František Kostlán: Terorismus v Norsku vyklíčil z fanatismu, nikoli ze šílenství

Nemocný člověk, duševně chorý, šílenec, pomatenec… Tato a podobná slova
padají na adresu norského teroristy Breivika ze všech stran. Jako bychom neuměli
přijmout skutečnost, že k člověku, k lidské povaze, patří bohužel i to zlé,
včetně toho, co (nesprávně) označujeme jako „nelidské“. Krutých vražd se podle
této logiky dopouští vyšinutý jedinec, který je od běžného lidského chování
zcela odtržen.

Označit za šílence někoho, kdo provede hrůzný čin či se svým chováním obdobně
vymyká z běžných představ, je pro svou jednoduchost svůdné – můžeme tím
odůvodnit prakticky cokoli a dál zavírat oči nad tragickým rozměrem lidského
konání a jeho důsledky, včetně smazávání hranic mezi dobrem a zlem. A navíc to
odporuje našim zkušenostem: cílené vyvražďování v bolševických gulazích a v
nacistických vyhlazovacích táborech bylo naplánováno od úřednických stolů.

Breivik nepostupoval odtrženě od okolního dění. Kdybychom tvrdili, že v jeho
případě jde čistě o čin extremisty, dopustili bychom se nepřesnosti, naše
sdělení by bylo neúplné. Breivikův teroristický atentát není ojedinělým činem,
ale přímou součástí vlny fanatismu, která prochází napříč zeměkoulí.

Fanatismus odpůrců fanatismu

Popsat cestu k současnému vzedmutí fanatismu v našem kulturním okruhu není
snadné. V polovině dvacátého století se latentní nenávist k odlišnostem dostala
na povrch hospodářskou krizí. Dnešním hlavním zdrojem je nejspíš velmi krutý
fanatismus islamistický, respektive reakce na něj. Z některých odpůrců
islamistického fanatismu se postupně stali fanatici protimuslimští.
Islamističtí teroristé tak dosáhli svého: stejně jako oni ztrácíme úctu k
lidskému životu. A mnohem více než dříve se utíkáme ke zjednodušenému uvažování,
které přináší černobílý pohled na svět, k pocitu, že „naše pravda“, je „pravdou
Boží“, k nesnášenlivosti a k ideologickým poučkám a klišé, kterými změnu svých
názorů i její důsledky sami sobě i navenek odůvodňujeme.

Co se týče fanatismu, nakupoval jsem u odborníka. Izraelský spisovatel Amos
Oz v eseji Jak vyléčit fanatika (nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, 2006)
popisuje prastarý konflikt mezi fanatismem na jedné straně, a tolerancí,
pluralismem a pragmatismem na straně druhé ve vztahu k současnému dění ve světě,
následovně:
„To, čeho jsme svědky, je ovšem boj mezi fanatiky, to znamená lidmi, kteří jsou
přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa, jenž
věří, že život je hodnotou sám o sobě, a nikoli pouhým prostředkem. Je to boj
mezi těmi, kdo se domnívají, že spravedlnost, ať už tím slovem myslí cokoli, má
přednost před životem, a námi, kteří si myslíme, že život stojí výš než jiné
hodnoty, přesvědčení či vyznání.“

Breivik ve svém rozsáhlém manifestu ono „účelové svěcení prostředků“
potvrzuje: „Protože chceme proniknout do marxistických médií propagujících
multikulturalismus, jsme nuceni přistoupit k brutálnější a dech beroucí operaci,
která povede k obětem. Pokud se už rozhodnete udeřit, je lepší zabít co nejvíce
lidí, jinak riskujete, že ideologický dopad činu nebude dostatečný… Většina lidí
nás nyní odsuzuje jako teroristy. Ale za sto let budeme oslavováni jako předvoj,
jako hrdinové, kteří položili životy v boji proti tyranům,“ uvádí norský masový
vrah ve svém rozsáhlém ideologickém pamfletu. Jeho údajné odhodlání položit
vlastní život opadlo ihned po příchodu policistů na místo, kde cíleně
vyvražďoval mladé lidi, které si sám zvolil za nepřátele. Byl tedy ochoten za
„svou pravdu“ položit životy druhých.

Ve smyslu popisovaného Amosem Ozem fanatici momentálně vyhrávají, protože
počet těch, kteří „svou pravdu“stavějí nad životy druhých v naší civilizaci
prudce roste. Jde sice zatím převážně o verbální vyjádření, ale zvyšuje se i
počet zločinů s tím spjatých. Lidé, kteří ve Spojených státech vyhazují do
povětří gynekologické kliniky za to, že provádějí potraty, nebo ti, co v Evropě
zapalují mešity a synagogy, se od Usámy bin Ládina liší jen obsahem svých
zločinů, nikoli však jejich povahou. „Útoky z 11. září pochopitelně vyvolaly po
celém světě smutek, hněv, údiv, šok, trudnomyslnost či pocit ztráty orientace, a
také jistý počet protiarabských a protimuslimských rasistických reakcí. Koho
napadlo, že právě skončené dvacáté století bude vzápětí vystřídáno jedenáctým?“
píše Amos Oz.

Ideologizace – fundamentalismus – fanatismus

Naše doba sebou nese pokřivené, pokroucené myšlení (stejně jako doby
předchozí). A fanatikem se člověk nestane přes noc, něco konkrétního k tomu
vede. Jak můžeme sledovat u fanatiků napříč vyznáním a smýšlením, pokřivené
uvažování začíná u příklonu k některé z ideologií. Ideologie přinášejí recept na
spásu světa, na jeho zlepšení… A protože svět je velmi složitý, nesou s sebou
i silné zjednodušení pohledu na život, v podobě „pravd“, pouček, pravidel a
především konstrukcí, které odůvodňují ten který pohled na společenské dění. Co
se nevejde do takové konstrukce, nevejde se do hlásané „pravdy“, není tedy
pravdivé. Když se tento způsob uvažování přenese do praktického života, je první
malér na světě. Není třeba přemýšlet o dění kolem sebe, protože ideologie nám na
všechno nabízí odpověď předem.

Nacionalistická, ultrakonzervativní ideologie, která především sloužila jako
zázemí Breivikovu jednání, jej vedla k jednoduchému vzorci:

• islamističtí teroristé jsou nebezpeční
• týká se to všech muslimů a islámu jako takového
• nebezpeční a nežádoucí jsou všichni imigranti
• Norsko Norům (přítel norského masového vraha řekl deníku Verdens Gang,
  že podle Breivika má Norsko patřit jen Norům a že v okruhu svých přátel
  vystupoval rasisticky).
• vyžeňme je (podle Benešových dekretů)

Breivik vstoupil do populistické pravicové Pokrokové strany, která je proti
imigraci, ve svých dvaceti letech (2006). Posun od ideologizování k
fundamentalismu u něj pravděpodobně proběhl poté, kdy nebyl schopen své názory
či své návrhy na způsob řešení v této straně prosadit, proto z ní odešel (nebo
byl vyloučen – tady se informace rozcházejí). Jeho názory začaly evidentně
nabývat extremnějších podob, protože začal kontaktovat nacionalistické a další
ultrapravicové a extremistické skupiny po celé Evropě, včetně srbských
nacionalistických šovinistů. Podle běloruského disidenta Michaila Rešetnikova
prošel Breivik dokonce výcvikovým táborem v Bělorusku.

Když člověk ztratí možnost pluralitního vidění, tedy když je náhle
přesvědčen, že existuje jen ta „jeho pravda“ a ostatní jsou proto lháři, kterým
je nutno čelit, dostává se na cestu vedoucí k fanatismu a jeho praktickému
vyjádření v podobě násilného řešení věcí. Fanatismus ulehčuje překonávat
hodnoty, které vyznáváme, které se v nás od dětství ukládají díky výchově,
přebíráním pozitivních příkladů, vzděláváním atd. Fanatik neoperuje pouhou
nenávistí, ale touží po spáse vaší duše, po vašem vykoupení, chce vás vysvobodit
od hříchu, zbavit vás chyb, odhodit nesprávnou víru či bezvěrectví, vyléčit vás
ze špatných politických sklonů, chce, abychom se „osvobodili“ od našich
zavrženíhodných hodnot jako jsou demokracie a svoboda slova. „Fanatik je v tomto
ohledu přímo ukázkovým příkladem obětavosti a altruismu,“ dodává Amos Oz.

Breivik to potvrdil svým prvním vyjádřením po zadržení (prostřednictvím
advokáta), když řekl, že svým útokem na norskou společnost chtěl docílit její
změny. „Přál si prý změnu společnosti a věřil, že aby se to stalo, musí dát
podnět k revoluci. Řekl, že jeho činy byly hrozné, ale nezbytné,“ uvedl jeho
advokát Ger Liepstad (Právo, 25.7., Masakrem chtěl změnit společnost).

Breivikova infrastruktura

Jak je na vidět i na Breivikově příběhu, pro každého dogmatika,
fundamentalistu a fanatika je důležité ideologické podhoubí, z něhož může čerpat
přesvědčení, sílu a jímž si může zdůvodňovat své činy. Breivik lovil jak ve
vodách konzervativní pravice, tak pravicového extremismu, rozumy čerpal hlavně
od ultrakonzervativců, nacionalistů, xenofobů a rasistů všeho druhu.

Někteří vypjatí konzervativci ve Spojených státech nyní v souvislosti s
Breivikovým teroristickým atentátem čelí obviňování. Jako všichni
fundamentalisté, i oni svou odpovědnost odmítají, protože je vede jejich
nekompromisní a nezpochybnitelná pravda, která v jejich očích vše ospravedlňuje.
Jde přitom o známé osoby, návštěvnost jejich stránek se počítá na miliony. Skoro
denně se objevují na stránkách novin a na televizních obrazovkách. Mají tedy na
veřejné mínění velký vliv.

„Je to, jako byste z řádění vraha Charlese Mansona obviňovali Beatles a
jejich píseň Helter Skelter," vyjádřila se pro web The Daily Caller rozhořčená
Pamela Gellerová, „hvězda“ americké bigotní blogosféry. (Aktuálně.cz).
Její stránku Atlas Shrugs Breivik citoval ve svém manifestu, kterým vyzývá k
boji proti muslimům a multikulturalismu v Evropě. Gellerové se dostalo široké
publicity před rokem, když společně s Robertem Spencerem – autorem webu Jihad
Watch – založila organizaci Zastavte islamizaci Ameriky. Proslula i obhajobou
Slobodana Miloševiče a Radovana Karadžiče, zpochybňovala genocidu ve Srebrenici.
V Izraeli pak vyzývala k okupaci pásma Gazy a záboru Západního břehu Jordánu.
„Bez islámu by se ten útok nikdy nestal,“ řekla loni ve vysílání televizi CNN o
11. září.

Jihad Watch byl dalším webem, jehož diskuse Breivik pečlivě pročítal, ve svém
manifestu citoval autora stánky, Roberta Spensera, celkem čtyřiašedesátkrát.
Spencer, který sám sebe označuje za aktivistu bojujícího proti džihádu, považuje
islám za „teroristické“ náboženství. Stejně jako Gellerová odsoudil norský
masakr i on. „Obviňování začalo,“ ohradil se proti spojování jeho samého s
norským střelcem.

Kellerovou a Spencera ovšem nikdo nepodezírá z toho, že vyzývali k postřílení
lidí a instalaci bomby před vládní budovu v Oslu. Hlavní bod kritiky zní, že oba
podněcovali k nedemokratickému řešení přistěhovalectví, házeli muslimy do
jednoho pytle, že burcovali emoce svým vypjatým nacionalismem. A hlavně, že se
svými názory podíleli na posunu části společnosti od ideologizování k
fundamentalismu.

Svědčí o tom i vyjádření dalšího významného blogera Charlese Johnsona (autor
webu Little Green Footballs), který původně inspiroval zástupy dalších, včetně
Pamely Gellerovové. „Je to banda pitomců. Řada z těch, které jsem původně
sledoval a respektoval, se spolčila s rasisty a nacisty. Mají krev na rukou,“

citoval Johnsona server Slate. Podle Marca Sagemana, bývalého experta CIA na
terorismus, by bylo nespravedlivé obviňovat blogery z masakrů v Oslu a na
ostrově Utoya. Na druhou stranu připomněl pro New York Times to, na co si
blogeři sami stěžují: Pokud se radikální salafistický islám stal
infrastrukturou, z níž vzešla Al-Káida, „pak bloggeři a jejich texty jsou
infrastrukturou, ze které vzešel Breivik“.

KAM DÁL?


Čeští neonacisté oslavují masového vraha z Norska




Norský soud uvalil osmitýdenní vazbu na pravicového extremistu




ENAR v souvislosti s Norskem: Přijměte opatření proti pravicovému extremismu


Sky News: Špionážní sitě selhaly. Odvrátily pozornost od ultrapravicového
extremismu

EXPO: Masový vrah z Norska byl členem nacistického webového fóra

Masakr v Norsku: Pravicový extremista má na svědomí 92 lidských životů