V seriálu Most vyřkla romská uklízečka Žaneta (kterou hrála vynikající Klaudia Dudová) na adresu Luďana, jenž právě pohovořil o Romech rasisticky, tato památná slova: „On není rasista, on je jenom debil.“ A skutečně, Luďan je debil, k čemuž si sám alespoň částečně dojde, život ho naučí. Ombudsman Stanislav Křeček to má jinak. O něm by uklízečka, věrna svému slovníku, musela říci: „On je rasista i debil.“
Křeček totiž nejenže je nepoučitelný, ale ve vlastní nekompetenci se přímo rochní. K důvodům jeho nenapravitelnosti nejspíš patří i nenávist vůči Romům, protože se neustále nad ně vyvyšuje a vyslovuje se proti nim.
Křeček ve svém komentáři v deníku Právo tvrdí vedle dalších trapností i to, že černoši se v Americe podíleli na vytváření bohatství společnosti jako otroci, kdežto Romové v Evropě se na takovém vytváření nijak nepodíleli. „Právní postavení Romů je bez výjimky zcela rovnoprávné, a přesto dnes a denně, z domova i z ciziny, slyšíme o jejich diskriminaci,“ tvrdí ombudsman. Ano, slyšíme, protože diskriminace Romů existuje a sám Křeček k ní vydatně přispívá.
„Čest výjimkám, ale tvrdíte-li, že vás nikdo nechce přijmout do práce, proč se tedy nezaměstnáte sami? Proč nezakládáte firmy podílející se třeba na zvelebení bydlení ve vyloučených lokalitách? Nechtějí vám přidělit byt? Proč si sami nepostavíte domy a byty jako tisíce jiných neromských družstevníků u nás? Proč stále jen čekáte, až vám někdo něco dá? K financování takových aktivit by se jistě našlo dostatek prostředků ve státním i neziskovém sektoru, kde se nyní na zcela zjevně neúčinnou ,integraci´ používají stamiliony,“ dodává k tomu ombudsman.
Křečkovi je asi líto, že Evropané nezotročili Romy, protože ti by tak mohli „vytvářet bohatství společnosti.“ Ale vážně: Romové dlouhá staletí přispívali evropské společnosti svými dovednostmi v tradičních řemeslech. Byli například kováři, dráteníci, kotláři, zpracovatelé kůží, ošetřovatelé koní, koňští handlíři, muzikanti, cvičetelé hadů a medvědů, hrnčíři, košíkáři, pradleny, cihláři, korytáři aj. Přechod do moderní doby, z kočování k jinému životu, zvládali s obtížemi, ale nikdo soudný by si nedovolil říci, že společnosti ničím nepřispívali. Přispívali, a to i tehdy, když nás všechny zotročil komunistický režim.
Kdyby Křeček kritizoval stát, že se snaží integrovat Romy špatným způsobem a že peníze, které dostávají státní i nestátní organizace by měly jít přímo do rukou těm Romům, kteří budou chtít založit firmu nebo si postavit domek či byt, byl by to názor sice stále neznalý věci, ale nezněl by aspoň rasisticky. Romové nemají tu sílu přesvědčit stát, aby tak učinil, kdežto ombudsman se o to může snažit. Ale především: nejde o výjimky, drtivá většina českých občanů – Romů, pracuje, bydlí a žije běžným způsobem, zakládají firmy či jsou zaměstnáni, mají své byty nebo jsou v podnájmu.
A snaží se o to i většina těch Romů, kteří žijí ve vyloučených lokalitách. Zatímco někteří z nich domy ničí, například tím, že odnášejí kovové části domů do sběru, protože nemají peníze na obživu, jiní domy opravují, organizují komunitu a vytvářejí společně užitečné věci. A když už jsme u Mostu, právě na sídlišti Chanov chtěli Romové opravit vybydlené paneláky sami, město jim však namísto toho staví čunkodomky (kontejnery) za drahé peníze. Nebo v havířovském ghettu na Šumbarku Romové vybrali mezi sebou peníze, společně si vymalovali chodby, opravili vchodové dveře do domu, dali nový zámek a každému k tomu dali sadu klíčů. Takových příkladů je též mnoho.
K tomu, že Romy odmítají zaměstnavatelé či majitelé domů, existuje nespočet důkazů. Ano, mezi Romy se najdou i takoví, vedle nichž nikdo nechce bydlet, včetně jiných Romů. Ale tahle zkušenost se nedá (nemá) zobecňovat. Přístup by měl být individuální, jinak si pohráváme s rasismem jako přijatelným společenským mechanismem. A od toho je tu i ombudsman, aby se individuálními případy zabýval.
Ombudsman má za úkol pomáhat lidem, jimž nemůže či nechce pomoci nastavený systém, jeho práce spočívá v upozorňování na mezery v právu či v režimu, v němž pracují úředníci, a na chování státních úředníků, policistů atd. Křeček své zastání Romům upírá, protože podle něj nejsou diskriminováni, ale mohou si za svou situaci sami. Říká tím třeba i to, že antidiskriminační zákon pro něj v případě Romů existuje jen na papíře.
„Je to úplně stejné, jako kdyby ombudsman hájil zákaz vstupu Romů do restaurace s tím, že si přece mohou otevřít restauraci vlastní. Křečkův návod není ničím jiným než cesta k rasové segregaci společnosti. Pokud připustíme logiku, podle níž nemají Romové a Romky obtěžovat bílé zaměstnavatele a majitele bytů, na základě čeho bychom měli právo je odmítat upřít hospodským?“ píše výstižně v Deníku N Jan Moláček.
Křeček by mohl pomoci i těm Romům, kteří nejsou aktivní, jak požaduje, protože je život již dávno sešrotoval. Například tak, že by se zasazoval o ukončení segregace ve školství. Namísto toho se chová jako mentálně nedostatečný rasista, jak by řekla Žaneta.
