Hana Voráčová, vedoucí Sbírkového oddělení Muzea romské kultury: Místo utrpení se proměnilo v prostor paměti

Voráčová varovala před lhostejností společnosti a připomněla, že oběti nebyly jen čísla, ale konkrétní lidé, kteří trpěli a umírali jen kvůli svému původu. Zdůraznila, že místo v Letech se stává nejen prostorem paměti, ale také výzvou k empatii, respektu a budování společnosti bez předsudků. Její projev přináší zpravodajský server Romea.cz v plném znění.

VIDEO

Proslov Hany Voráčové, vedoucí Sbírkového oddělení Muzea romské kultury, během pietního aktu v Letech u Písku (11. 5. 2025)

Vážení, scházíme se dnes na místě, které je nesmazatelně zapsáno do paměti našeho národa – v Letech u Písku. Připomíná nám jednu z nejtemnějších kapitol našich moderních dějin, kapitolu, o které se dlouho mlčelo. Dovolte mi zde, pouze ve stručnosti, připomenout osudy tohoto místa.

V srpnu 1942 proběhl soupis a evidence všech Romů a Sintů, kteří žili na území protektorátu. Přibližně 2 600 z nich pak úřady poslaly do nově zřizovaných koncentračních táborů pro Romy v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Odeslány sem byly celé rodiny, včetně starých lidí, těhotných žen i malých dětí. Oba tábory byly téměř okamžitě katastrofálně přeplněny. Vězni byli týráni nedostatkem jídla, vody, těžkou prací a nemožností dodržovat hygienu. To záhy vedlo k rozšíření nakažlivých nemocí, které měly za následek vysokou úmrtnost. Dozorci, bývalí českoslovenští četníci, mnohdy prosluli mezi vězni svou krutostí. Oběti tábora a jeho dozorců byly nejprve pochovávány u zdi na farním hřbitově v Mirovicích, na místě pro tzv. bezvěrce. Později bylo zbudováno provizorní pohřebiště v blízkosti tábora, tedy zde, kde právě stojíme. Během 11 měsíců zde zemřelo 335 vězňů, převážně dětí.

Hlavním účelem tábora bylo soustředění Romů a Sintů před jejich transportem do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau. Největší transport vyrazil 4. května 1943 a přibližně 420 vězňů v něm odjelo na téměř jistou smrt. Ostatní následovali záhy. Z původních přibližně 6 500 Romů a Sintů, žijících na území protektorátu, se jich konce války dožilo necelých 800.

Místo, na kterém právě stojíme, mělo po válce zůstat zapomenuto. Pozůstalí a bývalí vězni zde vztyčili kříž, ale i ten brzy zmizel. V 70. letech byl na místě, kde z rasových důvodů umírali Romové a Sintové, vystavěn velkokapacitní vepřín. Trvalo desítky let a vyžadovalo snahu mnoha lidí, než byla tato křivda napravena. V roce 2022 byl vepřín zbourán a na jeho místě vybudován nový, důstojný památník. Tím však příběh nekončí. Z místa utrpení, popírání a křivdy, se i díky vám všem stává místo připomínky a piety. Místo vzdělávání a úcty. Místo věnované všem obětem rasové nenávisti, ať už byly zavražděny zde v Letech u Písku, v dalších koncentračních a vyhlazovacích táborech, nebo kdekoliv jinde.

Nechť je nám toto místo a tento den mementem toho, kam může zajít lidská nenávist, předsudky, ale také lhostejnost. Ať slouží jako připomínka nutnosti empatie a soucitu se všemi, kteří trpí na základě své příslušnosti ať už k rase, národu nebo třeba sexuální menšině. Jako společnost máme odpovědnost postavit se proti jakýmkoli projevům nenávisti, rasismu a xenofobie. Máme odpovědnost vytvářet inkluzivní společenství, kde každý člověk bude respektován bez ohledu na svůj původ, etnickou příslušnost či sexuální orientaci.

Oběti koncentračního tábora v Letech si zaslouží, abychom jejich památku uctívali nejen slovy, ale především činy, které povedou k lepší a spravedlivější budoucnosti pro všechny.

Děkuji vám za pozornost.