František Kostlán: Česká vláda by se měla pochlapit a přijmout nemocné syrské děti i s jejich rodinami
Vláda má zítra znovu jednat tom, jestli Česká republika přijme 15 syrských
nemocných dětí, které potřebují operaci a následné lékařské ošetření, i s jejich
rodinami. V programu vlády je tento bod pojmenován "Realizace přesídlení malé
skupiny syrských uprchlíků – 15 rodin s dětmi – z Jordánského hášimovského
království." Poprvé to dopadlo pro děti špatně. Vláda je na jednom ze svých
prosincových jednání odmítla přijmout, prý z bezpečnostních důvodů.
Válka v Sýrii má prozatím na svědomí přes 200 000 mrtvých. Na 9
milionů Syřanů bylo nuceno opustit své domovy, z nichž 3 miliony uprchly do
zahraničí, především do Turecka, Libanonu a Jordánska. Pouze okolo 150 000
Syřanů požádalo o mezinárodní ochranu v Evropské unii. Během nedávné konference
se evropské státy zavázaly nabídnout domov sto tisícům syrských uprchlíků. Česká
vláda však dosud jakýkoliv konkrétní závazek odmítala.
Tento týden k tomu ministr vnitra Milan Chovanec řekl, že před tím, než ČR
přijme uprchlíky ze Sýrie, „udělá si u každého dospělého, který bude doprovázet
syrské děti, důkladný bezpečnostní sken… Abychom si neudělali na území České
republiky problém.“ Rodiny podle něj „budou vybrány na základě toho, jak mají
blízko k tomu, aby byly úspěšné v integraci v České republice, například pokud
jde o náboženské vyznání.“
Snad se dá rozumět tomu, že syrští křesťané jsou pro českou vládu
z populistických důvodů přijatelnější než muslimové, ale souhlasit s tím nelze. Podléhání rostoucí
protimuslimské hysterii a strachu z teroristických útoků nahrává právě oněm
teroristům. Jejich největší zájem momentálně je, aby obavy a nesnášenlivost
Evropanů vůči muslimům co nejvíce vygradovaly. Tzv. Islámský stát, Al-Kajda i
Taliban potřebují nové rekruty, kteří se ovšem za současné situace do jejich řad
nehrnou. Sílící zášť by však především mladé muže mohla extremistům do
náruče nahnat.
V každém případě by děti měly být vybrány podle závažnosti onemocnění a
nutnosti operačního zásahu, nikoli podle náboženství, které rodina vyznává.
Pokud je tomu skutečně tak, jak říká Chovanec, vláda se vlastně chová proti
smyslu české ústavy i listiny základních svobod EU. Oba dokumenty říkají, že nikdo nesmí být diskriminován na základě náboženství, které vyznává.
A také zas tak moc nejde o to, jestli se tu syrští uprchlíci lépe či hůře integrují,
po skončení války se určitě naprostá většina z nich bude chtít vrátit domů, spíše však všichni.
V prosinci proti zamítavému rozhodnutí vlády protestovali lidé z občanské
společnosti, sdružení v Konsorciu nevládních organizací pracujících s migranty
v ČR. Demonstrace nesla název „Musí syrské děti čekat na svého Wintona?“ Shodou
okolností zde promluvila i moje žena Věra Roubalová, která se migrantům zprvu
věnovala jako sociální pracovnice, nyní jako psychoterapeuta. A aktivní v tomto směru je i jinak. Mimo jiné zde
řekla i toto:
„Myslím, že je velice důležité poučit se z historie – v 38. roce
tisíce Židů čekaly na víza do zemí, kde by se mohly ještě zachránit. Ale země
zavíraly hranice. Židé, které nepřijaly ostatní země, šli do koncentračních
táborů a v naprosté většině na smrt. I v roce 1938 státy taktizovaly, strkaly
hlavy do písku před zlem, před plánovanou, technicky provedenou
likvidací milionů Židů, Romů, politických vězňů a dalších.
Dnes miliony uprchlíků přijaly nejbližší státy Sýrie, ty jsou ale již
přeplněné. I některé státy EU výrazně pomohly. Pomůžeme jako Česká republika
alespoň v malém? Přijmeme 15 nemocných syrských dětí? ,Bezpečnostní riziko´ jsou
slova s vyprázdněným obsahem, která kryjí ztrátu solidarity a obyčejné
lidskosti…
Sir Winton na poslední chvíli zachránil 669 židovských dětí… I vy, kteří
jste přišli sem a není vám lhostejný osud lidí daleko od nás, i vy projevujete
osobní angažovanost a věříte, že je velice důležité nebýt jako jednotlivci
lhostejní. Jen tak může vedení našeho státu slyšet, že se chová nemravně.
Doufám, že se jednotliví členové vlády pochlapí a Česká republika pomůže alespoň
těmto několika dětem.“
Doufejme v to všichni.
