František Kostlán: "Sluníčkáři" a neonacisti nejsou protipóly. Proti extremistům by měli stát všichni demokraté

Udělali jsme chybu. Nechali jsme si namluvit, že pravdoláskaři či sluníčkáři
jsou druhou stranou mince, na níž jsou neonacisti, fašisti a populisti. Jenže
tak to není. Protipólem extremistů jsou demokraté, všichni demokraté, tedy i ti,
kteří s pravdoláskaři nesouhlasí ve všem všady. Extremisté neútočí prioritně na
Romy, uprchlíky, bezdomovce a dnes už i na Židy. Prostřednictvím těchto
„zástupných cílů“ chtějí smést demokracii. Útočí přímo na její podstatu.

Rukojmí, strach a pád demokracie

Extremisté jako jsou Bartoš, Okamura, Vandas, Černoch či Konvička, a populisté
Zemanova či Chovancova typu si berou normální lidi, kteří mají strach, jako
rukojmí. A tímto rukojmím se pokoušejí svého nepřítele (demokraty) vydírat.
Někteří demokraté podlehli a v mylné domněnce, že zmíněné „zástupné cíle“ jsou
větším ohrožením demokracie než extremisté a populisté sami, začali
protidemokratické žvanily alespoň částečně podporovat.

Jiní demokraté stojí stranou a chtějí „společenskou diskusi“ nastartovat tím, že
napíšou: pojďme diskutovat bez nácků i sluníčkářů (zažil jsem to osobně a na
svědomí to měli jinak dobří lidé). Jenže právě takovýhle přístup je začátkem
toho, co fašizující křiklouni chtějí: poštvat demokraty proti sobě, rozdrobit
jejich odhodlání, vyvolávat strach, chaos, nejistotu, frustraci. Jak nám
napovídají naše historické zkušenosti, právě takto začíná pád demokracie, a
dochází k němu vždy za účasti některých demokratů.

Této taktice by se dalo bránit, kdyby demokraté spolu začali hovořit a skutečně
si naslouchat. Musí přeci existovat kompromisní cesta, která by vyhovovala všem
zastáncům demokracie. I v tom přeci vězí podstata demokratických mechanismů.
Jenže to jsme pořád jen u „kdyby“. Jak toho docílit? V záplavě emocí a vytrvalé
ignorace rozumu se něco takového zdá jako nemožné.

Otázky spoludemokratům

Možná je míč na naší straně – v tom smyslu, že bychom měli častěji než dosud
veřejně dokazovat, že extremisté, populisté a další zastánci násilných „řešení“
jsou mnohem větším ohrožením demokracie než údajná „uprchlická krize“. Ovšem i
to je obtížné, protože v hysterické atmosféře je zbytečné argumentovat pouze
racionálně. Zkusme to třeba takto:

Představte si, milí spoludemokraté, že by stejným způsobem jako náckové na
Kliniku zaútočila skupina Arabů na kancelář Dělnické strany nebo Národní
demokracie. Jak by politici a média tento útok označili? Správně… jako
teroristický! Proč se tak neděje nyní? Snad proto, že tento útok spáchali
„hodní, jen trochu pomýlení čeští hoši,“ nikoli „horda uprchlíků“? Vadí vám snad
násilí jen v tom případě, když se ho dopouští ta „nesprávná strana“?

Základní dotaz, který může ověřit míru demokratičnosti dotázaného: Zdá se vám,
že ten, kdo má odlišný pohled na věc, který ovšem zapadá do demokratického
názorového spektra, je vlastizrádce či kolaborant? (Okamura, Konvička.)

Chcete společně s malými českými Hitlery postavit pro tyto vlastizrádce
koncentráky nebo je rovnou postřílet či pro pobavení davu pověsit při veřejné
popravě? Líbí se vám následující „myšlenky“? A chcete opravdu stát na straně
jejich autora?

„Další fáze bude rabování, při ještě další fázi dostanou vetřelci zbraně a
půjdou proti domorodcům. Barevní proti bílým. Bílé rase v Evropě buď zvoní
hrana, a nebo ji čeká znovuzrození. Je to jen na nás. My, Češi, se dovedeme
bránit. Lid je ozbrojen. Mezi lidmi je mnoho zbraní… Policie je na naší
straně, bezpečnostní složky jsou na naší straně. Ve chvíli, kdy půjde do tuhého,
národ povstane, sjednotí se a zvítězí. Otázka je, zda na takovou chvíli stále
čekat. Otázka je, zda jsme takovou chvíli už nepropásli… Nehodláme se nechat
zmasakrovat profesionálními černými zabijáky, nebudeme přihlížet tomu, jak tato
amorální špína ničí naši zemi. Tato vláda nás ale bránit nenechá. Chtěla by nás
odzbrojit a nechat nás vetřelcům napospas. Dělá vše pro to, aby se dobře měli
ti, kteří nás přišli zabít a aby trpěli ti, kteří tu jsou doma a kteří si tuto
vládu platí… Proto dříve, než se začneme vetřelcům se zbraní v ruce bránit,
musíme důrazně vypoklonkovat vládu, lidi, kteří tuto tragickou situaci zavinili
a kteří překážejí tomu, aby se řešila. Lidi, kteří zradili vlast a národ.
Prezident republiky Miloš Zeman správně poznamenal, že existují dva způsoby, jak
odstranit nepohodlnou vládu.“ (Adam B. Bartoš na sobotní demonstraci Národní
demokracie.)

Tohle říká Bartoš v situaci, kdy tu žádní uprchlíci nejsou. Česká vláda dala
azyl asi 100 uprchlíkům (slovem: sto) z válečných oblastí. Rozlohou a počtem
obyvatel srovnatelná země, sousední Rakousko, přijalo loni 80 tisíc uprchlíků,
letos jich chce přijmout téměř 40 tisíc. Co myslíte, jak by asi Bartoš a jeho
spoludemagogové hovořili, kdyby v České republice nějací uprchlíci skutečně
byli?

Další důležitá otázka: Z jakého důvodu policie nestíhá Bartoše za tento projev,
který bez jakékoli pochybnosti vedle ústavy porušuje hned celou sadu zákonů,
propaguje rasismus a především vyzývá k násilí?

A nakonec zásadní otázka: Chcete mít prezidenta (a jeho mluvčího), který používá
stejnou demagogii a vyvolává strach a nenávist stejným způsobem jako Bartoš, jen
trochu učesanější rétorikou?

Otázka na závěr: Nebo chcete prezidenta, který vidí věci v jejich složitosti a
proto je schopen navrhovat demokratická řešení, který nehází všechny do jednoho
pytle, který společnost nerozděluje a je schopen čelit rozpoutávání nenávisti?