Emiliya Dancheva: Můžeme věřit Evropskému parlamentu, když se europoslanci nechtějí postavit protiromskému rasismus?

Politické klima v Bulharsku

Před rokem se předseda strany Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) Boyko Borisov stal předsedou Bulharské vlády, od roku 2009 již po třetí, čímž vznikla bezprecedentní vládní koalice s nacionalistickými a xenofobními stranami (VMRO, ATAKA a NFSB). Když Borisov jmenoval 4. května 2017 svou novou vládu, byla jsem stejně jako mnoho dalších šokována tím, že se do takových pozic jako je místopředseda vlády, ministři nebo regionální guvernéři, dostali otevřeně rasističtí politici.

Vzpomínám si na tehdejší poznámku slavného bulharského politologa Evgenii Dainova: “Vláda je katastrofální, protože je autenticky antidemokratická. Většina ministrů upřímně věří v ideologii nerovnosti, to znamená, že ten silnější má právo obtěžovat slabší… Vlna bezpráví přichází; zde už není místo pro iluze.”

Nicméně, v průběhu minulého roku jsem neslyšela jedinou kritickou poznámku ze strany evropských institucí o antidemokratickém charakteru bulharské vlády. Naopak, na zahajovacím ceremoniálu bulharského předsednictví 11. ledna tohoto roku Jean-Claude Juncker veřejně řekl: “Neumím si představit nikoho lepšího než mého přítele Boyka, který se postará o posun Evropy vpřed a bude působit jako stavitel mostu v naší Unii i mimo ni. Vím, že to udělá silou, všechno dělá silou – silou-protože je silný a angažovaný Evropan.”

Zdá se, že pravicoví politici, kteří donedávna v bulharské politice hráli okrajovou roli, jsou dnes posvěceni „proevropskou“ Borisovou vládou a jeho „přáteli“ v Bruselu. To je vidět i v Evropském parlamentu, kde Petiční výbor jako nepřípustnou, zamítl petice proti krajní pravici bulharského europoslance Angela Dzhambazkiho, kterou podepsalo 1 300 občanů.

Petice proti Angelu Dzhambazkimu

Angel Dzhambazki je místopředsedou politické strany bulharského národního hnutí (VMRO-BND), které bylo označeno jako “fašistické” ve zprávě Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI), orgánu Rady Evropy. Je ironií, že Dzhambazki nebyl nikdy zvolen do veřejné funkce na kandidátce jeho vlastní strany, protože má velmi malou voličskou základnu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval za jinou stranu s názvem “Bulharsko bez cenzury”.

Vstupem do Evropského parlamentu se europoslanec Dzhambazki cítil povzbuzen a napadal Romy mnohem ostřeji, než kdy předtím. Když byla VMRO v květnu 2017 vyzvána, aby vstoupila do bulharské vlády jako součást koalice “Spojených patriotů”, Dzhambazki to viděl jako další signál. S jistotou své absolutní beztrestností, se europoslanec Dzhambazki začal vyjadřovat prostřednictvím bulharských médií a sociálních sítí o tom, že vede “válku proti cikánům”.

Komunikace médií s Dzhambazským, mlčení bulharských nevládních organizací a rostoucí protiromské nálady v Bulharsku zaktivizovali skupinu bulharských Romů, kteří skrze sociální síť Facebook spustili petici adresovanou Evropskému parlamentu.

Petice “STOP DZHAMBAZKI” byla předložena Výboru pro petice v Evropském parlamentu 12. července 2017. Petice žádala o sankce proti Dzhambazkému v souladu s vnitřními pravidly Evropského parlamentu a s jeho vlastním usnesením o antigypsyismu přijatým v roce 2015. Sběr podpisů pokračoval až do září 2017, poté byl zaslán předsedovi Evropského parlamentu Antoniovi Tajanimu.

Mnoho poslanců z různých stran Evropského parlamentu se peticí zabývalo. Mezi nimi byla také poslankyně Soraya Post ze Švédská, která je romského původu. Je spolupředsedkyně integrační skupiny Evropského parlamentu pro boj proti rasismu a rozmanitosti (ARDI), parlamentního orgánu speciálně vytvořeného pro řešení podobných otázek.

Bohužel europoslankyně neodpověděla na žádný z emailů, které jí byly zaslány ohledně petice. Následně byla osobně oslovena romským lídrem během dvou slyšení o antigypsyismu v Bruselu (Orhan Tahir dne 18. října 2017 a Michael Daduč 10. dubna 2018). Odpověděla, že předseda Parlamentu byl kontaktován, ale není ochoten cokoli podniknout. Europoslankyně se nevyjádřila k vlastní neochotě odpovědět na dotazy ohledně petice, které jí byly zaslány.

Ani další dva romští europoslanci, Livie Jaroka a Damian Draghici, nepodpořili svým hlasem petici. Podpisy více než 1 000 občanů z různých zemí neznamenaly nic ani pro lidi, kteří tvrdí, že zastupují nás, Romy v Evropském parlamentu. Znovu jsem je kontaktovala e-mailem při přípravě tohoto článku, ale nedostala jsem žádnou odpověď.

Od Evropského parlamentu k Evropskému veřejnému ochránci práv

Pět měsíců po podání návrhu, 28. listopadu 2017, bylo konečně rozhodnuto: Návrh byl prohlášen za nepřípustný. Výbor rozhodl, že kroky Dzhambazkiho se netýkají Evropského parlamentu, protože “poslanci Evropského parlamentu vykonávají svůj mandát svobodně a nezávisle”. 

Takže kolegové pana Dzhambazkiho v Bruselu si v této otázce umyli ruce a tvrdí, že předmět petice je mimo pravomoc EU. Na rozdíl od Výboru předseda Evropského parlamentu Antonio Tajani ani neodpověděl na petici, ačkoli nese odpovědnost za uložení sankcí poslancům Evropského parlamentu, když poruší pravidla.

I přes tento neúspěch se Romové, kteří iniciovali petici nevzdali. Dne 29. prosince 2017 byla Evropskému veřejnému ochránci práv zaslána stížnost týkající se rozhodnutí Petičního výboru a mlčení předsedy parlamentu Tajaniho. 

Dne 16. února 2018 Evropský veřejný ochránce práv odpověděl na stížnost a potvrdil rozhodnutí Petičního výboru za použití stejných argumentů: „… skutečnost, že prohlášení učiněná poslancem Evropského parlamentu automaticky neznamená, že prohlášení je v rozsahu činností EU.”

Evropský veřejný ochránce práv ale souhlasil s tím, že předseda Evropského parlamentu měl odpovědět na petici. Z tohoto důvodu kancelář veřejného ochránce práv zažádala o oficiální odpověď Tajaniho. 

Dne 25. dubna 2018 nám bylo řečeno, že prezident Evropského parlamentu vypracoval odpověď, ale jeho odpověď musí být analyzována týmem Evropského veřejného ochránce práv. Teprve poté se budeme moci prostřednictvím Evropského veřejného ochránce seznámit s tím, jaká je odpověď předsedy Evropského parlamentu na petici. 

Je zřejmé, že Antonio Tajani nepovažuje za nezbytné odpovědět přímo navrhovatelům; preferuje komunikaci prostřednictvím veřejného ochránce práv (a nazývají to “Evropa občanů”!). Doufejme, že odpověď dostaneme ještě během našich životů.

Od podání petice “STOP DZHAMBAZKI” uplynulo deset měsíců. Evropský parlament a Evropský veřejný ochránce práv nám říkají, že takový protiromský rasismus není pro Evropskou unii problémem, ale kdo by se měl zabývat touto otázkou, když ne orgány Evropské unie? Evropská unie je koneckonců ta, která vyplácí plat bulharskému poslanci Evropského parlamentu Dzhambazkimu v Bruselu, stejnému Dzhambamzkimu, jehož prohlášení porušuje všechna přijatá usnesení, stanovy a strategie EU týkající se Romů, včetně strategie týkají se nenávistných projevů. Všechny tyto dokumenty vypracovává Evropská unie. Znamená to, že autoři těchto dokumentů zanedbávají svou vlastní práci? Znamená to, že nezaručují bezpečnost a důstojnost všech občanů EU bez ohledu na jejich původ? Je ochrana jednoho poslance Evropského parlamentu důležitější než ochrana milionů evropských občanů?

Lze pochybovat, že dostaneme odpovědi na tyto otázky, ale jedna věc by měla být jasná všem: Je to konec našich iluzí! Politici v Bruselu zrazují důvěru evropských občanů. Potřebujeme od nich bezpečnost a respekt k lidským právům, pokud se od nás očekává, že budeme plnit své povinnosti vůči nim. Pokud evropské instituce nedodržují vlastní pravidla, pak my, evropští občané, také tyto pravidla nepotřebujeme.