František Kostlán: Kdo námi manipuluje? Jsou voliči hlupáci?

Vždy když slyším někoho se vychloubat, že sebou nikdy nenechá manipulovat, pobaví mě to. Vím totiž z vlastní zkušenosti, že manipulaci se nelze vyhnout. Víckrát jsem to pozoroval i sám na sobě, což mě donutilo, abych přestal s vychloubáním, že sebou nenechám nikdy manipulovat. Pobaví mě vždy i zastánci přímé demokracie, kteří hlásají, že masa, lid, třída či dav jsou chytřejší než „elity“ a proto rozhodují lépe než ony. Do jejich výbavy patří i silný propagandistický trik:

Každý, kdo není příznivcem přímé demokracie, kdo je proti referendu či přímé volbě podle tohoto triku vlastně říká, že voliči (občané) jsou pitomci. Na tuto demagogii je expertem politolog Petr Robejšek:

„Existuje mnoho způsobů, jak někteří intelektuálové nepřímo říkají, že obyčejní lidé jsou hlupáci. Debata o referendu je v tomto ohledu bezednou studnicí sporných argumentů. Místo sdělení, že jsou občané příliš hloupí na to, aby směli v klíčových otázkách v referendech spolurozhodovat, slyšíme často tvrzení, že nejsou dostatečně informováni. Ale ani ten nejlépe informovaný člověk přece neví všechno, co je v daném případě důležité, a i on tedy vše posuzuje pouze na základě neúplných znalostí. Navíc není vůbec jisté, že čím více víme, tím lépe rozhodujeme. Dokazují to hrubé chyby špičkových expertů z ekonomie, politologie a ostatních sociálních věd.“

Dřevěný chytrák

Není to tak dlouho, kdy u nás začaly jezdit nové tramvaje s nádhernými dřevěnými sedadly. Osobně jsem k té kráse přispěl. Pražský Dopravní podnik na svých webových stránkách nechal cestující hlasovat, jestli v nových tramvajích chtějí sedátko ze dřeva či umělé hmoty. Jsem přírodní člověk, hlasoval jsem tudíž pro dřevo.

A ono to vyšlo, zastánců dřeva byla většina. Jásal jsem, jásal – do doby než jsem prvně do té tramvaje vlezl. Můj metrák živé váhy se sklouzl z dřevěného sedátka při prvním brzdění tramvaje, protože jeho povrch je lesklý a kluzký.

Normálně bych teď napsal, že kdybych před hlasováním věděl, že sedátku se nedostane protiskluzové úpravy, nehlasoval bych pro dřevo. Robejšek by ovšem potom o mně mohl sdělit mase, že dělám ze sebe i z dalších voličů hlupáky a že navíc není vůbec jisté, že čím více víme, tím lépe rozhodujeme. Takže, abych vyhověl Robejškově „logice“, musím napsat, že bych volil dřevo, i kdybych věděl, že klouže, protože jsem chytrý.

Jistě, pane premiére

Zbožňuji anglický humor. Vedle Monthy Pythonů a mistra Beana a krom mnoha dalšího i satirický seriál Jistě, pane ministře, který ve druhé verzi pokračuje pod názvem Jistě, pane premiére. Anglický humor je skvělý i proto, že nám umí ukazovat věci a dění z jiného úhlu pohledu, než na který jsme zvyklí. Scénáristé zmíněného seriálu Antony Jay a Jonathan Lynn takto popisují způsoby manipulace, jimž můžeme podlehnout všichni.

Ve druhém díle série Jistě, pane premiére se předseda vlády chystá oznámit nový plán, jehož součástí je znovuzavedení branné povinnosti. Stálý tajemník vlády (nejvyšší státní úředník) sir Humphrey Appleby, který tomu chce zabránit, se ptá premiérova osobního tajemníka Bernarda Woolleyho, co k tomu premiéra vedlo. Bernard odpovídá, že premiérova strana si nechala udělat průzkum, podle něhož je většina pro opětovné zavedení branné povinnosti a jí by tudíž tento nápad mohl přinést hlasy ve volbách.
„Tak nechte udělat jiný průzkum, podle něhož se zjistí, že voliči jsou proti branné povinnosti,“ říká sir Humphrey.
„Nemohou být pro i proti,“ oponuje Bernard.
„Ovšemže mohou. Účastnil jste se někdy průzkumu?… Přece snad víte, jak to chodí. Osloví vás milá mladá dáma a vy byste na ní rád udělal dojem. Nechcete vypadat jako hlupák, že ne?“
„Ne.“
„No, takže vám začne klást otázky:
Znepokojuje vás počet mladých lidí, kteří nemají práci?“
„Ano,“ odpovídá Bernard.
Znepokojuje vás nárůst kriminality mezi mladistvými?“
„Ano.“
„Myslíte, že na školách je nízká disciplína?“
„Ano.“
„Myslíte si, že mladí lidé ve svém životě uvítají trochu autority a vedení?“
„Ano.“
„Že se rádi chopí příležitosti?“
„Ano?
„Byl byste pro zavedení branné povinnosti?“
Bernard kouká s otevřenou pusou a za chvíli řekne: „No jo, možná, že bych nebyl proti.“
„Ano, či ne?“ ptá se Humphrey.
„Ano.“
„No ovšem, po tom, co jste jí odpověděl, nemůžete říct ne,“ usmívá se Humprey a dodává: „Takže oni z těchto otázek zveřejní jenom tu poslední.“
„Vážně? Tohle dělají?“ ptá se Bernard.
„No, ti seriozní ne, jenže těch zas tolik nemáme, chápete… Podobným způsobem může ta mladá dáma dosáhnout opačného výsledku,“ říká Humphrey.
„Jak?“ ptá se Bernard.
„Pane Woolley, znepokojuje vás hrozba války?“
„Ano.“
„Znepokojuje vás rostoucí zbrojení?“
„Ano.“
„Je nebezpečné dávat mladým lidem zbraně a učit je zabíjet?“
„Ano.“
„Je špatné nutit lidi, aby se chopili zbraně proti své vůli?“
„Ano.“
„Byl byste proti znovuzavedení branné povinnosti?“
„Ano,“ odpovídá udiveně Bernard Woolly.
„No prosím, vidíte to… reprezentativní vzorek občanů,“ pošklebuje se sir Humphrey Appleby, „takže objednáme vlastní průzkum pro ministerstvo obrany, zařiďte to.“ (Což se stalo a Humphrey díky tomu dosáhl svého.)

Hlupák nebo manipulátor

Co z výše uvedených příkladů plyne? Kdo hlásá, že masa je chytřejší než elity, je buď hloupý, nebo lže, protože se snaží námi manipulovat, stejně nebo podobně jako předlistopadoví vládci. A kdo mu věří, lže si do vlastní kapsy. Mezi tzv. běžnými lidmi se jistě najde většina, která se současným politikům svou úrovní vzdělanosti, inteligence, schopností dávat věci do souvislosti a sociální inteligence vyrovná, nebo předčí. Jenže politici málokdy patří mezi elity. A o většině těch našich se to dá říct snad jen v nějaké vydařené anekdotě.

Slovník, který používá výraz „elity“ v souvislosti s dnešními vládci, je manipulativní sám o sobě. Jednak tím toto slovo získá pejorativní nádech (což si nezaslouží, za skutečné elity můžeme být jen rádi), jednak poštve nemyslící dav proti současným vládcům. Ty bychom ovšem měli kritizovat (i chválit) pro jejich konkrétní činy, nikoli proto, že jim někdo de facto nadává prostřednictvím výrazu „elity,“ aby námi mohl lépe manipulovat.

Jak jsme si již řekli výše, cílem těch, kdo tento slovník používají, není návrat „země do rukou masy“ (jak hlásali a hlásají Karel Marx, Joseph Goebbels, Donald Trump, Miloš Zeman, Tomio Okamura či Petr Robejšek), ale nahrazení dnešních vládců vlastními – tedy prostý change, kus za kus. A masa i lid opět ostrouhají, jak jinak.

Svoboda a poddanství

Šlo by jistě dobře namítnout, že manipulace lidmi probíhá i dnes shora. Ano, to je pravda, koalice i opozice nám v tomto směru dávají zabrat. Ale za prvé se námi snaží manipulovat propagandisté z více názorových stran – mnohdy protichůdných, takže v tomto ohledu to mají současní vládci těžší než ti předlistopadoví. A za druhé o tom lze svobodně mluvit, tedy alespoň do té doby, než se dnešní kritici „elit“ dostanou k moci.

Zatím lze svobodně vyjádřit názor, že bychom si měli dávat pozor na to, kdo a jak se námi snaží manipulovat. A proč tak činí. Měli bychom se nad tím zamýšlet dnes a denně zvláště my, starší, protože narozdíl od těch mladších jsme před listopadem 89 prožili dobu, která nás neformovala ke svobodě, ale k poddanství. Jsme proto k podlehnutí manipulaci náchylnější.