Imrich Horváth bojoval na Dukle i v americké armádě. Hledáme všechny, kteří mohou objasnit jeho osud
Vše začalo rozhovorem natočeným během panelové diskuse k Památnému dnu
romského holocaustu z loňského léta.
Jedna z účastnic diskuse, Romka, měla vyprávět o životě a osudu své rodiny za
druhé světové války. Tehdy si vzpomněla, že jí její strýc vyprávěl, jak za druhé
světové války
bojoval za svobodu vlasti nejprve v řadách sovětské armády, například v
bitvě na Dukle, a později se jako průzkumník dostal přes frontu k americké
armádě. Ta si všimla jeho vojenských schopností a vzala ho do svých řad. Jako
zahraniční příslušník armády Spojených státu amerických se podle ní podílel
i na osvobozování jednoho z ženských koncentračních táborů.
Výzvy případným svědkům
Imrich/Imre Horváth,
- * 1. února 1912, Seňa, Slovensko
- † 28. dubna 1977, Plzeň
Vyzýváme všechny, kteří by mohli přispět k objasnění osudu Imricha
Horvátha, aby se ozvali e-mailem na níže uvedené kontakty. Mohou to být
občané města Plzeň, kde pan Horváth po válce bydlel a pracoval například v
pivovaru, spolubojovníci z Dukly anebo z americké armády, spoluvězni – po
válce byl dlouhá léta pravděpodobně neprávem vězněn, příbuzní nebo přátelé
ze Slovenska či z USA. Sháníme nejen ústní svědectví, ale i fotografie,
písemnosti, články z novin nebo předměty z jeho pozůstalosti.
Kontakty: markus.pape@ecn.cz,
telefon: 724 288 076.
Když se jeho oddíl vrátil z osvobozeného Československa domů do Ameriky,
svého oblíbeného spolubojovníka vzal s sebou. Po návratu do vlasti obdržel
přinejmenším tří vojenská vyznamenání československé armády, podle pozůstalých i
americkou vojenskou medaili, která se však ztratila.
Redakci Českého rozhlasu, která video s rozhovorem zveřejnila, se následně
ozval po e-mailu posluchač, který zmíněnou ženu označil za lhářku, aniž
předložil sebemenší důkaz o svém tvrzení. Ta se však nedala a vydala se za svými
příbuznými, aby si vše ověřila. Písemnou dokumentaci o vojenských zásluhách
strýce už sice nenašla, objevila však některá vyznamenání, z toho tří kovové
vojenské medaile se stuhami (Pamětní
medaile československé armády v zahraničí,
Válečný kříž 1939).
Žena poznala svého strýce během posledních tří týdnů jeho života. Nestihl jí
toho vypovědět mnoho, tou dobou byl už těžce nemocný. Když v roce 1977 zemřel,
našli jeho příbuzní v jeho plzeňském bytě dokumenty a medaile. Jeho sestra,
matka zmíněné ženy, kladla svým příbuzným na srdce, aby o jejím bratrovi s nikým
nemluvili. Měla strach, že by mohli mít problémy s StB.
Když se příbuzní Imricha Horvátha dozvěděli, že jeho hrob je určený k
likvidaci, neboť už léta nemají finanční prostředky na placení jeho údržby,
požádali plzeňskou Správu hřbitovů a krematoria, aby jeho hrob prozatím nerušila
a vyčkala na rozhodnutí Magistrátu města Plzeň o jejich žádosti prohlásit hrob
za čestný a převést ho do vlastnictví města. Zároveň zjišťují, zda má pražské
Ministerstvo obrany nebo velvyslanectví USA v Praze zájem podílet se na
nákladech zřízení skromného pomníku.
