Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

František Kostlán: Babišovo vítězství a novodobí otroci. Proč sílí populismus a extremismus

23. září 2024
Čtení na 7 minut
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO (FOTO: Hnutí ANO)
Andrej Babiš, předseda hnutí ANO (FOTO: Hnutí ANO)
Výsledek v krajských volbách je tristní, Babišovo ANO hodně posílilo. Voličům ANO nevadí žádné Babišovy prohřešky. Příčin k tomu je více, ale jeho vítězství si může přičíst na vrub i pětikoalice, především kvůli vlastní politice, jež nemá s realitou mnoho společného. Obecně vzato má Babiš úspěch, protože ve společnosti je příliš mnoho bývalých otroků, kteří po listopadu 89 nenabyli vnitřní svobody a proto touží po návratu do otroctví.

Andrej Babiš patří k populistickým politikům, kteří v duchu „politické kultury“ Donalda Trumpa vyznávají „alternativní pravdu“, tedy to, že mohou kdykoli a bez obav lhát, pomlouvat, zapírat, překračovat zákon a hrabat pod sebe. Dotace z našich společných peněz, které Babiš svému Agrofertu přiděloval, se postupně zvyšovaly. Na rozdíl od platů a pracovních podmínek dělníků v některých firmách Agrofertu.

65,50 korun na hodinu

Platy, které připomínají minimální mzdu, a pracovní podmínky hodné 19. století popsala Saša Uhlová v sérii reportáží v deníku Alarm, pojmenované Hrdinové kapitalistické práce – nechávala se v různých firmách na čas zaměstnávat a pak své zkušenosti popisovala.

„V inzerátu nabízeli třináct a půl hrubého a ve smlouvě, kterou jsem právě podepsala, bylo uvedeno 65,5 na hodinu. Personalistka mě upozorňovala, že tam mají dvousměnný provoz, ve kterém jsou ranní služby velmi včasné. První začíná o půlnoci z neděle na pondělí, v úterý až ve čtyři ráno a další dny už normálně v šest. Spolu se smlouvou jsem podepsala závazek pracovat přesčas, což se týká téměř všech odpoledních směn. Ty končí teprve ve chvíli, kdy je práce hotová,“ píše Saša Uhlová v reportáži z firmy Vodňanská drůbež, která je součástí Agrofertu.

Popisuje i pracovní podmínky: „Nevěděla jsem, jak dlouho bude odpolední směna trvat, takže se mi hodně ulevilo, když jsem mohla jít po jedenácti hodinách domů na ubytovnu. Až při odchodu jsem si uvědomila, že skoro nemůžu chodit… Když jsem se jednou na pár okamžiků opřela o pult, řekla mi Oana, ať si dám pozor, že za to je pokuta. Nikde tam nebyla žádná židle, takže i když byla zrovna chvilka, kdy se na něco čekalo, člověk si ani nemohl sednout.“

Reportáž stojí i dnes za přečtení, čtenář se v ní nepřímo dozví hodně i o Babišovi. Otázkou je, jak je možné, že k Babišovým voličům patří i ti nejchudší, přestože leckteří z nich vědí, že pracovníci v jeho firmách jsou vykořisťováni tím nejodpornějším způsobem. Je to tím, že od nikoho jiného neslyší politickou oporu? Asi ano, ale existují i další důvody.

Dnes firma Vodňanská drůbež nabízí dělníkovi ve výrobě 29 000 tisíc hrubého, tedy o 15 tisíc méně než letos činí průměrná mzda v ČR (43 967 korun). Medián mezd letos ve druhém čtvrtletí činil 38 529 korun. (Medián mezd na rozdíl od průměrné mzdy představuje výši mzdy zaměstnance, která je přesně uprostřed – polovina zaměstnanců má vyšší mzdu a polovina nižší.)

Ještě v listopadu 2023 Vodňanská drůbež nabízela dělníkům mzdu od 17 940 korun měsíčně na plný pracovní úvazek. Jde přitom o dvousměnný provoz, jak ho popsala i Saša Uhlová. „Průměrná hrubá měsíční mzda ve výrobě potravinářských výrobků byla v tu dobu podle Českého statistického úřadu 34 036 korun,“ píše Forum 24. A Kostelecké uzeniny, další firma Afrofertu, nyní nabízejí dělníkovi potravinářské výroby dokonce jen 21 480 korun hrubého měsíčně.

Vzpomeňme si na to vždy, když Babiš a spol. začnou zase populisticky pokřikovat o něčích nízkých mzdách nebo nízkých důchodech. Zatímco z cizího (tedy z našich daní) jsou odhodláni rozdávat bez ohledu na zadlužení státu, ze svého Babiš dává hluboko pod průměr za neuvěřitelnou dřinu v katastrofálních pracovních podmínkách.

Jak Babiš hrabal pod sebe

Dotace pro Agrofert v době, kdy byl Babiš ve vládě, postupně narůstaly až do astronomických výšin. V roce 2010 činily 250 milionů korun. V roce 2021, kdy Babiš končil jako premiér, to bylo už 2,25 miliardy korun. V roce 2022 ovšem pořád bral dvě miliardy korun na dotacích ze státní pokladny a další dotace ve stamilionech korun čerpal z rozpočtu EU, jak informoval deník Forum 24. Úhrnně v roce 2022 získal přes 6 miliard korun, včetně pobídek a úlev na dani i ze Slovenska a Maďarska. Čistý zisk Agrofertu byl předloni 12,27 miliardy korun. Loni prý jeho zisk klesl na dvě miliardy. Člověku je až Babiše líto, protože loni mu Agrofert vyplatil „pouhých“ 111 milionu korun.

Podle Pirátů získal Agrofert do roku 2022 na státních dotacích minimálně 16 805 741 000 korun celkem, tedy téměř 17 miliard. Z toho přibližně 3 940 588 000 Kč na investičních dotacích a 12 865 153 000 Kč na provozních dotacích.

Andrej Babiš i letos přiznal vysoké příjmy, jak plyne z jeho majetkového přiznání, které musejí zveřejňovat všichni zákonodárci. „Od svého holdingu Agrofert inkasoval zmíněných 111,1 milionu korun. Banka Vontobel na Babišův účet odeslala přes 605 tisíc a 10,7 milionu. Společnost Imoba, která vlastní například Čapí hnízdo, mu poslala 9,1 milionu. A od další firmy spadající pod Agrofert – První žatecké – mu přišlo 13 714 korun. Česká správa sociálního zabezpečení pak Babišovi vyplatila 286 310 korun. Od slovenské sociální pojišťovny dostal 192 400 korun,“ píše deník SeznamZprávy.cz.

Koncern Agrofert žije i ze státních zakázek. A loňský rok byl v tomto směru jeho rekordní, když získal státní zakázky za téměř 10 miliard korun. Hojný počet Babišovských státních úředníků dělá svoje i v momentě, kdy je ANO v opozici.

O Babišovu nepěkném chování k přírodě či k těm, kteří mu nějak překážejí v jeho záměrech, i o jeho nemilosrdných praktikách v obchodování píše investigativní novinář Jaroslav Kmenta, novinář Jakub Patočka či Deník Referendum.

Návrat do otroctví

Ještě v prvním desetiletí by u nás člověk jako Babiš neměl v politice tak velký úspěch. Se změnami provázejícími bleskovou globalizaci, s přívalem informací různých kvalit, prázdných frází a dezinformací, s rostoucí povrchností, jež prorůstá celou společností, a s nástupem internetu velmi oslabily v celém naší civilizaci vyznávané hodnoty, hlavně pravda, svoboda a právo na stejná občanská a lidská práva pro všechny.

V postkomunistických zemích to znásobily následky totality: lidé postrádali ve společném svobodném prostoru svobodu vnitřní. Vnitřní svobodou mám na mysli schopnost a ochotu volit, rozhodovat a jednat podle své vlastní vůle. Je-li člověk ovládán svými negativními emocemi, tak je vnitřně nesvobodný. – Jinak řečeno, nevěděli jsme si s nabytou svobodou příliš rady, protože jsme čtyřicetiletou pouť pouští po osvobození z otroctví měli teprve před sebou. Tou pouští kráčíme, avšak chybí nám Mojžíš, který by nás vedl správným směrem.

Globalizace má vedle těch pozitivních i negativné jevy. A ty se podepsaly i na lidech žijících v zaběhnuté demokracii. Nejde jen o Trumpa a jeho voliče. Vzpomeňme na oligarchu Berlusconiho, který chtěl prostřednictvím moci uniknout soudům (stejně jako dnes Netanjahu v Izraeli atd.), na Orbána v Maďarsku, z něhož vyrostl nesnášenlivý diktátor, na Kaczynské v Polsku a na Fica a spol. na Slovensku, kteří jsou kdykoli ochotni obětovat liberální demokracii svým představám a hluboce zakořeněné nenávisti k politickým soupeřům, na vzestup krajně pravicových stran ve Francii, Rakousku, Německu, Holandsku, Švédsku, Itálii, Izraeli a v dalších zemích. Ohrožení liberální demokracie nikdy nebylo tak intenzivní jako dnes. A trend nám napovídá, že by vcelku brzy mohlo dojít na její poslední záchvěvy.

Zašlo to už nebezpečně daleko. Voličům ANO nevadí, že Babiš hrubě kolaboroval s komunistickým režimem a byl zapsán jako agent Státní bezpečnosti (udavač), aby si udržel kariéru a mohl jezdit pracovně do zahraničí, jelikož většina z nich takovou kolaboraci považovala před listopadem 89 za běžnou součást života. Nevadí jim ani Babišův vstup do politiky kvůli obohacování se na úkor daňových poplatníků, protože mnozí z nich vesele rozkrádali už za komunistů dle hesla: Kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu. Voličům ANO však nevadí ani to, že se jejich oblíbené hnutí ve frakci EP Patrioti pro Evropu paktuje s oněmi extremistickými stranami a svou politiku jim přizpůsobuje, nejen v oblasti migrace a proruského chcimírství. To se samozřejmě týká i Motoristů a Přísahy, jež na hraně extremismu balancují od samého počátku.

Zdrcující je chování členů ANO, kteří přijali Babišův nápad na holport s extremisty v Evropském parlamentu bezvýhradně. Samozřejmě tak činí i z obav o již dobytá koryta, ale svědčí to i o tom, že Babiš si umí vybrat bezpáteřní oportunisty, kterým nevadí přešaltování z liberální demokracie na nějaký typ autokracie, oligarchie a kleptokracie, včetně novodobé formy fašismu, která ovšem navazuje na ten dřívější. (Kleptokracie = vláda, při níž se obohacují představitelé moci na úkor společnosti.) I k onomu oportunismu má spoustu voličů ANO a dalších populistů a extrémistů blízko, protože k němu inklinovali v rámci vlastní kolaborace. (Oportunismus = přizpůsobivost, využívání příležitosti, bezzásadovost, opouštění zásad ve prospěch okamžitých výhod.)

Chování voličů ANO zapříčiňuje právě nedostatek vnitřní svobody, který umožňuje návrat k zaběhnutým vzorcům chování, k myšlení na komunistický způsob, k frázím a klišé užívaných dříve. Židé putující pouští po osvobození z otroctví chtěli návrat do Egypta, kde byli otroky, ale měli své jistoty, a k egyptským bohům. Proto si vyrobili a uctívali zlaté tele, a to v době, kdy Mojžíš hovořil s Bohem a přejímal od něj první desatero. Stejnou mentalitu mají i nedávní otroci současní.

A co proti populismu, ultrakonzervatismu a autoritářství dělají české demokratické politické strany? Chce se říci, že nic, ale to by nebyla pravda celá. Jejich politika Babišovi, Okamurovi, Turkovi a dalším často rovnou nahrává. O tom bude můj příští text na toto téma.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon