František Kostlán: Protiromské kampaně mají za cíl zastírat skutečné problémy

Napětí na Šluknovsku i jinde ve skutečnosti nevyvolávají Romové, ani
frustrovaní lidé z většinové části společnosti, kteří proti chování některých
Romů (někdy oprávněně) protestují, ale to, co směruje jejich hněv nesprávným
směrem. Jenže naše česká specialita velí nediskutovat o příčinách, ale snažit se
řešit důsledky. Ba ještě hůře, diskusím na téma "Romové versus ostatní" dominují
ti, kteří onoho vnitřního nepřítele sami vyrábějí. Svědky toho jsme byli na
nedávném semináři v Senátu.

Klientelismus produkuje vnitřního nepřítele

Onen hněv a frustraci směrují ti, kteří potřebují „zřetelného, lehce
uchopitelného nepřítele“ k odvádění pozornosti od vlastních sobeckých zájmů,
respektive od způsobů, jakými je prosazují. O koho jde? Dají se pojmenovat
obecně: hochštapleři, kteří si v rámci současného klientelistického,
korupčnického sytému, chtějí přijít na své.
 
Klientelismus jde napříč institucemi, tvoří jej (někteří…) politici, státní
úředníci, soudci, státní zástupci, policisté – ti všichni a další, spjati s
podnikatelsko-mafiánským prostředím. Srůst politiky s pseudopodnikatelským,
gangsterským prostředím a jeho metodami je u nás doveden k dokonalosti. Když
bylo víceméně jasné, že výraz „demokracie“ nelze pro naše uspořádání s čistým
svědomím používat, pojmenoval je prezident Václav Havel ve svém rudolfínském
projevu souslovím „mafiánský kapitalismus“.

Podnikatelů, vydělávajících poctivě, je, předpokládám, naprostá většina.
Klientelismus a korupčnictví jim v jejich podnikání spíše překážejí, například
když se nemohou domoci úředních náležitostí či zasloužené výhry v soutěži o
státní či městskou zakázku jinak než za pomoci úplatků. I jim tedy musí nutně
vadit mafiáni a tuneláři, kteří systém udržují v chodu.

Mediálně vytvořený vnitřní nepřítel

To by se jim ovšem nemohlo dařit bez novinářských poskoků v mainstreamových
médiích. A bez jejich žurnalistických kolegů, jimž mnohonásobně zvětšená optika
„státotvornosti“ mnohdy zastírá kritický rozum – jde přeci o politické strany,
které podle jejich měřítek "utvářejí demokracii", nikoli tedy mafiánský
kapitalismus (touha vidět i zjevně špatné věci pozitivně je zřejmě nesmrtelná).
Když se k nim přidá nezanedbatelný počet rasistů a xenofobů mezi novináři, je
situace zralá a může se začít. Na jedné straně tak běží mediální kampaň zaměřená
proti vnitřnímu nepříteli za pomoci smyšlenek a výmyslů – ta má za cíl odvrátit
pozornost od skutečných problémů, respektive od původců těchto problémů.

Jako příklad můžeme uvést výstup z nedávné konference nazvané
Zneužívání
sociálních dávek?. Ta odhalila jeden z mechanismů, kterým se vyvolává zášť
proti předem zvolenému vnitřnímu nepříteli: zkonstruuje se věrohodně znějící
polopravda, která slouží k manipulaci s lidmi – jde tedy o starou známou
dezinformaci, jak ji dobře známe z činnosti Státní bezpečnosti za minulého
režimu. V tomto případě jde konkrétně o šíření fámy, že Romové a další chudí
lidé parazitují na systému sociálních dávek jejich zneužíváním. Ondřej Lánský z

Centra globálních studií í zde ovšem prokázal, že zneužíváno může být něco
okolo 0,35 procenta státního rozpočtu, což představuje několik miliard.

„Ztráty ze zneužívání sociálních dávek jsou nepatrné ve srovnání s úniky
prostřednictvím podivných investic, nákupů a korupce ve vládních resortech:
podle zveřejněných zpráv proteklo ve veřejných zakázkách za uplynulé roky více
než 250 miliard Kč, podle studie doktorandů z Karlovy univerzity o polovině z
nich nejsou veřejně dostupné informace. Sama novopečená členka vlády Karolína Peake v jednom rozhovoru prohlásila: Státní rozpočet je do značné míry
rozkraden. Ve veřejných zakázkách, v korupci, která je provází,“ uvedl Lánský.

Prebendy, pašalíky, úplatky…

A vedle kampaně proti vnitřnímu nepříteli běží kampaň cílená na politiky
(výhody, prebendy, pašalíky a úplatky) a politické strany (jejich financování).
Metody korumpování jsou známé, netřeba se rozepisovat. O způsobech utajování
dopadu a rozsahu korupce se také hovoří delší dobu, aniž by to přineslo alespoň
částečnou změnu k lepšímu.

Například: stále u nás smí někdo vlastnit typy akcií, které umožňují utajení
jejich vlastníků. Povinnost odtajnit celou vlastnickou strukturu firem by
přivedla mnoho vysoce postavených politiků a státních úředníků před soud, ale
především by odhalila strukturu mafiánského kapitalismu a jeho všudypřítomnost.
A stále tu máme děravý zákon o státních zakázkách.

O vyloučeném rozumu

K zastíracím částem kampaní, které mají budit dojem, že se něco „dělá pro dobro
věci“, patří různé doplňkové akce. Ty jsou důležité především k rozšiřování
prostoru různým lobbyistům (i toto ctihodné pojmenování u nás mění svůj obsah k
obrazu systému), ale i k tomu, že navenek "potvrzují" nesmysly šířené médii.

Například v Senátu proběhl seminář „O vyloučených komunitách v České
republice“ (v názvu skutečně stálo „komunitách“). Hlavními hvězdami byly dvě
poslankyně ODS, především (to neuhádnete) Ivana Řápková. Ostatní více méně
statovali, jelikož – jak vyplynulo ze situace – měli za úkol tvořit Řápkové
stafáž.

Seminář byl uspořádán z toho důvodu, aby se zde mohla prezentovat ta část
ODS, která v Romech vidí příležitost zviditelnit se, nahrabat si na jejich úkor
populistické body, přiživit kampaň proti vnitřnímu nepříteli č. 1. a odvést tak
pozornost jinam. Řápková na konferenci spustila svůj již vymletý kafemlejnek o
nezbytnosti represí, restrikcí a krácení sociálních dávek, které se podle ní (to
také neuhádnete) ZNEUŽÍVAJÍ.

To, že bývalá chomutovská primátorka – která protiprávně uvalila exekuce na
sociální dávky a nyní prosadila zákon, aby se to stalo právním – nehovořila o
nutnosti potírat korupci a klientelismus, jde ovšem uhádnout poměrně jednoduše.

Romové v klecích

Jednou z panelistek byla i jakási čarodějnice z košického magistrátu (na
starosti tam má sociální problematiku či co). Tu místo sebe nastrčil košický
primátor, který se měl původně účastnit. Přednášela“ o Romech z Luníku. Z celého
jejího vystoupení mělo více lidí dojem, že celou dobu hovořila o zvířatech v zoo
či o ovcích jdoucích na porážku. Pro ilustraci: Napřed se podivila, že z tohoto
sídliště je 114 dětí v dětských domovech, poté jí mezi řádky proklouzlo, že je
některým rodinám odebírají proto, že jsou chudé. O nějaké spolupráci s Romy či
snad dokonce o tom, že je město alespoň v něčem bere jako partnery, nepadlo ani
slovo.

Naštěstí zde hovořili i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková
a předseda ostravského sdružení Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan. Ten hovořil
o nutnosti spolupráce a dialogu všech zúčastněných stran. Kdybych měl jeho
myšlenky shrnout vlastními slovy, integrace je vždy obousměrná, nemůže ji
provádět jedna strana bez druhé a druhá bez první, je třeba o tom diskutovat,
naslouchat si a vzájemně si vycházet vstříc.

Výborná byla i Monika Šimůnková, která nejen podpořila Kumarovu myšlenku, ale
také oponovala některým tvrdostem Řápkové. Na Monice Šimůnkové byl, nikoli
poprvé, znát zřetelný posun k lepšímu: problematiku evidentně ovládá, hovoří z
hlavy, k věci. Zpočátku proklínaná a vysmívaná zmocněnkyně se, postupně,
ponořila do problematiky lidských práv úspěšně. A to přesto, že to má těžší než
její předchůdci: zmocněnkyně dnes není politickou figurou, ale pouhou vrchní
ředitelkou jednoho z odborů úřadu vlády, podřízená dalším úředníkům.

Radujme se i z těchto zdánlivých drobností, jelikož ukazují na možnou změnu k
lepšímu. Korupčníci a mafiáni si pod sebou větev nepodříznou, pokud však bude z
vládně-úředních míst zaznívat i hlas, který se vymyká oběma popsaným kampaním a
snaží se o kritický přístup k věci, není ještě vše úplně ztraceno. Škoda, že zde
prakticky neexistuje občanská společnost (či spíše: existuje, ale většinou
mlčí), mohli bychom být ještě o poznání optimističtější.