České noviny se už pár dní zabývají případem senátorky (a starostky jednoho
ostravského obvodu) Liany Janáčkové. Ta se na jakémsi jednání s (ne-romskými)
občany městské části, kterou řídí, vyjádřila o Romech způsobem, který vzbudil ve
veřejnosti víc než rozruch. Výroky paní senátorky jsou známy, nebudu je znovu
citovat.
Z toho, co řekla, i z okolností je zjevné, že paní senátorka dostala na
jednání lehký hysterický záchvat. To se stává tehdy, když si člověk s něčím neví
rady.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Když jde o hysterický záchvat, nedá se jednoduše vycházet z toho, že si dotyčná
to, co řekla, myslí opravdu do slova a do písmene. Nedá se vycházet ani z toho,
že si nic z toho nemyslí. Nedá se vycházet vůbec z ničeho, jen z toho, že si s
věcí neví rady. V tom v této zemi není vůbec sama.
Následovaly mediální reakce, které nebyly o nic méně hysterické. Někdy za
nimi stála pouhá vypočítavost (Petr Pithart dostal opět příležitost prezentovat
se v politické soutěži krásy jako hvězda salonního humanismu; je to hezké, když
lze spojit ideály humanitní s vlastním prospěchem v něčem, co už je k
nerozeznání od mediálního lynče). Ke slovu se jako vždy hlásí i různí fanatičtí
ideologové a političtí manipulátoři zleva i zprava, jedni za osmnáct a druzí za
dvacet bez dvou, kteří by rádi zcela bezbrannou romskou komunitu (není schopna
se ani sama zorganizovat) využili jako prostředek k prosazení svých cílů, když s
nimi jinde neuspěli.
Muziku tvrdí internetové diskuse: odehrávají se v úplně jiném vesmíru než je
ten mediální a jsou nabité takovou dávkou rasismu a nenávisti, že z toho jde na
člověka strach.
Bezradnost a hysterie na všech stranách: o čem jiném ostatně svědčí už ten
název, Romové – tak naši předkové kdysi opisem nazvali medvěda (ten který jí
med), protože si s ním taky nevěděli rady.
Problém je v Romech. Ne že není. A problém je taky (a asi hlavně) ve
většinové společnosti. Co jim dokáže nabídnout, v čem jim dokáže vyjít vstříc? K
pracovitosti a sociálním návykům nestačí lákadlo výdělku a strach z policie. A
vyčichlý marxismus, který se přelil do výstředních idejí o politické korektnosti
a multikulturalismu, taky ne.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce
www.bohumildolezal.cz.
