IPSI: Mstí se ministr Chvojka neziskovkám? Stydí se za Agenturu pro sociální začleňování? Lituje svého lidskoprávního angažmá?
Jan Chvojka (ČSSD) je už druhým ministrem pro lidská práva v řadě po Jiřím Dienstbierovi
(ČSSD), který svého angažmá na poli lidských práv lituje – viz
aktuálně rozhovor s ministrem pro časopis Týden.
Oba právníci na své „právničině“ mimořádně lpí, jako by snad šlo o lepší profesi
než jakoukoli jinou. Oba by rádi byli ministry spravedlnosti a náhradní „flek“
ministra pro lidská práva vzali hlavně kvůli tomu, že se pojil s přidruženou
funkcí předsedy Legislativní rady vlády. Chvojka jde ale při svých nepřiměřených
ambicích ještě dál v tom, že své roční působení na pozici vládního garanta
spravedlivého zacházení s občany označuje za zbytečné, skoro až za osobní oběť.
Tak například musel číst facebooké statusy vládní iniciativy HateFree Culture
nebo zaštítit pochod Prague Pride (hned však čtenáře ujišťuje, že on je
„normální“, protože má čtyři děti!).
V minulosti si také postěžoval na těžký
život s lobbisty, čímž přiznal, že se mu příčí princip poradních orgánů vlády
složených z poloviny odborníky z terénu.
Místo ministerstva pro lidská práva (které, jak správně vzápětí uvádí, ve
skutečnosti neexistuje) navrhuje poradní Institut pro lidská práva, jako mají v
Německu, ideálně kofinancovaný neziskovými organizacemi. Chvojka je mimo jiné
předsedou Rady vlády pro nestátní neziskové organizace (NNO), tak by měl vědět,
jaký legislativní i finanční potenciál české NNO pro něco takového mají. To se
jim jako mstí? Nebo naskakuje na vlnu nenávisti vůči neziskovkám oblíbenou v
pokleslých komentářích pod neméně pokleslými články?
Za zmínku stojí i jeho
druhý nápad ponechat lidská práva čistě na soudech („jsou k tomu primárně určeny
soudy, které žádná vláda nemůže suplovat“). Prostě, až když někdo bude poškozen,
vyřeší to následně soud. Jak lidské!
A co se Janu Chvojkovi podařilo na poli legislativy, která ho víc baví?
„Zaměřil
jsem se třeba více na práva zdravotně postižených.“ Nebo se chlubí zvýšením
dávek pro vícerčata. Ano? Nevšimli jsme si. V obou případech jde ostatně o
kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí.
No dobře, tak třeba: „Jsem
rád, že se mi podařilo stáhnout velkou novelu zákona o veřejném ochránci práv.“
O promarnění této šance jsme
informovali zde takto: „Když se na prohlášení a plán z roku 2014 s odstupem podíváme, je zřejmé,
co se definitivně nepodařilo prosadit a bude třeba to zkusit až s nějakou jinou
vládou. … rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv tak, aby Veřejný ochránce
práv – ombudsman mohl sám podávat veřejné žaloby kvůli diskriminaci a domáhat se
u Ústavního soudu zrušení určitého zákona či jeho části, aniž by bylo nutné
čekat na to, až k bezpráví skutečně dojde (neprošlo přes poslance z důvodů spíše
iracionálních než jakkoli zdůvodnitelných).“
Dalším domnělým úspěchem Chvojky
je, „že se podařilo vyřešit problém s výkupem vepřína v Letech“. Ano, jistě.
Nebýt ale ministra kultury Daniela Hermana a jeho brilantního využití
nepromyšleného prohlášení Andreje Babiše o pracovním táboře, aby se zalíbil
„slušným“ občanům Varnsdorfu, těžko by teď Chvojka mohl přispět alespoň podpisem
na smlouvu s majiteli vepřína, když už ničím jiným.
Tak jinak. KOLIK ZÁKONŮ
PROSADIL? NULA. Zákon o sociálním podnikání například navrhuje odsunout na
prosinec 2017, což ve světle říjnových voleb znamená „na někoho jiného“. Díky,
Jane Chvojko, za tu oběť!
A nechybí Vám v článku něco? Nám ano. Kromě HateFree ministr odpovídá za zbytek
více než 100-hlavého týmu Agentury pro sociální začleňování a nějak o ní vůbec
nemluví. Stydí se snad za ni? Zrovna přitom probíhá výběrové řízení na nového
ředitele Agentury a jsme napjati, jaké plány pan ministr má s ní. Přesune snad
Agenturu na Ministerstvo spravedlnosti České republiky?
