Gyulla Banga: Někteří zakládající členové ROI chtějí úspěšnou polistopadovou stranu obnovit

Zhruba před měsícem jsem dostal pozvánku na setkání zakládajících členů bývalého politického uskupení ROI (Romská Občanská Iniciativa). Váhal jsem, jestli vůbec dorazím, občas přece jen píší kontroverzní články, které mnoha lidem nevoní. Nakonec jsem dorazil a mohu říct, že nelituji.

Mohl jsem alespoň živě vidět v akci, pardon, snad mi dotyční odpustí, nemyslím to špatně, starou gardu a čuměl jsem jak puk. Ani mi tak nešlo o samotnou organizaci akce, která mimochodem jinak byla plně profesionální. Spíš jsem byl zvědavý, co se tam vlastně bude konat a zda to pro mě bude nějaký osobní přínos.

Úvodem se hodně vzpomínalo, jaké to bylo v listopadových dnech. Nedivím se, tahle generace byla opravdu činná, přiznám se, já sám jsem vůbec netušil, jak se jim tehdy podařilo aktivně zasáhnout do politického spektra a to nejen pod hlavičkou OF.

V posledních letech bylo spíš zvykem vše špatné házet na „rojku“ (stejně, jako na OF a jiné subjekty). To víte, v době, kdy se ROI angažovala, jsem byl náctiletý chuligán, co měl naprosto jiné zájmy. Tehdy neměl každý mobil, internet, přísun informací byl jiný.

Nebýt toho, že jsem dorazil, nevěděl bych asi doteď, co se jim tehdy podařilo. Vojta „Béla“ Lavička sestřihal dobové videozáznamy od vzniku ROI až po zánik, někteří hlavní aktéři poté popisovali své tehdejší dojmy a to bylo něco.

Přiznám se, netušil jsem, jakou ikonou tehdy doktor Emil Ščuka pro tehdejší generaci byl, je a navždy bude. Pochopil jsem, že to byl právě on, kdo tehdy vše rozjel, dával lidem naději na lepší zítřky. V mnohém se mu to skutečně povedlo, možná by dnes udělal něco jinak, ale to si říkáme s odstupem času všichni.

Jediným trnem v oku pro mě byla přítomnost jedné osoby. Obdivuji většinu zúčastněných, že v sobě dokázali zachovat veškeré zásady slušného chování, ačkoliv ona si to opravdu nezaslouží. Každý má právo na nějaký přehmat, občas každý z nás plácne nějakou tu blbost, holt, stane se, pohádáme se, vyměníme si pár názorů a život jde dál. To ovšem neplatí pro dotyčnou. Jít do voleb po boku japonského fašisty, který nám doporučoval vrátit se do Indie a poté předstoupit před Romy a dělat, jakoby se nic nestalo, to považuji za velkou drzost. Ať se na mě ta jistá paní nezlobí, s tou si odmítám podat ruku a nikdy jí nezatleskám. Kdyby měla charakter, tak by nedorazila.

Naštěstí, ačkoliv se o to sama snažila, nebyla hlavní hvězdou večera. O to se postarali jiní aktéři. Osobně mě zaujal návrh několika bývalých členů strany. Založit ROI 2. Seděl jsem tak na židli a říkal jsem si „Člověče, vzpomínka na nostalgické časy, anebo to myslí vážně“?

Dejme tomu, že to opravdu myslí vážně, měl by projekt ROI 2 dnes šanci uspět? Dobrá otázka, složitá odpověď. Během večera jsem zaslechl několikrát podstatnou a hlavně pravdivou větu. „Nemáme nástupce“. Něco na tom pravdy bude, ale těch příčin je dle mého více.

Tak především, je nutné si uvědomit to, co říkám dokola. Dnešní celá generace a to nejen romská, je úplně jiná. Věřím, že „stará garda“, pardon, znovu se omlouvám, opravdu dělala vše proto, aby jejich potomci, tedy my, jsme se měli dnes lépe, než oni.

V mnohém se jim to podařilo, stačí se podívat, kolik úspěšných Romů to během čtvrt století dotáhlo daleko. Absolventů vysokých škol máme ve svých řadách pravděpodobně více, než za celou dobu existence Československé republiky. Máme své lidi na významných postech, například oba moderátoři celého večera (Richard Samko a Vojta Lavička). Doktor Karel Holomek správně poukazoval na jedinečnost muzea romské kultury, která nemá v Evropě obdoby. „Rojka“ byla také inspirací pro zbytek romské komunity na starém kontinentě, žádná jiná strana nebyla tak činná a hlavně úspěšná v politickém spektru.

Na druhou stranu, všechno má dvě strany mince. Pravdou je, že se opravdu nepodařilo vychovat vhodné nástupce, nového doktora a jiné vlivné osobnosti. Není to o tom, že by snad neexistoval. Mnoho osob z nastupující generace má ambice na to převzít roli nového šéfa. Problém je jinde.

Vytratila se soudružnost, morální hodnoty. Dnes každý hrabe na svém písečku. Peníze kazí charakter a to platí také u nás. Dnešní generace nebude dnes budovat něco proto, abychom měli lepší zítřky, popřípadě vytvořili našim dětem lepší budoucnost. Každý dnes jede na vlastní pěst.

Sice v poslední době byla snaha vytvořit politické strany s vidinou úspěchu (Romská demokratická strana, Strana rovných příležitostí). Jenže, dnes nikdo nikomu nevěří, ani Romové nemají mezi sebou důvěru.

Pan Miroslav Tancoš (předseda RDS) patří mezi starší generaci, zrovna u něj si myslím, že ten nemá tak špatné názory a chce především lepší budoucnost pro mladé, stejně jako ex-předseda SRP Štefan Tišer. Oba ale nedokázali sjednotit především romské voliče a oběma chybí jedna vlastnost. Přesvědčit mladé, že jejich strany jsou tou pravou volbou, což je škoda. Novému předsedovi SRP Miroslavu Kováčovi evidentně chybí zkušenosti. Umí se ozvat, jen pokud se něco děje, chybí mi u něj vlastní aktivita.

Potom existuje několik občanských sdružení, neziskových organizací a jiných subjektů. Ovšem, stejně, jako u obou politických stran, chybí podpora. Sice mají všichni jako cílovou skupiny romské etnikum, ale nejsou schopni přesvědčit vlastní řady o tom, že právě jejich program je správný.

Zkráceně, to je nejspíš jeden z důsledků rozpadu ROI. Byla to na svou dobu silná a schopná strana, složena ze správných lidí. Ačkoliv neměli žádné zkušenosti s politikou, dokázali alespoň na oko léta vystupovat jednotně, měli ve svých řadách evidentně schopné lidi a mohli se opřít o předsedu, který se uměl mezi politiky a nevládními organizacemi pohybovat. A umí to evidentně dodnes, pod jeho jménem jsou podepsané jeho vzdělávací systémy a především mezinárodní konzervatoř Praha, která má mezi nejen hudebníky velký ohlas.

Vzhledem k těmto skutečnostem, bylo by vůbec možné, aby projekt ROI 2 dokázal navázat na předchozí úspěch? Asi by hodně záleželo na tom, kdo by se v tom angažoval. „Stará garda“ rozhodně nepatří do starého železa! Jsou to dodnes schopní lidé, kteří se aktivně angažují na různých postech. Akorát, ona opravdu chybí mladá generace, posluchači, žáci, kteří by byli schopni převzít pomyslné žezlo.

Na večeru byli také zástupci romského sdružení Společně pro Trmice, kteří v komunálních volbách získali tři mandáty, což je pro všechny tamní (nejen) Romy obrovský úspěch. Jsou mladí, tudy vede cesta. Akorát bych nepřeháněl s oslavami. Tím, že se dostali na radnici, práce teprve začíná. Naopak, teď budou pod drobnohledem, teď musí dokázat, že jejich úspěch nebyl marný. Je to stejné, jako když vyhrajete pěveckou soutěž SuperStar, popřípadě dostudujete vysokou školu. V žádném případě to neznamená, že máte hned jistou smlouvu a vyprodané koncerty. Ani dodělaná vysoká škola neznamená, že máte volnou vstupenku pro lepší a lépe ohodnocené zaměstnání.

Na druhou stranu, pokud trmičtí alespoň něco změní, můžou se ostatní města, především na severu Čech a Moravy inspirovat, což by bylo nejlepší možné řešení.

Myslím, že pokud by přece jen projekt ROI 2 byl realizován, muselo by se nejdřív ujasnit, co by mělo byt jasným cílem a posláním strany. Už nikdy to nebude ta stará polistopadová „rojka“, toho jsou si jistě iniciátoři výzvy vědomi. Doba a hlavně odrostlá generace je úplně jinde. Na druhou stranu, jsem přesvědčen, že nikdo jiný nedokáže lépe vyškolit nové žáky ke svému poslání. Jde o to pouze najít správné učedníky a to bude velmi těžké. Najít v dnešních časech skupinu lidí, kteří jsou schopni naslouchat, poslouchat, učit se a nebudou přitom pouze konat vše jen ve vlastní prospěch, to bude složité. Zrovna tak opačně, dnes i starší musí občas respektovat názory mladších.

Nemám strach, že by to tihle dámy a pánové nezvládli. Naopak, jsou to lidé na úrovni. Seděl jsem tak u stolu s Ríšou Samkem a ten mi povídá „Člověče, všiml sis, jaký mají i v jejich letech vystupování, slovní zásobu, styl“ Odpověděl jsem „To je, co? Podívej se na ty, co jim dneska je pět a dvacet, to je rozdíl, viď“. A o tom to je, ať si každý říká, co chce, ale my, mladí, co jsme dnes dorostli, máme se od těch starších sakra co učit!

Každopádně, strana postavená ze starých mazáků, doplněná hladovými vlky, to by nemuselo být špatné! ROI je značka, sice ne vždy v nejlepším slova smyslu, ale pořád je to značka, která má cenu.

Dámy a pánové, máte-li chuť, odhodlání a přesvědčení, že můžete leccos změnit, nebojte se a běžte do toho! Neměli jste obavy po listopadu, není třeba se bát ani dnes.