Gwendolyn Albert: Oběti nucených sterilizací umírají, zatímco ministerstvo zdravotnictví zpochybňuje jejich nároky
Blížíme se ke konci druhého roku implementace zákona o odškodnění nuceně a tudíž nezákonně sterilizovaných osob. Ráda bych shrnula momenty, kdy lidskoprávní komunita, domácí i mezinárodní, informovala ministerstvo zdravotnictví, že implementace zákona zaostává a vyzvala ho k nápravě.
Téměř před rokem jsme s Elenou Gorolovou vystoupily na Radě vlády ČR pro záležitosti romské menšiny, abychom je informovaly, že nejstarší žadatelky, ty, které trpěly nejdéle a které byly pokusnými králíky sterilizačního programu československých úřadů, umírají dříve než mohou dokonce obdržet odpověď na své žádosti, protože ministerstvu trvalo příliš dlouho na ně odpovědět. Tento problém není vyřešen.
V případech, kdy byly žádosti o odškodnění zamítnuty a žadatelky se následně úspěšně bránily správní žalobou, ve které soudy zrušily rozhodnutí ministra o jejich zamítnutí a ministerstvo musí žádost znovu přezkoumat, mělo by tyto přezkumy provést ministerstvo jako prioritou. Ministerstvo ale trvá na odvolání proti rozhodnutím prvoinstančních soudů k Nejvyššímu správnímu soudu. Kdy o nich tento soud rozhodne, nevíme.
Ze dvou mezinárodních orgánů pro lidská práva, které vyšetřovaly implementaci tohoto zákona, komisařka Rady Evropy pro lidská práva zveřejnila svá zjištění a vyzvala ministerstvo zdravotnictví, aby přestalo ukládat důkazní břemeno zcela na oběti, které žádají o odškodnění a aby sdílelo s nimi toto břemeno. Jak nedávno vyzvala i bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, já také navrhuji, aby se ministerstvo podělilo o toto břemeno tím, že uzná historii těchto zneužívání a připustí, že existuje dostatek důkazů o praxi nucených sterilizací, aby bylo možné uznávat jako věrohodné i ty nároky žadatelek jejichž původních lékařských záznamů byly již dávno zničeny a aby je neprodleně nahradilo.
Jak Rada pro záležitosti romské menšiny, tak Rada vlády ČR pro lidská práva vydaly usnesení týkající se prodlení v těchto řízení. Současný ombudsman také vydal zprávu, ve které zjistil, že ministerstvo porušuje samotný zákon o odškodňování a základní principy dobré správy, konkrétně zásadu včasnosti.
Naposledy byla tato záležitost projednávána na jednání Pracovní skupiny k problematice romských žen, která je součástí Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Z toho jednání je bohužel zřejmé, že zástupkyni z ministerstva zdravotnictví čtou zákon o odškodňování diametrálně odlišně a že kritika domácí i mezinárodní lidskoprávní komunity je taková, s níž se neztotožňují.
Na posledním zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, jak zmocněnkyně Fuková tak zmocněnkyně Laurenčíková navrhly, že by mohly být schopny poskytnout kapacitu s ohledem na komunikační část tohoto problému, a doufám, že jejich návrh bude brzy realizován.
Navzdory všem těmto nevýhodám mám jasný vzkaz pro všechny, kteří byli v této zemi sterilizováni proti své vůli: Přihlaste se do tohoto procesu, jedině tak můžeme mít pro historii záznam o tom, co se vám stalo. Nenechte se však naklonit lidem, kteří tvrdí, že když jim zaplatíte, mohou vám zaručit, že vaše žádost bude úspěšná. Nikdo, kdo je etický, vám takový slib nedá. Ráda bych také zopakovala, že řízení končí 31. prosince příštího roku.
Chtěla bych znovu zopakovat naše výzvy české vládě, aby tento problém co nejdříve vyřešila přednostně, vzhledem k tomu, že oběti umírají dál nenapravené a bez odpovědi.
