuje, dosahuje ale mnohem menších rozměrů, než by se mohlo z veřejné diskuse zdát.

Lidé v lokalitách čerpají jen 12 % dávek, na které mají nárok

Se sociálními dávkami máme ale jiný problém, který je možná ještě o něco závažnější. Zdaleka je totiž nečerpají všichni, kteří na ně mají nárok. I přesto, že v posledním období došlo k nárůstu žadatelů, zejména o příspěvky na bydlení a jiné podpůrné dávky, stále ještě nežádají o podporu všichni, kteří dle dostupných dat mohou. A to i na místech, kde by to řada lidí nejspíš nečekala – v sociálně vyloučených lokalitách, které jsou zvěstmi o zneužívání dávek opředeny nejčastěji.

A dokládají to i unikátní data, která nasbírala Agentura pro sociální začleňování. Na jejich základě sestavil think-tank IDEA-CERGE analýzu s velmi zajímavými závěry. V sociálně vyloučených lokalitách má nárok na příspěvek na bydlení až polovina obyvatel, čerpá ho však jen 12 % z nich. Kdyby domácnosti pobíraly všechny sociální dávky, na které mají nárok, snížilo by se ohrožení chudobou na 45,6 %. Část domácností má tak nízké příjmy, že je systém dávek sice nevytáhne nad hranici chudoby, ale výrazně je této hranici přiblíží.

Sociální systém chystá novinky, podmínkou řešení je i kultivovaná diskuse

Ani v problematice sociálních dávek a jejich případného zneužívání jednoduché recepty pro řešení neexistují. Podle Barbary Halířové ale existuje několik dílčích kroků, které by situaci výrazně zlepšily.

„Zejména v případě lidí zatížených exekucemi bylo vhodným motivačním faktorem přenastavení výpočtu nároku na dávky zaměřené na bydlení v případě jejich vstupu do oddlužení, tak aby po provedení srážky teprve docházelo k výpočtu nároku. Tato změna by měla pro velké množství lidí, kteří díky exekucím zůstávají na sociálních dávkách, motivační vliv pro vstup na trh práce a vyřešení své dluhové zátěže,“ říká.

Dále by pak situaci pomohlo dokončení digitalizace jednotlivých úřadů a nastavení systému vzájemné elektronické komunikace mezi nimi. To by přineslo nejen zlepšení kontroly ze strany státu, ale také by se výrazně urychlila pomoc pro žadatele, kteří ji nutně potřebují.

Ředitel Agentury pro sociální začleňování, Martin Šimáček, upozorňuje na řadu právě probíhajících systémových změn, které mohou situaci výrazně posunout kupředu.

„Chystá se řada důležitých novinek v sociálním systému Česka. Úprava dávkového systému, zákon o podpoře v bydlení, novela zákona o sociálních službách a další. Je nesmírně důležité, aby tyto změny posilovaly sociální soudržnost v Česku a reagovaly na sociální situace šech lidi v sociální tísni i sociálním vyloučení. Sociální systémy nesmí být přebujelé, ale musí být schopné reagovat na potřeby všech občanů Česka. A být připravené i na akutní situace, jaké přinesly pandemie covidu nebo energetická krize,“ vysvětluje Šimáček.

A doplňuje: „Dlouhodobě musí být schopny řešit sociální vyloučení, které se akutně týká mnoha desítek tisíc Romů, ale také mnoha desítek tisíc dalších lidí. A podmínkou řešení je sociální smír a kultivovaná diskuse založená na reálných datech. Pracovat na tom musí všechny resorty vlády společně. My v Agentuře jsme připravení se na tom nadále intenzivně podílet.“