František Kostlán: Cikáni, Cigáni, Cigoši, Romové, menšiňáci a většiňáci

Mnozí Romové se ohrazují proti slovu Rom s tím, že oni nejsou žádní Romové, ale Cikáni či, po slovensku, Cigáni – a tak tomu bylo po generace. A rozčilují se na ty, kteří si (prý) pro označení jejich menšiny vymysleli slovo Rom. A jiní Romové se rozčilují, že je někdo označuje slovem Cikáni (Cigáni), protože jde o xenofobní a vulgární stereotyp, stvrzující předsudky vůči členům menšiny i menšině jako celku.

Mnozí Češi respektují výraz Romové jako označení romské menšiny, jiní naopak užívají slova Cikáni (Cigáni) s tím, že Romové tak sami o sobě v češtině či slovenštině hovoří. Další většiňáci si z menšiňáků dělají srandu za pomoci výrazů „Cigoši“, „brikety“, „kofoly“, „hnědočeši“, kdežto jiní většiňáci si stejnými slovy odreagovávají svou zakomplexovanost, k níž patří i urážení a ponižování menšiňáků.

Oboustranný a jednostranný humor

Pro ty první, kteří sami sebe nazývají Cikáni, Cigáni: název Romové si nikdo nevymyslel. Slovo Rom, Romňi – Rom, Romka je etnickým označením příslušníka romské komunity. A v romštině používáte výrazy Roma, Romale i vy.

S  označením Rom, romský přišli sami Romové 8. dubna 1971, kdy jej účastníci prvního mezinárodního kongresu Romů v Londýně včlenili do názvu reprezentativní organizace RIJ – Romano Internacionalno Jekhipen, dnes IRU – Internacionalno Romani Unia – Mezinárodní romská unie. Představitelé Romů tehdy poprvé na mezinárodní úrovni deklarovali výraz Rom jako oficiální název příslušníků romského etnika. Do roku 1971 se Romové nazývali Romy jen mezi sebou (v romštině), od té doby to byl název všeobecně přijímaný. V komunistickém Československu se Romové poprvé oficiálně prezentovali názvem Rom na půdě Svazu Cikánů-Romů, který vznikl v roce 1968.

Pro druhé, kteří mají radši výraz Rom: ne každý, kdo použije výraz Cikán, Cigán apod. je rasista, xenofob či šiřitel předsudků. Jelikož většina Romů používá v češtině či slovenštině výraz Cikán / Cigán, nevidí v tom mnozí Češi či Slováci nic špatného.

Pro lepší pochopení složitosti problému: jestli například použije výraz „Cigoši“ v zábavném pořadu herec Roman Zach, jehož minulost je prokazatelně nerasistická a proromská, pak si prostě dělá srandu. Zároveň je však pravda, že touhle legrací utvrzuje u některých většiňáků předsudky, kterými trpí, protože ti to neberou jako legraci, ale jako utvrzení ve vlastní lenosti přemýšlet.

V seriálu Most jsme takový typ humoru brali, protože se mu smáli všichni, Češi i Romové, společně. Jenže tady zazněl humor, který si dělal šoufky z obou zainteresovaných stran, nikoli jen z jedné. Jednostranný pokus o humor zazněl (krom mnoha dalších mediálních výstupů) v pořadu TV Nova Tvoje tvář má známý hlas. Jeho hlavním protagonistou ovšem nebyl Zach, ale moderátor, režisér a umělecký šéf Činoherního klubu Ondřej Sokol, jak to přede mnou správně popsal Patrik Banga. Sokol na to šel zákeřně, vynesl do nebes francouzské Manuše, aby na jejich příkladu „ukázal,“ o kolik jsou naši Romové horší. Sokolův předsudek a pocit nadřazenosti jako hrom. Kritiku si tudíž zaslouží především on.

Umění rozlišovat

Takto bychom mohli analyzovat celý problém slůvko po slůvku. Otázkou ovšem je, zdali bychom se dobrali něčeho pro praxi užitného a užitečného. Asi ne. Jak z toho guláše ven? Rozhodně ne tím, že budeme pronásledovat, či naopak vychvalovat slova. Potřebujeme k tomu tři základní věci:

1. rozlišovat, kdo a za jakých okolností ta která slova říká,
2. snažit se o vzájemné pochopení, naslouchat si a brát druhého vážně,
3. vědět, co je v té které situaci slušné dělat a říkat, a co nikoli.

Byl jsem na několika letních táborech pro romské děti a byl to vždy skvělý zážitek. Vracel jsem se nabitý energií. S jednou výjimkou. Seděli jsme po večeři s pár dospělými v táborové kuchyni a povídali si. Romská mládež seděla venku, před otevřenými dveřmi do kuchyně. Jeden z dospělých, proromský aktivista, si dělal srandu z rasistů a xenofobů, a za pomoci slov Cigoši, hnědočeši apod. je karikoval, přičemž jeho gestikulace a mimika byly tak dokonalé, že vyvolávaly salvy smíchu.

Dovnitř vtrhli romští mladíci, kteří slyšeli, co kolega říká, ale neviděli, jak se u toho tvářil, a nevěděli, o co jde, a aktivistu vyobcovali z tábora s tím, že je rasista. A my ostatní jsme dostali vynadáno, že jsme se tomu, co říkal, smáli. Přestože jsme jim to všichni vysvětlovali horem spodem, svoji chybu romští mladíci nepřiznali. Aktivista i s manželkou radši odjeli ještě v noci. A já jsem se musel hodně přemáhat, abych na táboře zůstal.

Do určité míry jsem je chápal, Romové žijící v ghettech jsou vystaveni každodenním ústrkům a posměškům, jsou proto na podobná slova alergičtí. To ovšem neznamená, že nemají a nemohou uznat omyl. Jejich nechuť rozlišovat, kdo a za jakých okolností co řekl, i jejich nulová snaha o vzájemné pochopení mě dost roztrpčila.

Znechucen jsem různými baviči, kteří si zvyšují popularitu hloupými vtípky o Romech. A kteří jaktěživo nešprýmují o knedlících nebo-li Čecháčcích (kterých je mezi Čechy malá menšina). Těm nejde ani náhodou o vzájemné pochopení, ale o pozvednutí vlastního ega nad druhé. A naprosto znechucen jsem politiky, kteří vydávají rasismus a xenofobii za běžnou záležitost, která prý do politiky i běžného života patří. Těm jde o vlastní, politický prospěch, na úkor menšiny, na niž jinak zvysoka kašlou.

Vzkazy

Cigánům bych tedy vzkázal: o názvosloví vlastní komunity musíte diskutovat s Romy, nikoli se Slováky či Čechy, kteří vám říkají Romové.

Romům: osobně respektuji název Romové, ale používám i výrazy Cikán, Cigán, protože je nepokládám za pejorativní. A ptám se vás: Vidíte nějaký rozdíl mezi tím, když vyslovím slovo Cikán já, a když ho vysloví předseda nacistické Dělnické strany Tomáš Vandas? Pokud ano, jste na nejlepší cestě k tomu nejdůležitějšímu v této kauze: rozlišovat, kdo a za jakých okolností ta která slova říká – a až z toho vyvozovat souvislosti.

Češi, kteří Romům říkají pouze Romové, jsou empatičtí – vědí, že některým Romům vadí slovo Cikáni a proto je neříkají. Nevědí ovšem, že jiní Romové to mají naopak. A menšině většiňáků vzkazuji, že každý komplex se dá při troše dobré vůle léčit. Rasistům nevzkazuji nic, ti ať shnijí v hladomorně.