František Kostlán: Jsem odpovědný ke své zemi, proto nebudu volit Zemana ani Schwarzenberga

Celou dobu promýšlím všechny nemalé přednosti obou kandidátů na prezidenta a
zjišťuji, že jeden je skvělejší než ten druhý – a naopak. Oba mají tolik
kladných vlastností, tolik zkušeností, dobrých způsobů, tolik jemnosti a krásy v
sobě, že rozhodnout se jen pro jednoho z nich je nadlidským úkolem. Musím teď do
urny vhodit oba lístky naráz, jinak bych si doživotně vyčítal, že jsem
upřednostnil jednoho státníka světového formátu před druhým. V každém případě
jsem již nyní hrdý na svého budoucího prezidenta, kterého nám bude celý svět
závidět.

Tak… na úvod jsme se trochu pobavili, aby nepřevážila nuda, a teď hajdy do
práce. Rozhodl jsem se, že volit nebudu ani jednoho z kandidátů, protože ani
jeden není hoden být českým prezidentem.

Možnosti prezidenta

Prezident má větší možnosti rozhodovat o dění, než se obvykle předpokládá a než
sami kandidáti v předvolebním boji připouštějí. Jednak může velmi dobře působit
na veřejné mínění, ovlivňovat je jak pozitivně, tak negativně. To nyní umocní
mandát získaný v přímé volbě, který jeho postavení vůči vládě i parlamentu
výrazně posiluje.

A druhak může své kompetence vykládat po svém, jak to činí Václav Klaus. Když si
prezident usmyslí, může de facto spoluvládnout, protože je jeho právem účastnit
se zasedání vlády i parlamentu a záleží jen na něm, jak často a jakým způsobem
to bude dělat. V kombinaci s utvářením veřejného mínění se může prezident stát i
jakýmsi druhým premiérem. A záleží na prezidentovi, kdo bude jako první
sestavovat vládu, vzorec "kdo vyhraje volby, ten vládne" tu neplatí automaticky.
Proto je z obecného pohledu důležité, kdo na hradě zasedne.

U kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, však již důležitost volby bohužel
neplatí. Pro zemi by bylo lepší, kdyby nevyhrál ani jeden z nich. Nevejdou se
sem všechny důvody pro mé tvrzení, tak alespoň heslovitě.

 

Proč ne Karel Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg založil TOP 09, čímž v politice udržel Kalouska. To samo o
sobě by mohlo k argumentaci proti jeho zvolení plně postačovat. Poté dokola
opakoval některé Kalouskoviny, například, že zrušení anonymních akcií, díky nimž
zůstávají skryti zloději a korupčníci, by poškodilo naše hospodářství. Nebo, že
je proti zavedení majetkových přiznání (plošných, nad dvacet milionů), což je
jinde uznávaný protikorupční nástroj.

Pan S. také v

rozhovoru se serverem Lidovky.cz uznal, že Kalouskova minulost není bez
poskvrny. "Můžu si představit, že svého času sháněl ňáký peníze pro lidovce, ale
myslím, že sám pro sebe nikdy nic. Jsem o tom dosti přesvědčen," dodal
Schwarzenberg. Kdyby tedy Kalousek sháněl korupční peníze pro lidovce,
Schwarzenbergovi by to nevadilo.Na těchto příkladech je velmi dobře vidět, jak
to Karel Schwarzenberg ve skutečnosti myslí s bojem proti korupci.

Pan S. opakoval tyto a další Kalouskovy nesmysly tak vehementně, že novinářská
obec začala označovat za faktického předsedu TOP 09 Kalouska. Ten, kdo se nechá
takto hluboce zmanipulovat jinak průhledným Kalouskem, nemůže být silnou
osobností, i když se tak snad může navenek jevit (což v našem prostředí,
osobností prostém, není zase tak velké umění).

A asociální politika vlády, které je pan S. prvním místopředsedou, je pro mnohé
likvidační a

leckdy i ponižující . to se netýká jen "otrocké práce", ale třeba i toho, že
úředník, který rozhoduje o nezaměstnaných, si může libovolně vybrat, koho pošle
na poštu, aby se tam pravidelně hlásil.

 

A jako prezident by měl možnost vládu v této politice podporovat ještě více
než dosud. Mohl by jí klestit cestu již popsaným způsobem: ovlivňováním
veřejného mínění a svou účastí při jednání parlamentu, především v Senátu, kde
má většinu levice.

ČSSD bude po volbách do sněmovny chtít, aby prezident pověřil jejího předsedu
sestavováním vlády, aby souhlasil s personálním obsazením vlády i s těmi
politickými stranami, které budou vládu podporovat (viz podpora ze strany KSČM).
Bude tedy muset jeho názorům naslouchat a brát je vážně.

Musíme také vzít v úvahu, že s příchodem pana S. na Hrad by se rozšířily
pravomoci Miroslava Kalouska, který nejednou prokázal, že nectí demokratické
mechanismy (viz třeba jeho útok na policii a justici v kauze Parkánová).
Kalousek by získal možnost dosazovat členy bankovní rady České národní banky,
navrhovat Senátu kandidáty na ústavní soudce, ovlivňovat schvalování soudců
běžných soudů či prosazovat politika, který bude sestavovat vládu.

Politika prováděná Karlem Schwarzenbergem (TOP 09, které je předsedou) ublížila těm
nejchudším nesmyslnými škrty ve výdajích vlády a zvýšením přímých daní (atd.
apod.). V rámci své práce jezdím často mezi lidi, kteří v ghettech doslova
živoří v katastrofálních podmínkách i "díky" Karlovi Schwarzenbergovi. Biti jsou i
důchodci, mnozí z nich přežívají na hranici únosnosti, a mladé rodiny s dětmi,
které kvůli vyšším výdajům na nákup běžného zboží nic neušetří a mají tak mj.
sníženou možnost získat ucházející bydlení.

Zastánce takové politiky v úřadě prezidenta pokládám za stejně nebezpečný
element pro společnost jako je Zeman a jeho populismus. Další námitky, kde
hovořím o přístupu pana S. k Čunkovi či Jezerskému, jsem popsal v článku

Schwarzenberg v politice prohospodařuje svou prestiž. Pospal jsem i jeho vztah k Okamurově myšlence vystěhovat Romy do jejich "nového státu," kterou pan S. pokládá za zajímavou.

Proč ne Miloš Zeman

 

Miloš Zeman je společně s Klausem symbolem opoziční smlouvy. I díky němu do
politiky pronikly

• gangsterské metody – objednání vraždy novinářky sekretářem ministra zahraničí
  Jana Kavana (dosadil ho tam Šlouf),
• estébácké metody – vypracovaná diskreditační kampaň s názvem Olovo na Petru
  Buzkovou jedním ze Zemanových poradců,
• protidemokratické tažení – spolu s ODS chtěli prostřednictvím nového volebního
  zákona zlikvidovat konkurenční politické strany,
• rozdělení moci, pašalíků a prebend mezi ČSSD a ODS, provázené masivní korupcí.

 

Zeman za to nikdy nepřijal politickou odpovědnost. A nemáme záruku, že by se
dnes choval lépe.

V předvolební kampani se navíc projevil jako šovinista a xenofob, nikoli náhodou ho podpořila rodina Klausova známá svým nacionalismem, extremistická Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), známá svými kontakty na německé neonacisty. Zemana de facto podpořila i Akce D.O.S.T., prolezlá českými šovinisty, ultrakonzervativci a xenofoby, svým nenávistným tažením proti Schwarzenbergovi. Fakt, že Zemana podporuje i extremistická levice předlistopadového bijce Miroslava Štěpána (Komunistická strana Československa), dobře dokresluje, kam až je tento kandidát při svém populismus schopen zajít.

Nevíme ani nic bližšího o Zemanovu opilství, nakolik ovlivňuje jeho myšlení a
rozhodování.

Ve druhém kole nebudu volit žádného z kandidátů. Ani jednoho z nich nemohu s dobrým svědomím označit za
menší zlo. Navíc teorie menšího zla může selhat v momentě, kdy se náš favorit
dostává k moci a chová se jinak než jsme od něj očekávali, někdy i opačně než
jak se před volbami jevil. Jako například Miloš Zeman před svým příchodem do
Strakovy akademie, či Karel Schwarzenberg, než se do vlády dostala TOP 09.

Bolševici svolávají do zbraně

 

Největší politickou chybou posledních let bylo rozhodnutí parlamentu o přímé
volbě prezidenta. Během kampaně vyplavalo na povrch to nejhorší, co v nás je,
ztráta rozumu spojená s nárůstem pudové nenávisti a závisti, lhaní a demagogie. To vše se projevilo v neschopnosti respektovat názory druhých, ba dokonce v nesnášenlivosti ke každému, kdo si dovolil vyslovit odlišný názor či nějak
zpochybnit svatořečení vojevůdce protivného válečného štábu.

Jako by všichni hromadně podepsali přihlášku do DSSS či Akce D.O.S.T. jejichž "politika" je na zmíněných vlastnostech založena.

Většina fanoušků obou kandidátů se na internetu ve
vzájemných hádkách vedle urážek častovala i vyprázdněnými frázemi, které prý
mají svědčit o neznalosti demokracie či o nezodpovědnosti – těch druhých,
pochopitelně. Jednou takovou frází je, že kdo nejde volit, ten pomáhá tomu
druhému kandidátovi. Tvrdili to zastánci obou stran, pana S. i pana Z., a
všichni to měli krásně zdůvodněné, jen co je pravda.

Když se někdo zmínil, včetně mne, že volit nepůjde, protože nemá koho, sesypali
se na něj propagandisté obou stran (tedy až na naprosté výjimky všichni) a mlátili jej do
hlavy agitkami bolševického typu tak dlouho, dokud ten se před tou nájezdnickou
hordou nedal zděšeně na útěk.

Jejich nejčastější argumenty zněly nějak takto:

• Lepší je ten a ten, protože druhý je pro všechny velkým nebezpečím.
• Nevolit je alibismus či dětinskost, které satanovi umožní vyhrát.
• Když nevolíš, tak nemáš nárok si po volbách na cokoli stěžovat, ty
  idiote zasr…
• Kdo se neúčastní voleb, není loajální ke své zemi a k demokracii, je jen
  nesvéprávnej debil…
• Že se nestydíte! Že vám není hanba!

Taková hezká hesla, že?

Jenže já nepůjdu k volbám právě proto, že to pokládám za to nejlepší, co nyní
mohu pro svou zemi a pro demokracii udělat. Dalším důležitým bodem, který mne
odradil od volby jednoho z kandidátů je tedy chování příznivců pana Z. i pana S.
Jejich agitky byly vždy, bez výjimky, založeny na bolševickém způsobu uvažování
(podrobněji jsem to popsal v článku

Hujer jako stav duše.) I ti, kteří tvrdili, že mé názory respektují, k tomu
vždy (až na jednu dvě výjimky) přidali dovětek, z něhož plynulo, že jsem blb,
který nevidí neskonalého dobro jejich kandidáta a svým alibismem pomáhá kandidátu druhému. A že po volbách mám držet hubu.

Воть, ето да. Большевики, на коня! Lenin by z nich měl radost.