František Kostlán: Chovancův policejní stát a změny shromažďovacího zákona

Diskuse o nedávné novele shromažďovacího zákona je plná mýtů, stěžuje si její
spoluautor Jan Potměšil ve svém článku.
Poslední rozšíření policejních pravomocí podle něj vlastně žádným rozšířením
není, nic podstatného se prý nemění, ministerstvo vnitra a policie prostě jen
zpřesňují dosavadní znění zákona dle aktuálních potřeb. Viděno v souvislostech s
chováním policie nejen v poslední době je však tato novela dalším posunem směrem
k policejnímu státu, kam Českou republiku směruje vláda pod tlakem ministra
vnitra Milana Chovance.

Jak je to doopravdy – doopravdy

„V nedávné době média informovala o novele shromažďovacího zákona a novinkách,
které přináší. Například prý „nově“ bude moci rozpustit shromáždění „i policie“.
Zazněla silná slova o omezování základního ústavního práva a nové nesvobodě. Jak
je to ale doopravdy? V prvé řadě je třeba upozornit, že policie může rozpustit
shromáždění už nyní, není-li přítomen zástupce úřadu… Nová je pouze formulace
opravňující policii k rozpuštění demonstrace nejen z důvodu nepřítomnosti
úředníka, ale i tehdy, když je úřad nečinný (nebo třeba nedostupný). Pro úplnost
dodejme, že důvody pro rozpuštění shromáždění se prakticky nemění, jsou výslovně
upraveny již stávajícím zákonem a typicky půjde např. o podněcování k nenávisti
či omezování práv jiných (týká se zejména extremistických akcí),“ píše například
Potměšil.

Jan Potměšil coby vysoký úředník ministerstva vnitra dobře ovládá slovo, jeho
opisování věcí tak, aby vypadaly jinak, než jsou, je dovedné. Jak je to ale
doopravdy – doopravdy: Doposud to bylo tak, že policista byl v momentě, a jenom
v tom momentě, kdy nebyl přítomen úředník samosprávy, oprávněn rozpustit
shromáždění. Policista byl tedy v případě rozhodování pod úrovní úředníka
samosprávy, mohl rozhodnout za něj, ale jen tehdy, když nebyl přítomen. Nyní je
ten samý policista se svými pravomocemi nad tímto úředníkem. Když se úředníkovi
samosprávy bude zdát, že shromáždění není třeba rozpouštět, ale policie usoudí
opak, tak shromáždění rozpustí z důvodu „nečinnosti úřadu“.

Nevíme také jistě, jestli pravomoc k rozpuštění shromáždění bude mít skutečně
jen velitel opatření či jeho zástupce. Jelikož zákon to výslovně nesděluje, může
si to policie vyložit, jak sama uzná za vhodné, bez ohledu na to, jaký měl
Potměšil záměr. A jeho ujišťování, že policejní rozhodnutí o rozpuštění
shromáždění může zpětně prozkoumat soud, je trochu mimo. I kdyby soud řekl, že
policie rozpuštěním demonstrace pochybila, vrátit to nelze. A nikdo z policistů
k odpovědnosti za špatné rozhodnutí hnán nebude, jak je u nás bohužel zaběhnutým
zvykem.

Obecně vzato: novela zákona o shromažďování tímto ustanovením posiluje moc státu
(policistů) na úkor samosprávy. Skutečný důvod této změny se dá odvodit z
policejní praxe. Zvýšení pravomocí policistů bude mít negativní dopad na ty
demonstranty, kteří se jim tradičně nelíbí. A to jsou hlavně liberálové,
zastánci lidských práv a lidé levicově zaměření.

Policie ignoruje násilí pravicových extremistů

Demonstrace krajně pravicových extremistů byla v posledních patnácti letech
rozpuštěna naprosto výjimečně, snad dvakrát či třikrát, a to jen v krajním
případě, jako byl pokus o pogrom Romů v litvínovském Janově, v roce 2008. Další
desítky demonstrací a pochodů jim prošly, přestože podle zákona rozpuštěny být
měly: padaly zde rasistické výzvy k násilí, typu: „Cikáni do plynu“, „Osvětim na
vás, černé huby,“ „upálit je všechny“.

Policie někdy ignorovala i přímé násilí vůči Romům, například házení kamenů či
dýmovnic do oken bytů či chodeb domů nebo zmlácení romské rodiny za bílého dne
na náměstí, jako se to stalo v Moravském Berouně či v Opavě. A když už náhodou
někoho z pravicových extremistů dostala za zmlácení Romů po ukončení demonstrace
před soud, jako v Novém Bydžově, ten je musel zprostit viny, protože
policie
provedla rekognici nezákonným způsobem,
reálnou i tu fotografickou. Že by policisté nevěděli, že porušením zákona při
vyšetřování de facto vyviňují pachatele? K přepadení Romů navíc došlo, přestože
byl Nový Bydžov doslova zaplaven policisty právě kvůli tomu, aby takovému násilí
zabránili.

Jak vidno, policie se často zákonem neřídila, tedy: porušovala jej. Nikdy za to
žádný policista nebyl nijak potrestán nebo popotahován, naopak, ministr vnitra,
policejní prezident, GIBS i bezprostřední nadřízení vždy postup policistů
obhajovali. Potměšilovo zdůrazňování, že se důvody pro rozpuštění shromáždění
nemění, je v této souvislosti lhostejné, protože v praxi se jimi policie v
naprosté většině stejně neřídí. A pokud nějaký důvod přeci jen přibyl, je z
dosavadní policejní praxe nepochybné, že jej bude používat proti jiným
demonstrantům, než jsou ti z krajní pravice.

Policie svými postupy sama vyvolává vtíravý dojem, že stojí na straně
pravicových extremistů. A jindy k tomu přidává zjevnou nevraživost vůči levicově
smýšlejícím lidem. Především tím, že některé z nich bezdůvodně označuje jako
„levicové extremisty“, například lidi ze sociálního centra Klinika. Ti jsou prý
extremisty proto, že se zastávají člověka, který měl podle policie nápad
přepadnout vojenský vlak zápalnými lahvemi. Tento člověk ovšem ještě není před
soudem – a dokud nebude pravomocně odsouzen, je správné brát ho jako nevinného.
A na obraně nevinného není nic extremistického.

Je zajímavé, že policie dosud nevyšetřila žhářský útok na Kliniku z letošního
února. Ani půl roku poté nemá policie v ruce nic, o čem by se mohla média
alespoň zmínit. Že by byli vyšetřovatelé tak neschopní? Nebo prostě mají nechuť
vyšetřovat tento případ právě proto, že jde o Kliniku?

Povýšení za porušování ústavy

Vzpomeňme i na loňské a letošní akce, na Albertově či při příjezdu čínského
generálního tajemníka komunistické strany a prezidenta, že se policie chovala k
pravicovým extremistům více než vstřícně, kdežto k jejich odpůrcům odmítavě. A
že rektálním alpinismem vůči čínským komunistům porušovala práva českých občanů.
Opakované porušování shromažďovacího práva policií zůstává nejen nevyšetřeno,
Chovanec i policejní prezident Tuhý navíc tvrdí, že vše bylo v pořádku. Tuhý a
ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Jiří Komorous byli za to dokonce
povýšeni do generálských hodností. Absurdistán v praxi: povýšeni byli dva
policisté, kteří by v normální zemi již nebyli ve svých funkcích kvůli svým
prohřeškům vůči ústavě a občanským právům.

Takto přitom popsal počínání operačních důstojníků během čínské návštěvy jeden
ze zasahujících policistů ve svém článku, který
zveřejnil Respekt:

„Zaráží mě četnost informací směřujících k operačnímu důstojníkovi a týkajících
se například vyvěšování tibetských vlajek. Zní to, jako bychom si konečně
definovali nepřítele. Skupiny, které se pohybují kolem Hradu, jsou označovány za
ty, co jsou ‚pro‘, a ty, co jsou ‚proti‘. Marně vymýšlím, která skupina je
která, a v duchu se ptám: Proč?… Vysílačka náhle zapraská – vozidlo Octavia,
táhnoucí za sebou billboard s Havlem a dalajlámou, jezdí prý po Hradčanech.
Operační naléhavě vysílá hlídky do terénu, aby vozidlo našly a provedly pečlivou
prohlídku osádky a vozidla samého.

Následuje asi půlhodinové běsnění, během kterého různé policejní hlídky nahánějí
jedno civilní vozidlo, jehož řidič se v podstatě ničeho nedopustil. Policisté
vozidlo zastavují, operační důstojník opět zdůrazňuje, že příslušníci provedou
důkladnou prohlídku se zaměřením na technický stav. V duchu přemýšlím, kdy jsem
naposledy slyšel operačního důstojníka zadávat konkrétní pokyny v případě běžné
kontroly motorového vozidla. Je mi blivno a celý den nebude lépe.“

Policisté si také navykli kontrolovat lidi a jejich občanské průkazy bezdůvodně.
A zasahovat při tom nepřiměřeně, jak to
předvedli společně s vojáky proti
mladému muži na hlavním nádraží v Praze.
A to opět bez jakýchkoli postihů policistů, kteří porušili předpisy.

Když k nedemokratickému chování policie přičteme Chovancovu snahu mít co
největší vliv na vyšetřování „politických kauz“ za pomoci tzv. policejní
reorganizace, je jasné, že ČSSD již nejde o zachování demokracie, ale o
prosazení autoritářského režimu, který bude mít dohled pokud možno nade vším, a
bude se snažit o znemožnění vyšetřování korupce v nejvyšších patrech.

K tomu všemu přidala v letošním dubnu nebezpečný záměr i Bezpečnostní rada
státu: chce ještě více zvýšit policejní pravomoci při hromadných akcích.

Jde o podstatu demokracie

Nenápadné posilování pravomocí státu a policie, za pomoci drobnějších krůčků v
legislativě i praxi, nijak netrápí koaliční strany a politiky. Ti si toho buď
nejsou vědomi, nebo to nepokládají za nebezpečné a směřující k policejnímu
státu. Stačí si ovšem připomenout, že stejné podceňování vedlo k únoru 1948. I
tehdy demokratičtí politici včetně prezidenta Beneše zpočátku podceňovali změny,
které v bezpečnostních složkách zaváděli komunisté. Vzepřeli se až ve chvíli,
kdy již bylo pozdě.

Ministr Chovanec není svým smyšlením demokrat, ale politik s autoritářskými
sklony. A ve vztahu k demokratickým postojům a metodám je stejně nebezpečný jako
Andrej Babiš, ne-li nebezpečnější.

Premiér Sobotka se přitom o ministra vnitra opírá a spoléhá se na něj i ve
vnitrostranických třenicích. Chyba. Chovanec sice provalil puč v ČSSD a ukázal
voličům, že jihomoravský hejtman Michal Hašek je lhář. Avšak ve vládě se chová
ve shodě s Milošem Zemanem, s jeho xenofobními a dalšími hloupými bonmoty, skoro
se zdá, jakoby plnil jeho pokyny či přání. Dnes už nejde jen o to, že ČSSD se
kvůli takovým figurám stala nevolitelnou stranou, jde o podstatu naší
demokracie, jejího Masarykovského charakteru.